Artalk.cz

TZ: Monika Immrová

Monika Immrová / Tříbení / kurátorka: Iva Mladičová / Galerie hlavního města Prahy: Colloredo-Mansfeldský palác / Praha / 3. 12. 2020 – 7. 3. 2021

V umělecké výpovědi sochařky MONIKY IMMROVÉ se živě prolíná několik zřetelných témat a rovin: plasticita, architektonické vnímání prostoru a hmoty, lidské měřítko, proporce, význam světla a materiálu, vědomí řádu. Současná výstava TŘÍBENÍ obsahuje retrospektivní rozměr, práce jsou ale uspořádány tematicky, aby vynikla významová vzájemnost soch, reliéfů i grafik z různých období. Je tak reflektována vztahovost v celku díla, jež současně pojí i výrazové prvky v každé jednotlivé práci.

Výraznou linii tvoří RELIÉFY geometrizovaného tvarosloví. Reflektují autorčin záměr přiblížit se univerzální, nadčasové, přesné a dokonalé formě. Rané reliéfy mají ale jiný charakter, vycházejí z velkoformátových tužkových kreseb struktur. Ve vnímání a tvůrčím zaměření Moniky Immrové hrála vždy zásadní roli ARCHITEKTURA, obecně smysl pro PROSTOR a HMOTU, víra v možnost pracemi mocně oživit prostorové a světelné danosti místa. Její SOCHY vypovídají o hluboké vizuální i praktické zkušenosti se syntézou organického a stereometrického tvaru. V postavách i hlavách nejde o proces zjednodušování, ale o bezprostřední realizaci, nalézání univerzálního v přítomném. Výrazový účinek soch těží z PLASTICITY s minimální povrchovou expresí, z přítomnosti LIDSKÉHO MĚŘÍTKA a významu PROPORCÍ. Princip plasticity se objevuje i v GRAFICKÝCH SOUBORECH. Pro všechny výrazové prvky je určující VÝZNAM SVĚTLA – jeho neustálá variabilita, ale také PROMĚNNOST výrazu skrze materiál. Na jedné straně tedy vnímáme VĚDOMÍ ŘÁDU, jenž autorka touží zviditelnit, současně je ve výrazu přítomna i pocta neustálé proměně a živé provázanosti všech jednotlivostí díla.

MONIKA IMMROVÁ (nar. 1970 v Lounech) absolvovala v letech 1995–2001 Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér J. Zeithammla; roku 1997 uskutečnila stáž na Staatliche Akademie der Bildenden Künste Stuttgart a v letech 1999–2000 na drážďanské Hochschule für Bildende Künste). Roku 2011 absolvovala rezidenční pobyt v Raketenstation Hombroich v Německu. Na AVU dále pokračovala v letech 2012–2018 v doktorském studiu. Spoluzaložila sochařské seskupení Socha 2 a iniciovala několik jeho výstav. Od roku 1996 proběhla řada jejích samostatných výstav, např. Glypho Grafein v Galerii výtvarného umění v Mostě, 2003; v pražské Galerii Bayer & Bayer, 2004; Dialogy v Síni pod Plečnikovým schodištěm na Pražském hradě (s J. Zeithammlem), 2006; Linie a forma v Galerii Caesar v Olomouci, 2007; Tvary v Letohrádku Ostrov (Galerie umění Karlovy Vary) a v Oblastní galerii Liberec, 2009; Souvislost v Galerii města Loun, 2012; Jiný čas v kostele sv. Vavřince v Klatovech, 2013; Socha v GASK v Kutné Hoře (s D. Vinopalovou), 2015; Tvar předchází prostor v broumovské Galerii Dům, 2015; v rámci Projektu Nika 7a v Klášteře Dominikánů v Praze, 2016; Socha v pražském Topičově salonu, 2017; Členění v Domě umění v Českých Budějovicích, 2017; v Galerie Goller v německém Selbu, 2017; a v Galerii Závodný v Mikulově roku 2018. Je autorkou sochařské realizace NMF v Kadani (2011). V letech 2008 a 2009 získala ocenění Grafika roku. Ilustrovala knihu Gustava Erharta Podvojná znamení (2005) a Michala Maršálka Pootevřeno (2015), obě naklad. Dauphin. Je spoluautorkou knihy Socha 2 AVU 1990–2016 Demartini – Zeithamml, vydané Nakladatelstvím AVU v Praze roku 2017.

K výstavě vychází KATALOG.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *