Cena Jindřicha Chalupeckého letos nebude mít laureáta. Finalistky a finalisté se rozhodli nesoutěžit.

Cena Jindřicha Chalupeckého letos poprvé ve své třicetileté historii nebude mít laureáta. Finalistky a finalisté se rozhodli nesoutěžit.

Finalistky a finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020 se rozhodli odmítnout princip soutěže v podobě výběru laureátky nebo laureáta na základě nově vzniklých prací pro společnou výstavu. Správní rada Společnosti Jindřicha Chalupeckého přijala jejich žádost o změnu pravidel letošního ročníku a pokračuje v započatém dialogu nad dlouhodobým směřováním Ceny. Společná výstava jejich nových uměleckých projektů v  galerii PLATO Ostrava proběhne podle původního plánu, mezinárodní porota ale letos nebude vybírat vítězného umělce či umělkyni, jako obvykle. Namísto tradičního ceremoniálu proběhne v Ostravě dvoudenní symposium pro veřejnost ve dnech 4. – 5. prosince. Zahájení výstavy proběhne ve středu 14. října.

Soustředění na díla spíše než na laureáty

Výstava finalistek a finalistů 31. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020 poprvé nebude mít vítěze, a to z rozhodnutí zúčastněných umělkyň a umělců, kteří odmítají princip soutěže. Společná výstava v galerii PLATO Ostrava proběhne podle plánu, ovšem bez tradičního vyhlášení jména umělkyně či umělce, jejichž projekt porota vyhodnotila jako nejúspěšnější či nejrelevantnější. Letošní finalisté doufají, že se díky tomu dostane stejného prostoru a pozornosti všem z nich a publikum se bude moci plně soustředit na jejich nově vznikající umělecká díla, bez nutnosti jejich vzájemného srovnávání.

“V našich očích není Cena Jindřicha Chalupeckého trofejí jediného laureáta či laureátky, jediného pomyslného vítěze, nýbrž společným oceněním pestré směsice umělkyň a umělců a jejich odlišných uměleckých východisek, jejichž porovnávání nemá smysl.” říkají finalisté ve společném prohlášení. “Potřeba měnit umělecké instituce v méně kompetitivní a více podpůrné platformy pro uměleckou práci je požadavkem, který zaznívá již dlouhou dobu.” píše se v prohlášení dále.

“Otázku, zda je opravdu nutné v rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého volit laureátku nebo laureáta, jsem si kladla hned po prvním ročníku, který jsem organizovala v roce 2015,“ říká Karina Kottová, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého, která je společně s Veronikou Čechovou také kurátorkou letošní výstavy CJCH. „Považuji za zásadní, aby Cena podporovala práci umělkyň a umělců a co nejsrozumitelněji ji komunikovala širší veřejnosti. Nemyslím si, že je k tomu nutně potřeba, aby někdo nakonec „vyhrál”, navíc v disciplíně, ve které z principu soutěžit nelze. Jsem ráda, že se letošní finalistky a finalisté takto rozhodli a doufám, že se nám také s jejich pomocí podaří prosadit dlouhodobější změny,” dodává.

Obdobný vývoj na mezinárodní umělecké scéně

Podobný vývoj lze sledovat i na mezinárodní scéně. Umělkyně a umělci nominovaní na loňskou Turner Prize odmítli vzájemné srovnání vzhledem k sociální citlivosti a politické angažovanosti svých děl. Jednou z nich byla také Tai Shani, zahraniční hostka paralelního ročníku CJCH 2019. Již v roce 2017 udělali podobné gesto finalisté Ceny Oskára Čepana, kteří namísto individuálních prezentací vytvořili společný výstavní projekt a cenu tudíž získali jako kolektiv. V rámci německé Preis der Nationalgalerie se finalistky téhož ročníku ve společném prohlášení ohradily vůči způsobům organizace a prezentace ceny, zejména ve smyslu absence autorských honorářů a zdůrazňování genderu nebo původu umělkyň namísto samotného charakteru jejich práce. I v Ceně Jindřicha Chalupeckého již v minulosti probíhaly podobné tendence, nicméně spíš ze strany laureátů, kteří se rozhodli při vyhlášení rozdělit ocenění mezi všechny finalistky a finalisty. Poprvé to udělal Roman Štětina v roce 2014, naposledy loňský laureát Andreas Gajdošík, který také kvůli ekologické odpovědnosti odmítl rezidenční pobyt v New Yorku a upřednostnil cestu vlakem v rámci Evropy.

Přehodnocení formátu Ceny Jindřicha Chalupeckého

Rozhodnutí letošních finalistek a finalistů nesoutěžit přichází ve chvíli, kdy i samotná Společnost Jindřicha Chalupeckého reviduje zaběhlé principy fungování Ceny. V uplynulých letech usilovali organizátoři především o zkvalitnění podpory práce umělkyň a umělců v aktuálním ročníku i o navazující dlouhodobou spolupráci. Probíhaly také veřejné i neformální diskuse nad aktuálním nastavením Ceny a její relevancí pro současnost. V letošním roce se Společnost Jindřicha Chalupeckého rozhodla pozvat do diskuse nad probíhajícími proměnami Ceny širší uměleckou obec a veřejnost také skrze nezávislý sociologický výzkum. Ten aktuálně vstupuje do druhé fáze sbírání dat. Na hloubkové rozhovory s umělci a umělkyněmi, kurátory, teoretiky a lidmi, kteří mají k CJCH blízko, navazuje dotazníkové šetření určené pro širší veřejnost. Na závěr se pak výsledky výzkumu budou prezentovat skrze kulaté stoly. Cílem výzkumu je zjistit, jak je Cena vnímána místní uměleckou scénou i diváky a zda plní dobře roli, kterou jí v začátcích přiřkli její zakladatelé – tedy podporovat současné české výtvarné umění a jeho tvůrce a napomáhat jim také k mezinárodní kariéře. Letošní finalistky a finalisté i organizátoři Ceny si tak kladou podobné otázky – jakou roli by Cena měla v současné době plnit? Odpovídá její aktuální nastavení potřebám zúčastněných umělkyň a umělců? Jakou úlohu plní pro veřejnost, a jakou by plnit měla? Výsledky výzkumu budou jedním z podkladů pro správní radu Společnosti Jindřicha Chalupeckého v diskusi nad možnými změnami ve vyhlášení dalšího ročníku Ceny.

"Naším cílem je prozkoumat, jak je Cena po třiceti letech své existence vnímaná, klademe si třeba otázku, zda je důležitější navázaní na tradice nebo naopak změna, vyjít vstříc vůči současným trendům. Na takové otázky samozřejmě neexistuje jednoznačná odpověď, ale je určitě zajímavé sledovat, jak se k tomu staví různé skupiny na umělecké scéně, jaké jsou jejich motivace. A je samozřejmě hrozně zajímavé, že výzkum děláme zrovna ve chvíli, kdy se sami finalisté a finalistky rozhodli ke změně," říká sociální antropoložka Marie Heřmanová, která společně s Ivetou Hajdákovou výzkum připravila.

Cena Jindřicha Chalupeckého 2020

PLATO, Janáčkova 22 (bývalý Bauhaus), Ostrava

Finalisté 31. ročníku: Jakub Choma, Anna Slama & Marek Delong, Alma Lily Rayner, Marie Tučková, Jiří Žák a Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky (Jan Kolský, Vojtěch Märc, Matěj Pavlík a Peter Sit)

Zahraniční hostky: Pauline Boudry a Renate Lorenz

Kurátorky: Veronika Čechová, Karina Kottová

termín výstavy: 15. 10. 2020 – 31. 1. 2021

vernisáž: 14.10. 2020 od 18:00

symposium “Jury Weekend”: 4. – 5. 12. 2020

Finalisté a finalistky CJCH 2020, z levého horního rohu: Jiří Žák, Alma Lily Rayner, Marie Tučková, Anna Slama & Marek Delong, Jakub Choma, a Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky (Matěj Pavlík, Jan Kolský, Peter Sit a Vojtěch Märc). Foto: Hynek Alt

Plné znění prohlášení finalistek a finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020

Jako finalistky a finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého pro rok 2020, jsme společně dospěli k rozhodnutí nesoutěžit. V našich očích není Cena Jindřicha Chalupeckého trofejí jediného laureáta či laureátky, jediného pomyslného vítěze, nýbrž společným oceněním pestré směsice umělkyň a umělců a jejich odlišných uměleckých východisek, jejichž porovnávání nemá smysl. Chceme reflektovat, co vše je s principem soutěžení spojeno.

Uvědomujeme si, že soutěž v naší ekonomické kultuře představuje zavedenou formu, která slibuje četné výhody. Umožňuje účinně vybírat menší množství z většího. Ve výsledku navíc potvrzuje hodnoty, které předem určila jako kritéria výběru.  V případě CJCH, dokáže přitáhnout přelétavou pozornost veřejnosti, když mnohotvárný svět současného umění ukáže jako snadno srozumitelný závod. Přesto si klademe otázku, zda tohle všechno vynahrazuje méně příznivé rozměry soutěžení. Ze zkušeností svých předchůdců z minulých let (i svých vlastních) víme, že účast v CJCH je často spojená s vysokým tlakem okolí a jeho očekáváním, a proto si myslíme, že změna ze stresujícího prostředí směrem k podpůrnému, bude mít odraz nejen v kvalitě uměleckých děl.

Podnětů a předpokladů pro naše rozhodnutí rozpoznáváme víc než dost. Podílela se na něm mimo jiné i reflexe a přehodnocování uměleckých cen v zahraničí (Turner Prize, Cena Oskára Čepana a další), nebo také neustávající prekarizace uměleckých komunit u nás i ve světě. Potřeba měnit umělecké instituce v méně kompetitivní a více podpůrné platformy pro uměleckou práci je požadavkem, který zaznívá již dlouhou dobu. Současná pandemie všechny tyto hlasy a podněty zvýraznila.

Chceme společně s uměleckou obcí přemýšlet nad významem a smyslem CJCH v současnosti a podílet se na její proměně. Nechceme, aby se z odmítnutí soutěže stalo jednorázové gesto. Pouhá deklarace se nám nyní zdá málo. Věříme, že existuje jiná, solidárnější vize fungování CJCH, která v umělecké obci netvoří konkurenci, ale naopak kolegialitu. Nejde o to, popřít veškeré dosavadní mechanismy Ceny, jako je mezinárodní kontext přicházející s vybranou porotou pro daný ročník nebo institucionální zázemí, které přináší podmínky pro vznik uměleckých prací, tak i určitou viditelnost a možný dosah. To jsou bezesporu pozitivní aspekty Ceny, které ji činí důležitou nejen pro uměleckou obec. Solidárnější vize ale může klást větší důraz na širší podporu a spolupráci, vzájemnou komunikaci, a tedy i na umění samotné. Umělecká díla vystavená v kontextu soutěže, vedou diváky k vzájemnému porovnávání, což ubírá možnosti výstavu naplno zažít. Pokud by se CJCH zbavila tohoto limitujícího rámce, naplňovala by pak i více například etický kodex Feministické umělecké instituce, pod kterým je SJCH podepsána.

Především v této době, kdy všichni společně čelíme globální pandemii, bereme jako nezbytné klást důraz na solidaritu, pochopení a vzájemnou spolupráci. Kdo jiný, než svět umění a jeho instituce, by měl jít v takovém jednání příkladem.

S přáním všeho dobrého,

finalistky a finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020

Alma Lily Rayner, Marie Tučková, Anna Slama, Marek Delong, Jan Kolský,  Vojtěch Märc,  Matěj Pavlík, Peter Sit, Jakub Choma, Jiří Žák