Zemřela jedna z průkopnic feministického umění Mary Beth Edelson

Mary Beth Edelson, jedna z průkopnických feministických umělkyň a aktivistek, zemřela ve čtvrtek 20. května ve věku 88 let. Edelson patřila mezi umělkyně, které ve Spojených státech v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století soustavně bořily patriarchální struktury. O jejím životě a tvorbě píše v následující zprávě ze světa Martin Vaněk.

Portrét Mary Beth Edelson, 70. léta. Zdroj: Aware

Boj Mary Beth Edelson za rovná práva žen a za lidská práva obecně probíhal zejména na stránkách magazínu Heresies, jehož byla spoluzakládající členkou a který vycházel soustavně od roku 1977 do 1993. Za celou dobu existence vyšlo 27 čísel, jež se interdisciplinárně zaměřovala na různé aspekty feministických teorií, politiky, sexuální orientace a genderu, násilí na ženách nebo rasismu. Kolem této platformy se sdružovala iniciativa Heresies Collective nebo také Mother Collective. Příznačné pro tento magazín bylo heslo „Women working together“. Stejně jako magazín Heresies i další aktivity Mary Beth Edelson probíhaly zejména v New Yorku. Kromě toho totiž působila v první galerii zaměřené pouze na ženy a ženské umění s názvem A. I. R Gallery, která vznikla o pět let dříve než zmíněný magazín.

Aktivity Mary Beth Edelson byly na poli feministického umění výrazné i před jejím příchodem do New Yorku. Poté, co dostudovala na chicagském Uměleckém institutu, přesídlila na Univerzitu DePauw v Greencastlu v Indianě. Její tamní závěrečná práce s názvem „Unsuitable for Ministers and Small Children“ vyvolala skandál a protesty v kampusu poté, co byla tato její práce na základě rozhodnutí vedení školy deinstalována (ta samá univerzita jí v roce 1993 udělila čestný doktorát). Magisterské studium absolvovala na Newyorské univerzitě a následně přesídlila do Indianapolis, kde se věnovala nejen výchově dětí, ale také malbě – převážně na téma mateřství. Soustavně se také věnovala prezentaci své práce a kurátorské činnosti. Následně působila například ve Washingtonu, kde uspořádala první Národní konferenci ženského umění.

Mezi její nejznámější práce vzniklé po roce 1972 patří série koláží parafrázujících kanonická díla patriarchální západní kultury. Jedná se například o dílo Some Living American Women Artists z roku 1972 nebo cyklus Death of Patriarchy (A. I. R. Anatomy Lesson a Heresies, obě 1976). V první zmiňované koláži Edelson parafrázuje Leonardovu Poslední večeři, přičemž hlavy Krista a jeho apoštolů nahradila fotografiemi slavných umělkyň, jako např. Georgia O’Keeffe (jako Kristus), Louise Bourgeois (jako Jidáš) nebo Yoko Ono (jako Šimon). Stejný princip použila u dalších děl, kde tímto způsobem pozměnila například Rembrandtovu Anatomii Dr. Tulpa.

Ve stejné době se začala zabývat ženským aktem. Mnohdy používala fotografie sebe samé, přičemž tělo vnímala jako „nalezený objekt“, což se mnohdy promítalo do neobvyklých kompozic jejích děl. Snahou umělkyně bylo v těchto případech osvobodit ženské tělo od pasivní role objektu mužského pozorování a touhy.

V raných devadesátých letech minulého století se Mary Beth Edelson stala vedoucí osobností hned dvou platforem – Společnosti pro diverzitu a inkluzi (Committee on Diversity and Inclusion) a Ženské akční koalice (Women’s Action Coalition). Později pracovala ve skupině Title IX Task Force, jež pranýřovala veřejné muzejní instituce za absenci ženského umění v expozicích a výstavách (například Guggenheim a Whitney). Nakonec byla její práce společně s umělkyněmi první vlny feminismu Judy Chicago nebo Carolee Schneemann zahrnuta do putovní výstavy WACK! Art and the Feminist Revolution (USA, 2007–2009). Před dvěma lety byla Mary Beth Edelson udělena Národní cena za celoživotní dílo. Její práce jsou zastoupeny v MoMA New York nebo ve Fales Library či Special Collections (New York University). Poslední výstava proběhla v roce 2019 v newyorské David Lewis Gallery, kde prezentovala rozměrné objekty zobrazující bohyně, což bylo téma, jež bylo v její práci opakovaně přítomné po celou dobu její kariéry.

(Zdroje: The Art Newspaper a Artforum)

Martin Vaněk | Narozen 1982, je historik umění, kurátor a výtvarný kritik. Vystudoval dějiny umění a český jazyk a literaturu na FF MU v Brně. Od roku 2017 je doktorandem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Pracoval jako kurátor v Muzeu Jindřichohradecka, Alšově jihočeské galerii a také v metodickém centru při Moravské galerii. Je spoluautorem stálé expozice AJG s názvem Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300–2016 (2017, 2018, 2019, 2020). Působí jako externí kurátor AJG, externí kurátor Muzea fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci. Je členem iniciativy Je to i tvoje město.