Proběhne 29. ročník Mezinárodního sympozia keramiky v Bechyni

Mezinárodní sympozium keramiky Bechyně 1966–2021 / Mimo kruh / kurátorka: Kristýna Péčová / Střední uměleckoprůmyslová škola v Bechyni, Alšova jihočeská galerie – Mezinárodní muzeum keramiky v Bechyni / 16. 7. – 14. 8. 2021

Co vzniká mimo kruh? Odpověď na tuto otázku zodpoví 29. ročník Mezinárodního sympozia keramiky v Bechyni, který tentokrát tematizuje keramiku jako materiál současného umění.  Jedno z nejstarších sympozií na světě si letos klade za cíl zkoumat mediální přesahy, vystoupit ze zažitých hranic oboru a přitom zachovat respekt k povaze a specificitě materiálu. Přivítá šest umělců, kteří na médium nahlíží z jiné perspektivy. Mezi nimi italského účastníka Benátského bienále z roku 2017 Salvatora Arancia nebo japonského umělce Naa Matsunagu, který ve své tvorbě kombinuje keramickou hlínu se dřevem a malbou. Měsíc společného tvoření na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni odstartuje 16. července a vyvrcholí 14. srpna vernisáží výsledných uměleckých děl. Více na www.sympozium-bechyne.com.

Mezinárodní sympozium keramiky Bechyně je výjimečné tím, že se od svého založení v roce 1966 pořádá bez přerušení. Platforma pro pravidelná setkávání umělců ze všech koutů světa ponechávala účastníkům volnost ve volbě témat i materiálů a dala tak vzniknout uměleckým experimentům, plastikám a sochařským unikátům. „Volná keramická tvorba měla už na prvních bechyňských sympóziích výraznou pozici a řadu zastánců,“ uvedla ředitelka sympozia Eva Pelechová a dodává: „Letos se tato myšlenka stává ústředním tématem. Na rozdíl od zahraničí, v našem prostředí dlouhodobě chybí diskuze o postavení keramiky na umělecké scéně. Výsledkem je nedostatečné zhodnocení realizací studovaných keramiků i minimální reflexe používání keramického materiálu tzv. volnými umělci. Na tento pomyslný meziprostor se chceme tentokrát zaměřit,“ doplnila Pelechová.

„Všech šest zapojených umělců s keramikou pracuje dlouhodobě, zároveň ale hlína není jediným materiálem, který ve své tvorbě používají,” uvádí kurátorka Kristýna Péčová a dodává: „Vzhledem k tematickému zaměření letošního ročníku nebylo kritériem výběru účastníků keramické vzdělání. Hledali jsme takové umělce, kteří určitým způsobem překračují tradiční hranice výtvarných oborů a kteří keramiku využívají v rámci různých současných uměleckých strategií.” O tom, kdo se zúčastní 29. sympozia, rozhodla porota složená ze sinoložky a teoretičky umění Emmy Hanzlíkové, historika umění Jana Mergla z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, vedoucího ateliéru keramiky plzeňské Fakulty designu a umění Gabriela Vacha, kurátora a umělce Milana Mikuláštíka, kurátorky minulého ročníku sympozia Veroniky Rollové, současné kurátorky Kristýny Péčové a ředitelky Evy Pelechové.

Od svého počátku se sympozium koná v prostoru Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni, na které studoval třeba i přední kubistický sochař Otto Gutfreund. V polovině července se škola stane útočištěm pro Salvatora Arancia, italského umělce, který kromě keramiky pracuje i s fotografií, koláží nebo videem a zajímá se o psychedelii, vědu, mytologii i o různé přírodní a geologické procesy. Před 4 lety se uvedl na 57. Benátském bienále venkovní keramickou sochařskou instalací. Znázorňovala mystickou zahradu, ve které návštěvníci čelili tajemným, totemickým útvarům, jejichž vznik inspirovaly zkamenělé stromy vzniklé na Havaji, když se láva vylila do tamních lesů. Další z účastníků Marco Chiandetti pracuje s hlínou více než 10 let. V jeho tvůrčím procesu figuruje jako stěžejní materiál, i když je výsledné dílo nakonec vyrobeno z něčeho jiného. „Pro Chiandettiho je podstatný pohyb nebo akce, která se do díla obtiskává. V jednom ze svých slavných projektů tak například střílel do bloků hlíny kalašnikovem, zároveň se jednalo o jeho reakci na zbrojní kulturu v Jižní Africe,“ doplnila Péčová. Japonský umělec Nao Matsunaga, žijící v Londýně, rád kombinuje keramickou hlínu se dřevem a vytváří z toho barevné abstraktní objekty. Zajímají ho obřadní a ritualistické předměty a prostory. Na sympoziu jsou zastoupeny i tři umělkyně. První z nich je ve Švédsku žijící Ivana Králíková používající hlínu v rámci svých experimentálních i sociálně-kritických projektů. V Čechách se představila například instalací ztvárňující menstruační cyklus s názvem Putující dělohy, který vystavila v galerii Futura. Z Mexika pochází pedagožka Akademie výtvarných umění v Praze Jimena Mendoza, která ve své objektově orientované tvorbě propojuje odkazy na ikonografii, literaturu, mytologii, vizi a představy o vesmíru. Šestou účastnicí je nedávná absolventka sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Barbora Dayef. V jejích performativních dílech se hlína objevuje zejména v surovém nevypáleném stavu, kdy slouží jednou jako přikrývka pro performera, jindy jako prostředek pro vznik antického sloupu s ručně vyrytými kanelurami.