Artalk.cz

TOP svět 9.–15. 11. 2020

Laureátkou Ceny Oskára Čepana se stala Daniela Krajčová – Pomník britské feministky Mary Wollstonecraft žijící v 18. století vyvolává vášně Münsterská instalace Bruce Naumana z roku 1977 musela ustoupit stavbě nové budovy univerzity – Britský Somerset House zahájil výzkum věnovaný provázání historie instituce s otroctvím v době kolonialismu – Nigérie zveřejnila podobu plánovaného Muzea západoafrického umění, kde budou mimo jiné instalovány také navrácené beninské plastiky

1/ Laureátkou Ceny Oskára Čepana se stala Daniela Krajčová

Foto: Daniela Krajčová. Zdroj: Webové stránky Cena Oskára Čepana

Laureátkou slovenské Ceny Oskára Čepana (dále jen COČ) pro rok 2020 je Daniela Krajčová. Výstavu čtyř finalistek a finalistů (Ludmily Hrachovinovej, Daniely Krajčovej, Kristiána Németha a Jozefa Piláta) v Nové synagoze v Žilině stejně jako rozhovory s finalisty porota hodnotila fyzicky na místě i online. „Porota by predovšetkým rada vyjadrila úctu a uznanie všetkým štyrom finalistkám a finalistom Ceny. […] Vynikajúco spracovali pálčivé problémy, pričom médiá, ktoré si zvolili, vystavili skúške,“ vyjádřila se odborná porota ve složení Kathrin Bentele, Vjera Borozan, Bartholomew Ryan, Jaro Varga a Jan Verwoert k práci všech finalistů. (více zde) Dílo Daniely Krajčové pak hodnotila slovy: „… verejné sprítomnenie neviditeľnej práce pri opatere a výchove detí, domácích kríz a násilia na kresbách, animovaných vytiahnutím na šnúre na bielizeň, výstižné v stvárnení a plné pragmatickej múdrosti, ktorú naučí iba život.“ Daniela Krajčová se dlouhodobě věnuje znevýhodněným nebo opomíjeným skupinám či osobám a ve svém výzkumu vychází především z orální historie, kterou dále zpracovává v kresbě, malbě nebo animaci. Ve své doktorské práci na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě zpracovávala téma „Spomienky na židovskú komunitu“ formou ruční animace nebo později sledovala osudy imigrantek a imigrantů představených na výstavě COČ v roce 2016. Aktuálně se věnuje především tématu mateřství a poukazuje na jeho často opomíjené nebo marginalizované stránky, jako je společenská izolace, frustrace nebo domácí násilí. V rámci rozhovorů s finalisty COČ pro Artalk se i na toto téma hlouběji bavila s Danielou Krajčovou historička umění Eliška Mazalanová. (celý rozhovor zde) Slavnostní předání COČ se letos konalo bez publika a diváci jej mohli sledovat online pomocí streamu. „Tento ročník bol skúškou pre všetkých, museli sme zapojiť vysokú mieru improvizácie a zmieriť sa s tým, že nič nie je isté, ani zo sekundy na sekundu. Verím, že sme to v rámci možností zvládli čo najlepšie, minimálne sme sa usilovali urobiť maximum, aby bol projekt úspešný,“ uvedla ředitelka Nadace – Centrum současného umění a zároveň Ceny Oskára Čepana Lucia Gavulová. Výstava finalistů v Nové synagoze v Žilině, kterou kurátorsky připravili Lucia Gavulová a Viktor Čech, potrvá až do 6. prosince, kdy se uzavře i Divácká cena COČ. Výstava je i nadále bez omezení otevřená divákům.

2/ Pomník britské feministky Mary Wollstonecraft žijící v 18. století vyvolává vášně

Mary Wollstonecraft (1759–1797) a pomník vytvořený britskou sochařkou Maggi Hambling. Zdroj: Wikimedia Commons (koláž Petra Lexová)

Desetiletí trvající snaha po vytvoření sochy anglické spisovatelky, reformátorky a obhájkyně ženských práv Mary Wollstonecraft (1759–1797) byla konečně naplněna. Socha byla odhalena 10. listopadu 2020 v Newington Green v severním Londýně, kde Wollstonecraft kdysi žila, a její autorkou je britská umělkyně Maggi Hambling. Socha záhy po odhalení vyvolala ostré kritiky a diskuze problematizující způsob ztvárnění pomníku. Postříbřená bronzová plastika zpodobňuje nahé ženské tělo, které vystupuje z vířící masy hmoty. Podle autorky představuje „jakoukoliv ženu připravenou postavit se světu“. Maggi Hambling tak v díle znázorňuje více odkaz samotné Mary Wollstonecraft než ji samotnou, jak napovídá i citát z její slavné knihy Obrana práv žen (A Vindication of the Rights of Woman, 1792) umístěný na piedestalu sochy: „Nepřeji si, aby ženy měly moc nad muži; ale nad sebou.“ The Art Newspaper přináší článek o „twitterové explozi“, kterou socha vyvolala mezi odbornou veřejností. „Je skvělé vidět, že Mary Wollstonecraft byla po 200 letech poctěna sochou, ale jedná se o opravdu strašné umělecké dílo,“ uvedla redaktorka The Art Newspaper Anny Shaw. Podobně sochu komentoval spisovatel a obchodník s uměním Richard Morris: „Je mi líto, ale socha není ani citlivá, ani zručná, ani nápaditá.“ Vedle samotného provedení sochy je problematizovaná i konvenčně pojatá atraktivní nahá ženská postava, která má symbolizovat univerzální ženu a její boj za emancipaci. „Takže, když Mary Wollstonecraft před dvěma stoletími psala, že by ženám měla být udělena úcta k jejich schopnostem a ctnostem, opravdu to znamenalo, že chce být v roce 2020 zvěčněna s odhalenými prsy?“ tweetovala Maya OppenheimThe Independent. Ne všechny hlasy byly kritické. Jak uvádí The Art Newpaper, úspěchem je i samotný akt vytvoření sochy důležité ženské postavy, kdy jsou ve veřejném prostoru ženy vzpomínány jen zhruba v 10 % oproti sochám jejich mužských protějšků, což je do jisté míry dáno i historicky. V Českém prostředí se v nedávné době rovněž rozpoutala diskuze nad podobou památníku rakouské panovnice Marie Terezie autora Jana Kovaříka v parku u Prašného mostu na Praze 6. Problematizované bylo samotné formální ztvárnění sochy a v diskuzi zazněla i důležitá myšlenka: „Co chceme samotným vztyčením sochy ve veřejném prostoru vzpomínat?“ Na toto téma přinesla podrobný komentář historička umění Milena Bartlová. (zde) Socha Mary Wollstonecraft v Londýně ukazuje, že po dlouhém snažení se konečně podařilo ve veřejném prostoru vztyčit sochu důležité ženské osobnosti britské historie, která se stává vzpomínaným vzorem i pro současné feministky. Konvenční a povrchní ztvárnění však soše ubírá na průraznosti a může brzdit v samotném procesu identifikace se znázorněným vzorem.

3/ Münsterská instalace Bruce Naumana z roku 1977 musela ustoupit stavbě nové budovy univerzity

Foto: Bruce Nauman, Square Depression. Zdoj: Landezine

Slavná minimalistická site-specific instalace Bruce Naumana Square Depression (1977–2007), navržená v roce 1977 v rámci sochařské přehlídky Skulptur Projekt Münster pro areál münsterské univerzity, bude odvezena z původního místa, kde ji nahradí nová budova univerzity. Velkoformátová obrácená pyramida zapuštěná do země měří zhruba 82 stop a byla volně přístupná návštěvníkům, kteří se procházeli po jejím povrchu. Podle německého kulturního deníku Monopol by měl být objekt převezen na jiné, dosud nespecifikované místo na akademické půdě. „Je nám velmi líto, že se s tímto velkým dílem musíme zatím rozloučit,“ uvedl Monopolu Hermann Arnhold, ředitel LWL–Landesmuseum, které dílo spravuje. V roce 1977 Klaus Bußmann z LWL–Landesmusea přišel s myšlenkou vytvořit v Münsteru sochařskou přehlídku přímo v ulicích města, která byla od 60. let v Evropě diskutovaným tématem. Kurátor Kasper König tehdy pozval devět světových umělců, aby vytvořili site-specific realizace mimo galerijní prostor. Jedním z nich byl i americký konceptualista Bruce Nauman. Ačkoliv návrh díla vytvořil už v roce 1977, jeho realizace v areálu univerzity se uskutečnila až v roce 2007 při jednom z dalších ročníků Skulptur Projekt Münster, který se koná vždy jednou za deset let. Na závěr přehlídky jsou vybraná díla zakoupena prostřednictvím fondu soukromých a veřejných darů a část soch a instalací tak zůstává ve veřejném prostoru města. Münster si tak dlouhodobě buduje sbírku kvalitního umění, ve které se nacházejí díla například Clease Oldenburga, Richarda Serry či Rebeccy Hornové.

4/ Britský Somerset House zahájil výzkum věnovaný provázání historie instituce s otroctvím v době kolonialismu

Foto: Centrální nádvoří Somerset House. Zdroj: Wikimedia Commons

Somerset House v Londýně zahájil výzkum spojený s historií instituce i samotného objektu. V říjnu tohoto roku zveřejnila instituce otevřenou výzvu, ve které hledá nezávislého historika „který by prozkoumal historii Somerset House s ohledem na roli budovy v britské koloniální minulosti,“ uvádí ředitel instituce Jonathan Reekie. Historickou budovu Somerset House v Londýně založil Edward Seymour, vévoda ze Somersetu, roku 1547 na nábřeží Temže. Původní dům byl v 18. století stržen a na jeho místě od roku 1775 byla vybudována nová stavba sirem Williamem Chambersem. V současné době v budově sídlí Courtauld Institute of Art spolu s Courtauld Gallery. Do jedné z částí byla přemístěna rovněž Gilbert Collection a východní křídlo komplexu pak využívá King’s college London. Podle stručného popisu žádosti by se výzkum měl týkat jak původního tudorovského paláce postaveného vévodou Somersetem, tak současných vládních budov. „Iniciativa je součástí plánu, jak by do budoucna instituce ráda bojovala proti rasismu a reagovala tak na celosvětovou vlnu Black Lives Matter,“ doplňuje ředitel muzea. Dan Hicks, kurátor Pitt Rivers Museum a profesor archeologie na University of Oxford, k výzvě Somerset House dodává, že instituce, stejně jako celý umělecký sektor, by rovněž měly přijmout opatření proti institucionalizovanému rasismu a strukturální diskriminaci.

5/ Nigérie zveřejnila podobu plánovaného Muzea západoafrického umění, kde budou mimo jiné instalovány také navrácené beninské plastiky

Budova nového Edo Muzea západoafrického umění ve městě Benin v Nigérii. Zdroj: webové stránky Adjaye Associates

Britské muzeum a v Ghaně narozený londýnský architekt David Adjaye ve spolupráci s nigerijskými organizacemi v současné době zveřejnili podobu nového Edo Muzea západoafrického umění. (zde a zde) To se stane novým domovem vzácných beninských plastik. Instituce bude sídlit ve městě Benin ve státě Edo v Nigérii. V první etapě výstavby bude proveden archeologický výzkum místa, které leží v sousedství beninského paláce Oba. Snahou Adjaye Associates v čele s architektem Adjayem je začlenit pozůstatky bývalých palácových budov nebo obraných zdí do stavby nového muzea. Stavba svou formou zároveň reaguje na budovu historického paláce. Vnitřní prostory galerie budou členěny za pomoci samostatných objektů – pavilonů připomínajících fragmenty historických staveb. Tyto fragmenty by měly umožnit představení uměleckých děl v jejich předkoloniálním kontextu a pomoci tak jejich lepšímu pochopení. Součástí areálu muzea budou i rozsáhlé zahrady určené pro doprovodné akce a ceremonie. Opětovné získání uměleckých předmětů do Beninu je výsledkem spolupráce skupiny Benin Dialogue Group spolu s evropskými institucemi vlastnícími umělecké předměty, z nichž byla velká část odvezena britskými jednotkami během expanze do Beninu v roce 1897. Osud beninských předmětů v evropských sbírkách rovněž mapuje projekt Digital Benin vytvořený hamburským Museem am Rothenbaum za finanční podpory Nadace Ernsta von Siemense. Mezinárodní platforma zaměřená na online zveřejňování kulturního dědictví království Benin bude zastřešená hamburským muzeem do doby, než její činnost převezme nově vybudované Muzeum západoafrického umění. (Artalk informoval zde) Jeho výstavba by měla začít v roce 2021 a je plánovaná na pět let.