TZ: Jakub Roztočil v Trafo Gallery

Jakub Roztočil / What´s the Frequency? / kurátor: Adam Hnojil / Trafo Gallery / Praha / 28. 1. - 7. 3. 2021

Trafo Gallery vystavuje obrazy a sochy generované strojem na základně vlnových délek, obohacených tzv. teplým šumem, režírované Jakubem Roztočilem. Výstava bude zahájena bez vernisáže ve čtvrtek 28. ledna 2021, přístupná bude pro individuální návštěvy podle předchozí domluvy. K výstavě vychází stejnojmenná publikace v česko-anglickém vydání. Více informací na www.trafogallery.cz.

Tvorbu Jakuba Roztočila (*1979) lze stručně charakterizovat za použití klíčových slov zvuk - hmota - harmonie. Vzhledem k tomu, že je především procesuálním tvůrcem, byla by tato triáda s dalšími proměnnými, aplikovatelná i dialekticky. Zvuk v různých podobách např. tónových smyček je pro něj popudem a východiskem. Hmota je zastoupena barvou, podložkou, sochařským materiálem a strojem. Výsledkem zkoumání by následně měla být harmonie, pro níž je podstatný princip náhody a chyby vstupující do inscenovaného procesu. Napodobuje podmínky, které jsou v intelektu spojeny s vesmírným řádem.

Většina Roztočilových děl vzniká za pomoci přístroje bez dotyku lidské ruky jako svého druhu živý dialog mezi umělcem v roli demiurga a stroje coby mediátora myšlenky. Zajímá ho dobrodružství vyjevování a emanace za použití mechaniky. V tomto případě je percipientem, ale zároveň i tím, kdo je součástí toho, co jej přesahuje - přírody i univerza. Evokuje bytí v nebytí. Jedná se o autorskou touhu po hledání existence, vlastního místa ve světě a kultuře za použití generovaného umění. Jakub Roztočil si pokládá ontologické otázky, kdy se pokouší vymezit a také zpochybnit plynutí lineárního času. Velký důraz přikládá na význam rytmu, pravidelnosti a cykličnosti. Zajímá jej, co se všechno naruší, pokud se objeví nahodilost ve složitém soukolí univerza, v němž se člověk ocitá během tvůrčího děje. Pohyb je zde paradoxem, kdy využívá fyzikální vlastnosti vytčeného média a všímá si náhody.

Jeho přístup má velmi blízko k principům, které uvedl do sochařství například Constantin Brancusi. Ten v určité fázi své tvorby rezignoval na konvenční sochařství a vědomě vstoupil do dialogu s přírodou tak, že se snažil najít novotvary, které by byly s prostředím v naprostém souladu, aniž by měly tendenci být komentářem k dění v prostoru a čase.

Výstavu doprovází dvojjazyčná publikace shrnující autorovu tvorbu posledních let, doplněná o text Adama Hnojila, kurátora výstavy a historičky umění Barbory Kundračíkové, spolu s autorským textem Jakuba Roztočila o sobě.