TZ: Kateřina Komm v Galerii Jilská 14

Kateřina Komm / Viteál / kurátorka: Iva Mladičová / Galerie Jilská 14 / Praha / www.jilska14.cz / 26. 5. - 10. 7. 2021 

Z dosavadních uměleckých prací Kateřiny Komm zřetelně vystupuje záměr vrstvit, skládat a průběžně přetvářet nesčetné množství obrazových i textových objektů a záznamů událostí, inspirativních prožitků či vjemů z různých míst, časů a prostorů. Autorčiny reflexe živě rezonujících momentů otevírají prostor dalším asociativním představám, jež tvoří bohatě rozvětvené linie významů vznikajících soch, objektů, kreseb a instalací.

Některé z prací byly vytvořeny na základě inspirace konkrétním předmětem, uměleckým dílem nebo architekturou, některé mohou být přímým otiskem nalezeného objektu, podnětem může být i magický zážitek symbolického charakteru. Tuto různorodost vznikání práce přímo vnímáme v nejnovějších velkoformátových prostorových objektech, kde iniciační roli sehrály autorčiny reálné návštěvy starodávných sečuánských a indických hrobek. Převažují v nich významy partnerských vztahů, civilní realita a sakrální symbolika se vzájemně prostupují. Mnohovrstvá ideová a prožitková struktura, kde každý prvek má schopnost mocí symbolu nebo pozornost upoutávající narace vést diváka k různým projekcím, autorčina bezprostřední otevřenost v zacházení s výrazovými prvky jej ale přivádí především i k sobě samému. 

Téma překrývání a vzájemné prostupnosti vrstev času a prostoru Kateřina Komm zprostředkovala již v ranějším sochařském souboru Kodáda Rudá a Medzeba Holatá (je krásné, když se rodina sejde u večeře) a proudu kreseb Rodinný strom (2017), zviditelňujících fragmenty složitého mnohovrstvého obrazu osudu žitého jednotlivými členy generačních posloupností rodiny, z níž autorka pochází. Svými kresbami, objekty a sochami opakovaně vytváří prostředí kumulovaných míst a událostí v čase. 

Z nejnovějších prací v současné výstavě Viteál pozornost poutají architektonický objekt-svatyně a stavba asamblážovitě vyskládaná z dílčích prostorů a reliéfů. Kateřina Komm je nebudovala dle předem vytvořeného modelu, ale proces jejich vznikání se postupně odvíjel od reálně zakoušených prostorových a hmotových situací. Konkrétní prostředí inspirovalo autorku k dalšímu kroku, jako by stavěla architekturu reálného vjemu a bytí. Tělo se stalo výrazovým prostředkem, zásadním způsobem spoluurčilo výslednou formu. Tutéž určující roli individuální tělesnosti čteme i z polaroidových fotografií drobného formátu, na nichž je Kateřina Komm zachycena v tělesné bezprostřednosti s vlastními objekty a sochami. Umocňují výše uvedené, neboť fixují okamžiky neustále pohlcované prostorem zapomnění – každý autorčin dech současně znamená odpočítávání vymezeného času. 

Vzájemnost a vztahovost se tak stávají absolutní hodnotou celku díla. Není možné oddělit jeden význam či tvar od druhého, neboť jedno vysvětluje druhé, ale současně vede pozornost k další vrstvě významů. Rozbíhá se do nezměrné šíře ve snaze uchovat vše důležité. Nehierarchická vzájemnost, neustále proměnná, nekonečně reagující, toužící možná po absolutní obsažnosti. Jakýsi moment nasycenosti s nekonečně otevřenými možnostmi. Autentický průzkum možnosti zakusit kvalitu vnitřní plnosti skrze realizovanou duševní mnohost a intenzitu. Touha po jistotě vědomí sebe sama. 

Iva Mladičová