TZ: Lontscape Ukemi v Galerii FaVU

Lontscape Ukemi / Daniela Baráčková, Lucie Králíková, Pavel Jestřáb, Miroslav Maixner / kurátor: Miroslav Maixner / Galerie FaVU / Brno /27. 5. – 24. 6. 2021

Kolektivní výstava Daniely Baráčkové, Lucie Králíkové, Pavla Jestřába a Miroslava Maixnera ukazuje na nové možnosti tematizace tradic v současném umění. Opírá se především o médium videa a instalace. Všichni čtyři autoři vytvořili několik děl určených specificky pro tuto příležitost. Vznikl tak prostor, v němž se jednotlivá díla mohou přes svoji odlišnost doplňovat a prostupovat.

Ve středoevropském kontextu je téma lidové kultury vnímáno obezřetně vzhledem k jeho zneužití národními/nacionalistickými ideologiemi. Přitom pohyb na současné umělecké scéně ukazuje možnosti zcela nové perspektivy. Například projekty v oblasti sociálně-participativní, performativní a nových médií zohledňují prvky, které nejsou s lidovou kulturou tradičně spojované. Jde o důraz na sociální, environmentální či spirituální aspekty, jejichž forma je navíc univerzálně srozumitelná i v globalizovaném kontextu. Požadavek etnografické autenticity se ukázal být jedním z modernistických mýtů o subalterním druhém na venkově. S pádem uměleckého folklorismu se otevírá nový pohled na lokálnost a tradice. Ty se mohou stát prostorem, ve kterém lze budovat síť vazeb podobně jako v rámci ekosystému. Digitalizace otevřela nové možnosti v rámci globalizované lidské zkušenosti. Její součástí může být i dílčí kritika vlastní podstaty některých tradic. Nebo kritika způsobů, jimiž jsou představy o „lidovém“ transponovány do masové kultury a estetiky.

Záměrem výstavy je demonstrovat některé z těchto přístupů. Neologismus Lontscape v názvu vyjadřuje současného ducha venkova i koncepci „lidového“, přičemž kořen slova „lont“ má původ v pejorativním označení venkova brněnskými měšťany z 19. století. S „lontem“ se dodnes identifikuje řada lidí. Japonský výraz Ukemi („přijetí těla“ nebo „umění pádu“) zas označuje techniky kontrolovaného pádu absorbovaného kontaktem se zemí při boji. To, co padlo, znovu vstává, dává se do pohybu, tvoří nové dynamické variace, nové vztahy. Boj již není záležitostí mužské dominance, agresivity, ale kreativním principem, partnerstvím protichůdných sil. Může být metaforou komplikovaného vztahu mezi tradicí a modernitou, lokálním a globálním, vesnicí a městem, divočinou a civilizací.