Vendula Chalánková, Viliam Slaminka / Lahôdky / kurátor: Radek Wohlmuth / A7 Gallery / Banská Bystrica /  18. 9. – 9. 10. 2020

Lahôdky / Lahůdky

umelci: Vendula Chalánková, Viliam Slaminka

kurátor: Radek Wohlmuth

miesto: A7 Gallery, Banská Bystrica

trvanie výstavy: 18. 9. – 9. 10. 2020

vernisáž: 17. 9. 2020 o 19h

Lahůdky jsou do určité míry slovem z minulosti. Slovník spisovné češtiny je definuje jako jídlo vybrané chuti, pochoutky nebo delikatesy. Skutečné naplnění tohoto termínu se ale ukáže až tehdy, když začne vypočítávat konkrétní příklady pro představu: šunka, výrobky z ryb nebo lahůdkové párky, což jsou z dnešního pohledu více než prozaické pokrmy všedního dne.

Slovo lahůdky je tedy svým založením spíš ještě československé, podobně jako tahle výstava. Vendula Chalánková (1981) i Viliam Slaminka (1985) se oba narodili v jednom státě – socialistickém Československu. Osobní historická zkušenost obou umělců s minulým režimem je ale spíš tradovaná než odžitá a objevuje se v jejich tvorbě pouze jako jakési mentální nebo vizuální echo, které zůstalo součástí genetického kódu obyvatel obou nástupnických států. To však neznamená, že není důležitou součástí jejich práce, která má právě s ohledem na výraznou vazbu na národní povahu, stereotypy a domácí kontext silné lokální vyznění, pádnost a rezonanci. Společná výstava dává smysl ale i z dalších důvodů. Vendula Chalánková a Viliam Slaminka k sobě mají nezvykle blízko také povahou svého projevu a výtvarného uvažování, což je zvláštní už proto, že každý z nich je v rámci své domácí scény vnímán spíš jako solitér, který se vymyká než aby byl součástí nějakého proudu. Společných prvků má jejich tvorba relativně hodně. Jeden i druhý účinně pracují s mechanismy charakteristickými pro komiks a dalšími odkazy na popkulturní sféru, ale na druhou stranu mají jejich práce výrazně subjektivní někdy až autobiografický rozměr a často se dotýkají osobní mytologie.

Oba mají také tendence technicky přesahovat obecně nastavené mantinely médií, jimiž se vyjadřují. Vendula Chalánková svou precizní plošnou malbu někdy „maskuje“ ještě preciznější a dnes trochu opomíjenou koláží, kterou tak vrací do hry, Viliam Slaminka se zase snaží experimentovat třeba ohledně plasticity malby a prostorově ji otevírá. Svou geometricky uspořádanou tvarovostí se oba obrazově občas dostávají až někam na dohled grafického designu, Slaminka navíc ještě skvěle využívá lakonickou polohu intuitivní nehledanosti a spontaneity. Náměty společně ukotvují v realitě takže není úplně obtížné je „číst“, ale přesně je rozklíčovat už tak snadné vždy být nemusí. I když vzbuzují dojem vlídné a odlehčené rozpustilosti někdy až s komickým nádechem, není výjimkou, že jejich umění ve skutečnosti otevírá fatální osobní i společenská traumata a má poměrně kritický či ironický akcent. Jejich výstava je z tohoto pohledu opravdu „lahůdková“. Jak název naznačuje jejím společným tématem je jídlo, ale zřejmě nepřekvapí, že sliny se na ní zas až tak často sbíhat nebudou.

Radek Wohlmuth