Artalk.cz

Bourat, či nebourat? Nový zákon v Anglii má zabránit strhávání pomníků

Britská vláda chystá nový zákon, který by měl chránit sochy a další pomníky v ulicích. Zákon, který je reakcí na loňské demonstrace proti rasismu, při nichž z ulic britských měst zmizelo několik kontroverzních pomníků, naráží na kritiku.

Prázdný sokl po soše Edwarda Colstona v Bristolu, červen 2020. Foto: Caitlin Hobbs, Wikimedia Commons

Bronzová socha bristolského obchodníka Edwarda Colstona (1636–1721), kterou vytvořil John Cassidy (1860–1939), byla vztyčena v roce 1895 přímo v centru jeho rodiště. Colston byl zároveň členem parlamentu a filantropem. Pokud by pokračoval v rodinné tradici a loděmi dovážel pouze textil, ovoce nebo víno z Portugalska či Španělska, asi bychom o něm dnes jen stěží něco v našich končinách věděli a jeho konzervativní pomník by stál na svém místě. Colston se však v roce 1680 zapojil do činností společnosti Royal African Company, která měla výhradní monopol na dovážení otroků z Afriky. Již od devadesátých let minulého století se proto kolem Colstona začaly rojit pochybnosti týkající se otázky, jak to bylo s jeho lidumilstvím, když bohatnul zejména na brutálním potlačování osobních svobod Afričanů násilně dovlečených do Anglie.

Jako vyvrcholení celé této obchodníkovy historie lze pak chápat masový protest související s policejní vraždou Georga Floyda a hnutím Black Lives Matter, jenž skončil svržením Colstonovy sochy – a aby toho nebylo málo, jeho památku chtěl vášněmi rozbouřený dav zcela smazat vhozením jeho bronzové varianty do hlubokých vod řeky Avony. Sokl byl však moc těžký, ten zatím zůstal (podobně jako sokly, na nichž původně stál Lenin, kterých nalezneme v postsovětských zemích celou řadu). Colston se v Avoně koupal od 7. do 11. června minulého roku, kdy jej město nechalo vylovit a uložit v teple a suchu na radnici.

Podobný osud postihlo mnoho dalších pomníků významných bílých mužů angloamerické historie, kteří násilně potírali lidská práva menšin a zotročených lidí. O jednotlivých kauzách jsme na stránkách Artalku podrobněji referovali již dříve (např. zde nebo zde). Mnohdy sochy postihl stejný osud jako Colstona, někde se rozvášněný dav či jednotlivci spokojili s posprejováním.

Britská vláda podle serveru The Art Newspaper v současnosti chystá nový zákon, jenž by měl zajistit nejen ochranu památníků před „vášnivým davem“ (terminus technicus), ale především, jak tvrdí ministr pro bydlení a místní samosprávu Robert Jenrick (Konzervativní a unionistická strana), také poučenou diskuzi s občany o možné deinstalaci konkrétních historických monumentů. Podle Jenrickových slov je totiž vždy lepší konkrétní památky zapojit do kontextu a pokusit se vysvětlit okolnosti jejich vzniku, než je vášnivě a bezhlavě bořit. Připravovaný zákon by měl nabýt účinnosti v březnu tohoto roku a bude se týkat téměř 12 tisíc monumentů po celém Spojeném království.

Socha Edwarda Colstona v Bristolu před protesty Black Lives Matter. Foto: Simon Cobb, Wikimedia Commons

Nově by na odstranění jakéhokoliv památníku bylo zapotřebí byrokratického schvalovacího postupu, na jehož konci by pak bylo stavební povolení, přičemž právo veta by měl mít sám ministr. Jenrickovi je zkrátka bližší tradiční umírněný styl řešení problémů a svou obhajobou zákona implicitně brojí proti „militantním skupinám na radnicích“, které dle jeho názoru pouze uměle reinterpretují historii na základě negativního přístupu k jednotlivým kauzám. Zároveň podotýká, že nechce, aby byla jakýmkoliv způsobem cenzurována historie a opakovány chyby předchozích generací. Jenrickův návrh se však setkává s velice tvrdou kritikou, která se týká nejen skutečnosti, že jde možná o taktiku, jak na chvíli odvrátit pozornost od Brexitu a koronakrize, ale také o pokračování kulturní války, kterou podle slov Sharon Heal, ředitelky advokátní skupiny Muzejní asociace, Jenrick podněcuje. Právě ona se na Twitteru vyjádřila na adresu nového zákona: „Přála bych si, abychom se oprostili od rétoriky vymazávání a cenzury a spíše pochopili, že celá věc se týká rozšiřování, prohlubování a vytváření spravedlivého inkluzivního narativu.“

Nový zákon může zásadním způsobem ovlivnit záměr londýnského muslimského starosty Sadika Khana, který loňské léto oznámil záměr přehodnotit a revidovat veřejnou skulpturu na základě nových morálních kritérií a zvláště se pak zaměřit na ty, které představují – podobně jako Colstonův pomník – významné osobnosti historie spojené s otroctvím. Komplikace mohou z téhož důvodu provázet také odstranění dvou skulptur z budovy Guildhall v Moorgate, které představují Williama Beckforda a Johna Cassa – v obou případech osobnosti spojené s trhem s otroky. O jejich deinstalaci, uložení do muzejních sbírek a v druhém případě navrácení zapůjčiteli, rozhodla společnost City of London Corporation, podle níž by měla být díla nahrazena současnými zakázkami, které vzejdou z komisního posouzení (více opět viz The Art Newspaper).

Od té doby, co vznikly iniciativy a hnutí MeToo a Black Lives Matter, se rozhodně ve světě setkáváme se zcela novým fenoménem ikonoklasmu, jenž nesouvisí s revolucemi a zásadními politickými změnami či převraty, kdy byla (i u nás) zcela běžná a společensky vítaná násilná nebo i úřední deinstalace veřejných památníků, které určovaly veřejný prostor a mnohdy apelovaly na angažovanost obyvatelstva nebo zásadním způsobem prosazovaly totalitární hodnoty. Jedná se o politiku přeznačování, jež je vlastně stále aktuální, vzpomeneme-li na negativní postoj k architektuře vzniklé v dnešním postsovětském bloku. Současný ikonoklasmus je jiný a jde výrazně hlouběji do historie, než tomu bylo dříve zvykem. Zásadní skutečností však je, že vychází z pozvolné změny celospolečenského diskurzu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *