Artalk.cz

Duch svatý v přírodě vyhynul

Tentoraz sa Bod zlomu nebude venovať len osobnej fascinácii, ale prerastie aj do problematiky pytliactva a trhu s rastlinnými explantátmi a panašovaním. Tomáša Kajánka síce fascinovali exotické rastliny už od detstva, no svet panašovaných rastlín, ktorých je stále viac, preskúmal až posledné roky. Zameral sa na sledovanie pestovateľov a predajcov na sociálnych sieťach a sledoval ich vzájomnú komunikáciu. Aktuálne je na tomto „čiernom trhu“ prítomná akási zvrátená túžba vlastniť niečo, čo je výnimočné tým, že je choré, oslabené alebo chránené a endemické. Text otvára aj viacero etických otázok a jednou z nich je práve aj to, či by tento prístup nemohol byť prínosný pre zmenu pohľadu na iné telá, či už rastlín, alebo živočíchov. Anomália sa môže stať za určitých okolností aj výhodou a možno z nej naopak genézou časom vznikne potrebná a vzácna vlastnosť, ktorá nebude vnímaná ako choroba.

Duch svatý v přírodě vyhynul

„Nevím, jestli se mi to nezdá, ale poslední dobou máme obrovský nárůst nových členů, denně až sto, a to měsíčně stovky zamítáme…“  napsala před pár týdny správkyně facebookové skupiny Pokojové rostliny – diskuse, (po)rady. Zvykli jsme si je vídat v umění, máme je doma a možná jsme si všimli, že existují i velice drahé exempláře pokojových rostlin. Kombinace karantén, nutkavého sběratelství a dobrého pocitu z rostlinných výměn mě zavedla k vzácným tropickým rostlinám. Ovlivněn konspiračním imperativem do your research a tendencí prozkoumávat diskuzní skupiny a sociální sítě, kterou nechápu jako prokrastinaci, jsem brzo zjistil, že mě víc než rostliny zajímají pozoruhodné rozmluvy soukromých pěstitelů a sběratelů vzácných rostlin.

První kontakt s dnes ceněnými květinami jsem měl již od útlého dětství, když moje babička pěstovala panašovanou monsteru skvostnou. Společně s klasickým potosem patřily – a stále patří – mezi mé nejmilejší rostliny. Komunita facebookových nadšenců mě ale brzy poučila o naprosté obyčejnosti šplhavnice zlaté, kterou jsem mylně nazýval potos, a o naprosté výjimečnosti panašované monstery. Neúprosné zesměšňování těch, kteří se podivují nad ohromnými cenami panašované monstery, je na českých aukčních a bazarových skupinách na denním pořádku. Netrvalo dlouho a objevil jsem, že tato monstera je pouze špičkou ledovce. Na několika rostlinných příkladech se budu věnovat pokusu popsat komunitu sběratelů vzácných rostlin. Pátrání po těchto druzích pro mě nabylo až detektivní povahy, kdy jsem se probíral řadou facebookových skupin a sledoval překupníky na Instagramu, abych se dostal k jádru rostlinného neokolonialismu. Rád bych podotkl, že vzhledem k původu informace, které pocházejí především od uživatelů Facebooku a Instagramu, nemusí být úplně spolehlivé. Tato metoda, při níž jsem se pokoušel vycházet čistě z informací poskytnutých na sociálních sítí, mi umožnila provést hermenuetický experiment, který odráží nejen způsob mé práce, ale zároveň i fascinaci uživateli vytvářeným obsahem. 

Nemocné rostliny

„Svět sběratelů rostlin začíná být nemocný,“ stěžuje si mladý nadšenec s domácím skleníkem na vysoké ceny vzácných tropických rostlin. Než abych se přel o nevhodném použití metafory nemoci, rád bych jeho slova upřesnil. Svět sběratelů miluje nemocné rostliny. Šílenství kolem albínských monster, které roznítily sociální sítě, vede každou chvíli k hledání a vytváření nových druhů panašovaných rostlin. Panašování může být způsobeno podvýživou či virovým nebo genetickým původem a projevuje se poruchou tvorby pigmentace. Rostlina lokálně postrádá chlorofyl. Tyto oblasti, kde nedochází k fotosyntéze, snižují schopnost vytvářet cukry z oxidu uhličitého. Rostlina v důsledku roste pomaleji a pokud dojde k panašování velkých částí, může i zahynout. Nejasnost vyvolává nová přezdívka panašované monstery „sport“. Někteří sběratelé si myslí, že jde o vědecký termín popisující monsteru, která nabyla chlorofylu a panašované části získávají zelenější odstín. Někteří označení chápou tak, že popisuje situaci, kdy se sběratelé vydávají lovit zajímavé „sporty“ do pralesa hobby nákupních středisek, které se tam náhodou objeví mezi normálními druhy. V Evropě bývá většina rostlin dovážena z tropických zemí, jako jsou Ekvádor, Indonésie a Thajsko, zatímco Nizozemsko je jejich největším přeprodejcem. Vysoká poptávka po panašovaných rostlinách zapříčinila experimenty s DNA a vyústila v drahý kultivar monstery Thai Constellation. Existuje však více případů experimentů s rostlinnými mutacemi. Místní obyvatelé Thajska a Indonésie se pokoušejí sami vyvinout albínské rostliny a experimentují v domácích podmínkách s toxickými kapalinami, od nebezpečných mutagenů až po karcinogenní herbicid Roundup.

Přitom způsoby, jakým se rostlinný svět s panašováním vyrovnává, jsou inspirativní a jsou pravým opakem vykořisťujících vztahů zapříčiněných estetickým nazíráním na rostliny. Propojený kořenový systém solidárně řeší nedostatek výživy u rostlin se sníženou schopností fotosyntézy. Některé rostliny v ekvádorských deštných pralesech dokonce využívají panašování k napodobení bílých obrazců po minování, které zanechávají larvy, aby se škůdcům vyhnuly. Znevýhodnění rostlin absencí pigmentace může být příkladem, jak předefinovat jinakost, či dokonce nemoc jako pozitivní kvalitu, která panašované rostliny oproti jiným zvýhodňuje.

„Nepotřebujeme přestat kupovat rostliny, potřebujeme jen zastavit pytláctví“

Svět sběratelů rostlin miluje pustošení ekosystémů. Podobný příběh se objevuje u každé rostliny, která byla původně z divočiny vytržena, aby se ocitla ve zvlhčovaných fialově nasvícených domácnostech a zapařených plastových fóliovnících. Filodendron Spiritus Sancti se podle některých sběratelů v divočině již nenachází, a je proto eticky v pořádku ho prodávat jako jednu z nejdražších rostlin na světě. Sběratelé si budují malá domácí muzea, v kterých pěstují ohrožené a jedinečné rostliny. Drancování je představováno jako způsob, jak zachránit rostliny před vyhynutím. Nejsmělejší nadšenci dokonce mají v plánu rekultivovat území, která byla vypleněna, rostlinami v zajetí. Nebo ve svých sbírkách takový potenciál alespoň pozorují. Filodendron Spiritus Sancti byl endemitem v brazilském spolkovém státě Espírito Santo, kde byl kvůli astronomickým cenám postupně vypleněn. Někteří sběratelé však tvrdí, že posledních šest rostlin stále existuje na hlídaném soukromém pozemku. Mezi sběrateli existuje morální pravidlo, které zakazuje nakupovat od pytláků. Nakupovat chráněné rostliny od vážených pěstitelů je ovšem dovoleno. Je tedy vždy jen otázkou času, než se najde někdo, kdo etický kodex poruší a propašuje chráněné rostliny do Evropy, Ameriky nebo třeba Japonska či Jižní Korey. Pokud to udělá vážený sběratel, vykoupí tím i nevhodný původ vzácné rostliny.

Neotropické árónovité jako filodendrony, toulitky, monstery nebo paleotropní aglaonemy jsou pravidelně sbírány v divočině. Zejména ty neotropické ale obrážejí v přírodě rychleji a zvládají odolávat náletům sběračů. Ve facebookových skupinách se často setkávám s čerstvě vytrženými filodendrony s prosbou o identifikaci. Pokud mají nálezci štěstí, může se jednat o nezdokumentovaný druh, který se bude moci vydražit za veliké sumy. Oproti jiným árónovitým jsou alokázie pytláctvím nejvíce ohrožené. Spousty jejich druhů jsou nyní dobývány znepokojivou rychlostí, prastaré oddenky vykopávány, aniž by po nich zbylo cokoliv k regeneraci. Alokázie nejsou tak mobilní jako filodendrony nebo monstery, ani tak rychle rostoucí jako toulitky. Jejich regenerace a rekolonizace lokality trvá mnohem déle. Pro mnoho sběratelů se stává řešením jejich množení pomocí rostlinných explantátů. Alokázie Baginda „Dragon Scale“ či alokázie Cuprea, spolu s mnoha dalšími druhy, však zůstávají stále cílem pytláků i přes evropské množírny kultivující jejich pletiva. Pro alokázie je zvláště nebezpečné, když jsou zdecimovány nejen mladé rostliny, ale i celé dospělé populace, jako je tomu u nedávného případu alokázie „Jacklyn“. Jedná se o nepopsaný druh nacházející se na ostrově Sulawesi v Indonésii, velice podobný Alokázii Portei, který je místními označovaný jako alokázie Tanduk Rusa. Zlatou horečku vyvolala minulý rok v říjnu Enjie Jaequeline. Během procházky lesem si vzala hrstku rostlin domů a vyzkoušela je nabídnout na instagramu za 300 dolarů za kus. S prodejem byla úspěšná a alokázii pojmenovala po sobě. Podle některých sběratelů se Jaequeline spojila s místním botanikem, který nechtěl být jmenován a který ji požádal o pozastavení prodeje, dokud nebude rostlina zaregistrována a identifikována místními úřady. Její obchodní plán ale byl už příliš rozjetý a stovky dalších sběračů začaly chodit do lesa na Sulawesi pytlačit rostlinu, aby si vydělali na živobytí. Označení alokázie jménem její první pytlačky se uchytilo a rostlina takto koluje prodejními facebookovými skupinami.

Indonésie se zatím učí, jak podchytit pašování rostlin, které provádějí místní nebo nenápadní turisté s baťůžky. Pomáhá jim v tom Instagram, pomocí kterého dokáží vytipovat lokality i identity takových lovců. Nicméně je důležité si připustit, že za pustošením přírody stojí především bohatí sběratelé, kteří, z různých důvodů, ohrožené druhy kupují.

Podobně jako se zlatníci s nelibostí dívají na syntetické drahé kameny, část sběratelů opovrhuje kulturami rostlinných explantátů. Pro některé sběratele ale představuje utopické řešení sítě vztahů pytláků, sběratelů, soukromých pěstitelů a zvlhčovaných domácností. Explantáty podle nich zaručí snadnou reprodukovatelnost vybraným rostlinám, zlevní je a překazí plány pytlákům, kteří si tak díky poptávce z bohatých zemí vydělávají na živobytí. Anebo taky ne.


Ilustrační obrázky a gify: Tomáš Kajánek

Komentáře

    • Petr

    Článek v této kultuře pěstování pokojových rostlin, především ve smyslu, v jakém se jí věnuje na začátku, opomíjí silně důležitou a podstatnou vlastnost této komunity, a to množení a předávání a vyměňování rostlin generativním a především vegetativním způsobem, kde se silně, s nadsázkou až logaritmicky, šíří jednotlivé rostliny napříč domácnostmi bez jakýchkoliv dopadů na externí ekosystémy, a dokonce často bez využití oficiálního finančního systému a ekonomiky. Což je naopak velmi jedinečný a myslím imaginativní fenomén.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *