Aktivista Mwazulu Diyabanza unáší předměty z muzeí a posouvá tak diskuzi o restitucích

Robin Hood restitučního aktivismu, tak označuje časopis Artnet News aktivistu Mwazulua Diyabanzu, původem z Konga, který žije přes dvacet let ve Francii. V minulém roce realizoval hned několik provokativních akcí v řadě evropských institucí, které spočívaly v odebrání uměleckých předmětů přímo z muzejních expozic. Snaží se tím upozornit na jejich koloniální minulost a urychlit debatu o navrácení uměleckých předmětů do zemí jejich původu.

Mwazulu Diyabanza na návštěvě v antverpském muzeu MAS, říjen 2020, zdroj: fb MD

V minulém týdnu byl Mwazulu Diyabanza spolu s dalšími čtyřmi společníky odsouzen v Nizozemsku za unesení konžské pohřební sochy z Afrického muzea v Berg en Dal, jež se odehrálo vloni v září (více zde). Diyabanza dostal pokutu 250 eur a byl mu uložen dvouměsíční trest odnětí svobody včetně dvouletého podmíněného trestu. Dvě ženy a dva muži, kteří aktivistovi pomáhali při odstranění předmětu a natáčení videa, dostali pokutu 100 eur, podmíněný trest odnětí svobody na jeden měsíc a dvouletou podmínku. Zároveň byl aktivistům zakázán vstup do Afrického muzea na tři roky.

„Přišli jsme si pro to, co je oprávněně naše,“ uvedl Diyabanza ve videu, které bylo později uvedeno na Facebooku. Vedení muzea pro Artnet News situaci okomentovalo tím, že „chápe motivy aktivistů, ale nesouhlasí se způsobem jejich provedení.“ Diyabanzovi byla ponechána možnost setkat se s ředitelem muzea a instituce se do budoucna chystá zaměřit na hlubší výzkum provenience uměleckých děl ve svých sbírkách.

Mwazulu Diyabanza čelil podobným obviněním již v minulém roce. V červnu vedl skupinu pěti aktivistů ze skupiny Les Marrons Unis Dignes et Courageux protestujících v Musée du quai Branly – Jacques Chirac v Paříži zaměřeném na mimoevropské umění a vlastnící okolo 70 tisíc předmětů ze subsaharské Afriky. Protestní akce vedl i v Musée des Arts africains, océaniens et amérindiens v Marseille nebo v pařížském Louvre. Pokaždé byl zadržen policií, obviněn z pokusu o krádež a nucen zaplatit vysokou pokutu.

Kontroverze vyvolává způsob, jakým Diyabanza své akce provádí. Na videu z 22. října 2020 uveřejněném na Twitteru aktivista sundal kamennou sochu přímo z podstavce v expozici Louvre a odnášel ji z muzea, než ho zastavila ostraha. Způsob zacházení sice připomíná samotné, často násilné získání předmětů, jež jsou dnes umístěny v evropských sbírkách, je však nemyslitelné s ohledem na jejich ochranu. Diyabanza navíc v pařížském Louvru tvrdil, že si přišel pro „majetek ukradený Africe“. Zástupce instituce pro ARTnews upřesnil, že se jednalo o sochu z 18. století z ostrova Flores u pobřeží Indonésie.

Aktivita Mwazulua Diabanzy nutí k zamyšlení, zda a do jaké míry může podobný aktivismus pomoci současné debatě o navrácení uměleckých předmětů do zemí jejich původu. Kroky francouzských institucí spolu s prohlášeními francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v mediálním světle působí jako aktivní snaha situaci měnit. Přesto, jak na to před Vánoci upozornil článek na Artnet News, nemají podobné kroky evropských institucí dosud jasné výsledky. Skutečnost způsobuje jak komplikovaná legislativa jednotlivých zemí, tak i dlouhodobá neochota řady muzejních institucí situaci koncepčně řešit. Francouzský senát v listopadu schválil uvolnit dvacet sedm uměleckých předmětů z národních sbírek, a umožnil tak jejich navrácení do Beninu a Senegalu. Mwazulu Diyabanza ale upozornil, že „Francie tímto krokem nedosáhla žádného pokroku“. Země dosud nezavedla obecný zákon, který by se vztahoval na všechny umělecké předměty dovezené do země během francouzské koloniální éry. Národní shromáždění se rozhodlo posuzovat budoucí žádosti obdržené národními institucemi individuálně, což bude proces navrácení předmětů do budoucna zpomalovat. Aktivity Mwazulua Diabanzy přes svůj diskutabilní charakter však vytváří mediální tlak, který nutí evropské instituce tuto situaci aktivně měnit.