Artalk.cz

TOP svět 4.–10. 1. 2021

Emeka Ogboh a jeho drážďanská intervence Vermisst in Benin – Aktuální problémy světových památek – Prodat se dá i nástěnná malba (San Francisco Art Institute) – Feministický land-art v Brazílii

1/ Drážďanská intervence Emeky Ogboha Vermisst in Benin

Emeka Ogboh, Vermisst in Benin, plakát, 2020, zdroj: archiv SKD, Emeka Ogboh

V Drážďanech proběhla umělecká intervence ve veřejném prostoru, jejímž autorem je původem Nigerijec žijící v Berlíně, Emeka Ogboh (nar. 1977 v Enugu). Jedná se o plakátovou kampaň, která končí právě dnes a která je zaměřena na ukradené beninské bronzové plastiky. Projekt organizují Staatliche Kunstsammlungen Dresden (SKD). Vermisst in Benin (Pohřešovaný/á/é v Beninu), jak se intervence jmenuje, zobrazuje celkem pět skulptur ze sbírek Etnologického muzea v Drážďanech (Museum für Völkerkunde), které pocházejí z královského paláce v Beninu a byly odcizeny britskými kolonizátory na konci 19. století, aby se v letech 18991904 obratem dostaly prostřednictvím uměleckého obchodu do Drážďan. SKD, potažmo Etnologické muzeum, které patří také do skupiny Die Staatliche Ethnographischen Sammlungen Sachsen, tak podniklo odvážný krok, kterým otevřeně přiznává, že se ho kolonizační praktiky, myšlení a éra týkají (zde je rozdíl oproti našim etnologickým muzeím, které se domnívají, že s touto érou nemají nic společného) a že to nyní chce řešit. Muzeum si zakládá na tzv. „Provenienzforschung“ (studium provenience uměleckých předmětů), což je odvětví, kterému se dnes v Německu věnuje mnoho sbírkotvorných institucí nejen v souvislosti s kolonialismem (intenzivnější výzkum probíhal na poli Židům zabaveného majetku v průběhu druhé světové války). Emeka Ogboh vystavuje pravidelně v Německu, Francii nebo Spojených státech a věnuje se zejména zvukovým instalacím a objektu. Podle jeho slov bylo cílem projektu upozornit na dědictví koloniální éry a podnítit debatu o restitucích. Ředitelka etnografických muzeí v Lipsku a Drážďanech Léontine Meijer-van Mensch k tomu v tiskové zprávě uvádí, že prostřednictvím Emeky Ogboha navázala zmíněná muzea kontakt s Nigerijským velvyslanectvím v Berlíně. Etnografické muzeum v Drážďanech je též členem Benin Dialogue Group. (více zde)

2/ Světově významné památky se potýkají s problémy souvisejícími s covidem-19

Klášterní areál v barmském Baganu, 2012, zdroj: wikimedia commons, Justin Vidamo

Nancy Kenney minulý pátek v The Art Newspaper publikovala článek, který se věnuje problémům, s nimiž se kvůli covidu-19 potýkají světově významné památky. Mnohé z nich se nacházejí na konfliktních územích, a neohrožuje je proto pouze nedostatek financí a návštěvnictva, ale také nebezpečí dalšího cíleného ničení a rabování. Autorka článku se věnuje zejména podpoře, kterou poskytují organizace, jako např. The International Alliance for the Protection of Heritage in Conflict Areas (Aliph). Tato organizace v minulém roce rozdělila 2 mil. amerických dolarů celkem stovce recipientů ve 34 zemích světa. Mezi nimi jsou zejména Cultural Mission v Djenné (Mali), kde probíhaly práce na archeologickém nalezišti umožňující studium předislámské společnosti, jež na tomto území žila kolem r. 250 př. n. l. Pandemie zde přerušila probíhající práce a kvůli průtahům hrozila zkáza naleziště. V Saně zase grant Aliph podpořil Jemenský dům rukopisů (Dār al-Makhtūtāt), zejména personál instituce a jeho ochranné pomůcky, což umožnilo pokračovat v digitalizaci kulturního dědictví Jemenu. Aliph spolupracuje také s Musée du Louvre a se Smithsonian na opravě a rehabilitaci Muzea v iráckém Mosulu, které bylo znovuotevřeno na konci listopadu minulého roku. World Monuments Fund (WMF) pak nasměrovalo 160 tis. amerických dolarů na pomoc lidem, kteří ztratili kvůli pandemii svá zaměstnání. Týkalo se to například i čtyř desítek vysídlených Kurdů pracujících v pevnosti Erbil. Švýcarská organizace Aga Khan Trust for Culture zase pokračovala, i když s nabírajícím zpožděním, v restaurování afghánských památek. Trust for Culture také operuje v syrském Aleppu, kde pomáhá při obnově středověkého tržiště a minaretu z 15. století. Ve všech zmíněných případech by bez mezinárodní pomoci nebylo možné pokračovat v práci, v některých z nich hrozilo nebezpečí pokračující destrukce. UNESCO vydává své vlastní statistiky, podle nichž bylo na počátku pandemie uzavřeno až 71 % veškerých památek zapsaných na seznamu světového dědictví, koncem listopadu už to bylo pouze 26 %. Autorka článku se dále věnuje ohroženým lokalitám napříč světem a cituje Maju Kominko, programovou ředitelku Aliphu, která je znepokojena odlivem financí ze soukromého sektoru. Podle ní v současnosti filantropové podporují raději zdravotnictví nebo životní prostředí a světové dědictví upozaďují. Článek pak upozorňuje zejména na nebezpečí rabování ze strany místních obyvatel, k němuž dochází například v rozsáhlém chrámovém komplexu v barmském Baganu, který je třeba nepřetržitě hlídat. K tomu je zapotřebí nemalé množství finančních prostředků.

3/ San Francisco Art Institute uvažuje o prodeji nástěnné malby Diega Rivery

Diego Rivera, nástěnná malba pro SFAI, 1931, zdroj: SFAI fb

San Francisco Art Institute (SFAI) vážně zvažuje prodej ikonické nástěnné malby Diega Rivery s názvem Tvorba fresky zobrazující budování města (1931). Důvodem je snaha o vyrovnání rozpočtu SFAI, který za minulý rok vykazuje kvůli pandemii covidu-19 výrazné ztráty. O nástěnnou malbu, jejíž hodnota je stanovena na zhruba 50 mil. amerických dolarů, projevil zájem tvůrce Hvězdných válek George Lucas, jenž ji údajně plánuje umístit ve svém muzeu vznikajícím v Los Angeles. SFAI je jedna z nejstarších a nejprestižnějších uměleckých škol ve Spojených státech, od jara se však potýká s finančními problémy, které pomohla vyřešit University of California, když poskytla škole úvěr. Pokud nebude splacen do roku 2026, propadne majetek a s ním i nástěnná malba věřitelské instituci. Vedení SFAI nadále uvažuje o zajištění jiných finančních zdrojů, aby nástěnná malba, jež je jednou ze tří realizací mexického umělce v San Franciscu, mohla zůstat na svém místě a zároveň byl splacen včas dluh. (více zde)

4/ Kontroverzní feministický land-art v Brazílii

Juliana Notari, Diva, 20202021, Brazílie, zdroj: JN fb

Značnou kontroverzi vzbudila aktuální realizace vizuální umělkyně Juliany Notari odhalená nedávno v sochařském parku v Pernambucu. Dílo Diva představuje obří vaginu nořící se do jednoho ze svahů. Cílem umělkyně bylo, dle jejího postu na Facebooku, poukázat na otázku problematizace genderu a změnit perspektivu nahlížení na mezilidské vztahy, které mnohdy budují nerovný a katastrofický svět. Juliana Notari tím chce mimo jiné upozornit na nepříznivé politické klima. Prezidentem Brazílie je od minulého roku Jair Bolsonaro, jenž za rok svého působení v úřadě proslul nejen jako ultrapravicový populistický politik a popírač epidemie covidu-19, jímž se později také nakazil, ale zejména jako odpůrce potratů. Nevybíravě se vyjadřuje též v otázkách národnostních, LGBTQ a jiných menšin. Diva je monumentální land-art (33 x 16 x 6 m), na jehož vzniku se podílelo na 40 osob. Jedná se o betonem a barevnou pryskyřicí vyztužený výkop. Příprava společně s realizací trvala bezmála jeden rok. Příspěvek na Facebooku, který sdílela sama Notari, si do dnešních dnů vysloužil téměř 35 tisíc lajků, 28 tisíc komentářů a 17 tisíc sdílení. Reakce se pochopitelně pohybují na celé škále od adorace až po nenávist. (více zde)