Artalk.cz

Za projevení názoru vás mohou v Bělorusku kdykoliv uvěznit

Represe běloruské společnosti, zastrašování ze strany vlády a věznění se nevýhýbá ani tamní umělecké scéně. „Nyní je ničeno a perzekvováno vše, co je nezávislé, aktivistické nebo soukromé. Těch několik státních institucí raději předstírá činnost a vyhýbá se jakékoliv reflexi toho, co se v naší zemi děje,“ popisuje situaci pro Artalk běloruský vizuální umělec Uladzimir Hramovič.

Masha Svyatogor, Everybody Strike!, 2020. Foto: archiv umělkyně

Bělorusko – srpen 2020 

„Umělci se účastní demonstrací jako každý jiný,“ stojí v perexu rozhovoru, který vedl na konci srpna minulého roku šéfredaktor maďarského časopisu Artportal.hu Gergely Nagy s běloruským umělcem a spisovatelem Aliaxeyem Talstouem pro platformu East Art Mags. Titulek rozhovoru hovořil za vše: Skutečné umění – to je to, co se právě teď děje v ulicích.“ V pozadí celého rozhovoru lze vysledovat určitou formu optimismu, a to i přesto, že Lukašenkův režim začal již tehdy používat hrubé násilí vůči své opozici a vlastním lidem, kteří stávkovali a protestovali v ulicích. Důvodem byly zmanipulované prezidentské volby, jež proběhly na počátku srpna minulého roku. Talstou a spolu s ním desetitisíce běloruských protestujících však netušili, že na konci srpna jsou teprve na začátku velmi dlouhé cesty Běloruska ke svobodě, navíc kvůli pandemii médii málo reflektované. Lukašenko se i přes celonárodní protesty, které trvají již půl roku, mezinárodní sankce a nulovou podporu zahraničí (vyjma mocného partnera Ruské federace) stále drží u moci. Během protestů bylo zadrženo více než 20 tisíc osob a tisíce dalších byly policií brutálně zbity přímo v ulicích Minsku nebo v jiných částech země. Několik protestujících na následky zranění způsobených policií zemřelo.

Podpora Běloruska ze strany EU, České republiky a občanské společnosti

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky na podzim dočasně stáhlo velvyslance ČR Tomáše Pernického z Minsku. Pernický patřil k těm, kteří veřejně vyjádřili nesouhlas s Lukašenkem, a to mimo jiné i podporou Světlany Alexijevičové, v jejímž bytě nocoval spolu s několika dalšími zahraničními diplomaty a diplomatkami, aby ji ochránil před zatčením. Podle vyjádření, které redakci Artalku zaslala ředitelka odboru komunikace MZV ČR Zuzana Štíchová, je oficiální postoj naší republiky k dění v Bělorusku nadále jednoznačný: Výsledky loňských prezidentských voleb mezinárodní společenství včetně Česka neuznává a volby nepovažuje za svobodné ani za spravedlivé. Stejně tak je nepřípustné násilí ze strany bezpečnostních složek vůči pokojným protestujícím. Ministr zahraničí Tomáš Petříček opakovaně vyjádřil podporu prodemokratickým aktivitám i celé občanské společnosti v Bělorusku.“ Štíchová dále v e-mailu uvádí, že Evropská unie od října 2020 postupně zavádí omezující opatření vůči Bělorusku. Na sankčním seznamu je v současnosti vedeno celkem 88 lidí a 7 subjektů. Česká republika navíc v dohledné době plánuje přijmout další Bělorusy, kteří jsou režimem pronásledováni. Zároveň vznikl speciální stipendijní program pro perzekvované studenty, kteří se rozhodli pokračovat ve vzdělání v ČR. V těchto formách pomoci hodláme pokračovat i letos.“

Situace se stále přiostřuje a ke zmíněným formám oficiální podpory ze strany Evropské unie a spolu s ní i České republiky se nyní postupně přidávají další subjekty, které vyjadřují svou solidaritu. Nejen, že společnost Škoda společně s Niveou nebo Tissotem odmítla sponzorovat Mistrovství světa v ledním hokeji, pokud se bude odehrávat v Minsku (viz reportáž 168 hodin), ale přibývá dalších forem masivní podpory například i ze strany českých a moravských kulturních institucí, především divadel. Zlínské divadlo se tak například jako první v Česku zapojilo do mezinárodní akce scénického čtení Insulted. Belarus (sia) Worldwide Readings, Centrum experimentálního divadla v Brně je od 17. listopadu minulého roku sídlem Ambasády nezávislé běloruské kultury v České republice (více zde a zde). Jednou z aktivit této ambasády je například zasílání dopisů běloruským politickým vězňům, které jsou zveřejněny ve dvou jazycích: češtině, respektive slovenštině a běloruštině.

Svědectví Uladzimira Hramoviče

Zatýkání běžně probíhá během pokojných protestů i mimo ně na základě zkonstruovaných udání, mnozí lidé tak skončí ve vězení bez jasně formulovaných důvodů na několik dnů či týdnů. To je i případ Uladzimira Hramoviče, mladého umělce žijícího v Minsku, který byl dle vlastních slov zatažen v pozdním odpoledni před necelými třemi týdny do neoznačeného minibusu a odvezen do věznice, v níž strávil patnáct dní. Hramovič byl ve chvíli zadržení venku na ulici a fotil se svou kamarádkou její kresby, když přijela dodávka a bez jediného vysvětlení je neznámí muži, kteří jim nadávali, odvezli pryč. Později se u soudu dozvěděl, že podle anonymního svědectví se v tu danou dobu měl nacházet na hlavní ulici, kde údajně vykřikoval heslo „Long Live Belarus“.

Uladzimir Hramovič, kresba z vězení, únor 2021: „Na cele se čtyřmi postelemi bez matrací nás bylo třináct. Spali jsme na zemi, kovových postelích, zahaleni v bundách. Teplota v cele nepřesáhla deset stupňů celsia.“

Podmínky ve vězení byly podle Hramoviče otřesné a dochází zde i k mučení, což má vést k zastrašení protestujících. Chybí zde potraviny a například i toaletní papír. Hramovič k tomu uvádí: „Tam přišel strach a uvědomění si, že zde skutečně nefungují žádné zákony a že s námi mohou udělat cokoliv, co chtějí.“ Strach a nátlak se nevyhýbá ani běloruské umělecké scéně: „Umění bylo v Bělorusku vždy potlačováno, což spočívá ve střídavé liberalizaci a ‚očišťování‘ vedeném autoritami. Nyní je ničeno a perzekvováno vše, co je nezávislé, aktivistické nebo soukromé. Těch několik státních institucí raději předstírá činnost a vyhýbá se jakékoliv reflexi toho, co se v naší zemi děje. Umělci, umělkyně a jiné tvůrčí jednotky prožívají v současnosti nejtěžší časy, vždy ale přežívali bez podpory ze strany státu. Za současných podmínek je tvorba kritického umění v Bělorusku jednoduše nebezpečná, jelikož můžete být za jakékoliv vyjádření názoru snadno uvězněni,“ popsal aktuální situaci Hramovič redakci Artalku.

Komentáře

    • Alexey Klyuykov

    Pokud se autor rozhodne vztáhnout k něčemu natolik komplikovanému jako je současná situace v Bělorusku, je naprosto nezbytné nastudovat poměrně obsáhlý objem materiálů, reflektujících průběh událostí z odlišných stran a úhlů. V opačném případě hrozí (bohužel i případ daného článku), že dojde k multiplikaci mantry českých (evropských) médií razících vzorec: zlý krvežíznivý diktátor vs. poklidný po demokracii toužící lid. 
    Situace je MNOHEM složitější.

    • Max

    Situace je skutečně velice komplikovaná, pane: diktátor prohrál volby a nechce odstoupit. Je to skutečně VELICE komplikované, správně sečíst hlasy a odejít, když jsi prohrál. Je to skoro nemožné.

    • Dominik Forman

    To je zajímavé, když se to hodí, tak se kde kdo předhání v odmítnutí binárního dělení (černobílého vidění), ale když jde o expanzi liberálního kapitalismu na Východ, tak se najednou používají kategorie „dobra“ a „zla“ jako trefný popis skutečnosti. Nějak z toho obrazu dobrých, pokojných protestů vypadli hodní běloruští nacionalisté, kteří vůbec nepoužívají násilí a nenapadají zlou policii..

    • Max

    Pane Formane, jste demagog, podobně jako p. Klyuykov. Na Východě kapitalismus dávno je, a to státně-mafiánský s ruskými kořeny (ropa a plyn) a kapitálem. Co tam není, je sociální stát a možnost lidu volit vládu. Nejde o dobro a zlo, ale o vůli většiny a zvůli menšiny. „Běloruští nacionalisté“ zčásti drží s Lukašenkem, surprise, žádné důkazy o organizovaném „napadání policie“ od kohokoli zcela jistě nemáte, jak ho nemají ani běloruské soudy. Kdo se lukašenkovským fašistům pokouší bránit, jsou anarchisté a jdou za to do vězení na dlouhá léta. Ovšem s binárním viděním světa „zlý Západ dobré Rusko“, které je Vaši mantrou, nepohnou žádná fakta, že. Zameťte si nejdřív ve vlastní chytré hlavičce a pak předhazujte binární uvažování někomu jinému.

    • Martin Vaněk

    Děkuji za komentáře. Rád bych zde uvedl, že můj příspěvek není a ani se nesnažil být podrobnou analýzou, Byl publikován v rubrice Aktuality a reagoval na nedávné propuštění Uladzimira Hramoviče z vězení. Byl jsem rád za to, že Uladzimir poskytl své svědectví, které se stalo významově důležitou součástí textu s vědomím toho, že jde právě a „jenom“ o osobní výpověď.

    • Dominik Forman

    Pane „Maxi“, sociální stát v Bělorusku pochopitelně existuje, a to velmi silný. Zajišťuje svým občanům dostupné vzdělání, zdravotní a sociální služby a především dostupné bydlení. V Bělorusku např. existuje systém přidělování a pronájmu státních bytů, tedy obdoba systému, který u nás existoval před rokem 89. Pracující třída má v běloruském sociálním státě výrazné benefity. Protesty rozdmýchává prozápadně orientovaná městská elita, která se za pomoci západního kapitálu snaží získat politickou a ekonomickou moc. K ní se pak přidává část (rozhodně ne většina) obyčejných pracujících, kteří se nechají zlákat propagandou lepší budoucnosti, která se nikdy nedostaví. Západ má zájem na rozšíření své geopolitické sféry vlivu a západní kapitál a jeho představitelé na privatizaci tamní infrastruktury. Pořád dokola opakující se model stejný od rozpadu Sovětského svazu, pouze v dynamičtějších podmínkách. Já jsem měl tu čest seznámit se přímo v Minsku s běloruskou „progresivní“ uměleckou scénou – pochopitelně naivní touhy a představy o svobodě na Západě a nulová znalost reálných ekonomických poměrů. A dětinskou představu, že hodní anarchisté v tomto procesu něco znamenají, nemůže snad ani nikdo myslet vážně. Bělorusko by v případě vítězství opozice čekal stejný osud jako Ukrajinu – brutální nacionalismus vymezující svou identitu vůči Rusku, vzestup násilného neonacismu a represe proti všemu, co progresivisté, nová levice, anarchisté a liberálové tak milují (pochopitelně hlavně rasová nenávist a nesnášenlivost LGBTQ+). Západnímu kapitalismu je totiž upřímně jedno, jak silné represe ve státě panují, pokud je včleněn do jeho moci. A mohl byste se alespoň podepsat celým jménem. Urážet zpoza nicku je poměrně trapné..

    • Alexey Klyuykov

    Pro všechny zúčastněné: myslím si, že se jedná o celkem nevhodné místo pro podobnou debatu.

    Moje poznámka stála na dlouhodobém sledování situace v Bělorusku a to jak skrz blogy/vlogy běloruských levicových uskupení (není jich tam moc) tak i těch, co s opozicí vyloženě souzní. Bohužel situace je taková, že za daného rozložení sil není koho podporovat. Je to i pozice běloruských levicových sil, ve které se štěpí na ty, co si myslí, že ty protesty jdou otočit směrem nalevo, a ty, co v tento potenciální obrat absolutně nevěří. 
    Proto moje reakce se vztahuje primárně na zjednodušující soudy ohledně toho, že při rozhodování se máme řídit pouze faktem přítomnosti diktátora respektive faktem fyzického násilí.
    Koneckonců ono to násilí ke kapitalismu jaksi patří a může mít různé (i mnohém sofisitkovanější) formy, které mediálně nebudou fungovat tak dobře jako např. obraz davu čelícího ozbrojeným těžkooděncům.

    • Max

    P. Kljujkovovi: „Bohužel situace je taková, že za daného rozložení sil není koho podporovat“. – je zajímavé, že to říkají i běloruští nacionalisté, akorát z jiných důvodů. :) Tyhle názory „ani mír, ani válka“, „proti všem“ apod. jsou samozřejmě chytré jak horákyně, ale za těchto historických okolností jsou jaksi příliš pohodlné… ale to je opravdu na delší povídání. Předpokládám, že sledujete left.by – ten web dělá specifická skupina lidí, z nichž aspoň jednoho znám a které mi přijdou marginální i uvnitř levice. Dogmatický marxismus sovětského ražení a proruská (proputinská) orientace nejsou pro mě příznaky pokrokové levice.

    P. Formanovi: Jmenuji se Max Ščur, pocházím z Běloruska, dlouhá léta spolupracuji s anarchistickým hnutím, můj otec je dělník v důchodu, komunista a antilukašista. Nechci Vám brát Vaši krásnou představu o běloruském sociálním státě, o postavení běloruských dělníků atd. – realita je bohužel jiná. „Sociální programy“ běloruského státu, stejně jako jeho policejní moc, naopak stojí na systémovém olupování dělníků o jejich výdělky, o právech nemluvě (tzv. kontraktní systém, zákaz odborů aj.). „Protesty rozdmýchává prozápadně orientovaná městská elita, která se za pomoci západního kapitálu snaží získat politickou a ekonomickou moc.“ Co k tomu dodat. Pomineme-li to propagandistické výrazivo, ten popis platil možná v roce 2006 nebo 2010, nikoliv 2020. Urážet jsem Vás nechtěl, omlouvám se, Vy to máte beztak těžké se svým dogmatickým uvažováním. Mimochodem, jen pro zajímavost: první „barevnou revolucí“ (to je v kremelské terminologii ten Váš „pořád se opakující model“) bylo dle běloruské současné obranné doktríny Pražské jaro 68, které rovněž usilovalo o to, zbavit dělníky „sociálních jistot“, uvrhnout ČSSR do náruče „západního kapitálu“, a samozřejmě to byli hlavně kontrarevoluční čeští a slovenští nacionalisté, kteří s vlajkami přepadávali mírné sovětské vojáky na tancích… Vaše názory na běloruskou situaci (a ta je jiná než ukrajinská, nikoliv ovšem z Vašeho promoskevského hlediska) mi jaksi připomínají tento výklad, který zde platil před rokem 89 a u nás v Bělorusku platí dodnes. Soudit o současném běloruském lidovém hnutí dle minské liberální umělecké scény sice nedoporučuji, ale pár lidi tam znám a jejich politické názory mi nepřijdou o moc naivnější než ty Vaše. O „hodných anarchistech“, kteří jsou tak naivní, že nasazují životy v boji proti fašistickému státu (ten také dbal na sociální jistoty dělníků, žejo) nemluvě. Zajímají-li Vás doopravdy jejich názory, zkuste se o nich informovat, třeba tady: https://www.youtube.com/user/Ancom1933 , https://pramen.io/ru/ , zdrojů je dost.

    Tímto se loučím, dostal jsem se k této debatě tak trochu náhodou a protože se jedná o pro mě citlivé téma, nemusel jsem se vždy vyjadřovat korektně, za což se omlouvám. Věnoval jsem celé minulé léto snaze pochopit to, co se v Bělorusku děje, napsal jsem o tom dost textů (A2, Blisty), něco z toho vyšlo teď jako brožura v nakladatelství Afed. Co jsem měl říct, jsem řekl, nemám k tomu co dodat. Jak jste si jistě všimli, nejsem nestranný: jsem samozřejmě na straně revoluce, a to i navzdory tomu, že z výsledků revoluce dost často těží padouši, jak je notoricky známo. Na svou obranu můžu uvést jen to, že určitě netoužím po tom, abych byl jeden z nich. :) Všechno dobré přeji, M.

    • Dominik Forman

    Vážený pane Ščure, děkuji Vám za brilantní analýzu mé osobnosti i za to, že jste se konečně představil. Abych uvedl věci na pravou míru, tak si pochopitelně nijak neidealizuji běloruský režim a ani se s ním nijak neztotožňuji. Pro Vás jako anarchistu bude zřejmě jakákoliv státní forma útlakem, která vždy olupuje pracující. Podstata celého mého zapojení do této debaty je právě snaha nabourat dogmatismus, který šíříte Vy v tuzemských levicových médiích, jako kdybyste snad měl monopol na výklad dění v Bělorusku proto, že jste Bělorus (což je na anarchistu až podezřele esencialistický přístup). Nechápu, na základě čeho si představujete, že by anarchisté (nebo jiní levičáci) měli nějakou jinou možnost významně ovlivnit možný vývoj, než že poslouží jako užiteční idioti. Copak si snad myslíte, že si lídryně (neo)liberální opozice přeje nějakou beztřídní společnost? Nezmínil jste žádný argument, proč je situace ve své podstatě odlišná od vývoje na Ukrajině. Jsem naopak přesvědčen, že se může opakovat ukrajinský model minimálně co se týče útlaku a omezování svobod s novou prozápadní garniturou. Jen namátkou, na Ukrajině Vás dnes zavřou, když se veřejně přihlásíte ke komunismu (to by měl Váš tatínek asi problém), jako zaměstnanec ve službách nesmíte mluvit jinak než ukrajinsky, jinak přijdete o práci (vede to k práskačství na sociálních sítích, pochopitelně je to protiruské opatření – 30% obyvatel uvádí jako rodný jazyk Ruštinu) a osobně jsem viděl politickou tv debatu, ve které jedna ze zúčastněných politických stran naprosto vážně prosazovala zákon, že by měli školáci zpívat každý den před vyučováním povinně ukrajinskou hymnu.. Není jednoduše možné, aby byl vývoj jiný než k novému typu autoritářského režimu, pokud ten Lukašenkův padne. Bude sice prozápadní, ale zároveň bude nacionálně šovinistický se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Pro začátek by snad stačilo přistupovat k situaci opatrněji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *