Artalk.cz

TZ: Josef Mladějovský

Josef Mladějovský / Vidím lidi, vypadají jako stromy / Galerie Dole / Ostrava / 14. 7. – 27. 8. 2020

Nejranější tvorba Josefa Mladějovského ukazovala na vývoj velmi nadaného koloristy. Ve své diplomové práci, jíž absolvoval malířský ateliér Františka Kowolowského na fakultě umění Ostravské univerzity, ale začal řešit a rozvíjet jinou než čistě „malířskou“ tématiku. Nastoupil cestu průzkumu vztahů a odkazů k modernistické abstrakci. Nové téma s sebou nutně přineslo i změnu výrazu – namísto uvolněných barevných skvrn přišel s tím, co bychom mohli charakterizovat jako primárně konceptuální zacházení s barevnými plochami za účelem větší objektivace autorské výpovědi a její souběžné ironizace. Sám sobě pak základní téma definoval jako možnost a schopnost zobrazení „pravdy“ nemimeticky a neilustrativně pojatou malbou.

Ve své současné výstavě v Galerii Dole, v níž představuje sérii sloupů – objektů, které poprvé prezentoval na společné výstavě s Petrem Dubem v olomoucké Telegraph Gallery (2020), prezentuje další etapu své tvorby, v níž se mu podařilo znovu zhodnotit tradici malířského média i jeho současnou relevanci a nově nabyté sebevědomí. Mladějovského nový pokus jak pojmout téma vztahu pravdy a umění je rámován využitím tradiční techniky štukolustra tj. probarvené a leštěné sádrové hmoty a přetrvávající tendencí k zapojení prostoru do kontextu jeho uměleckého vyjadřování. Sloupy, které dominují celé instalaci, navozují už svou vertikalitou spirituální konotace (podobně jako název výstavy odkazuje k jednomu z Ježíšových výroků) – můžeme se na ně dívat i jako na varianty Axis mundi (osy světa), provazující náš svět s podsvětím a nebeskou sférou a symbolizující střed, díky kterému svět dostává řád a skutečnou pravdivost. Stejně tak se ale prizmatem aktuální relativizující skepse na ně můžeme dívat jako na symbolické vyjádření rozpadu sdíleného řádu a velkých příběhů.

Štukolustro bylo od baroka využíváno především jako náhražka výrazně dražšího mramoru. I ono mělo přispívat k akcentaci „jevení se“ jako podstatného způsobu, jak vyjádřit „boha skrze tento svět“ (Z. Kalista). Mělo tedy šálivě odvádět pozornost od skutečnosti, přeneseně tedy i od pravdy, nebo přispívat k rozvoji dobové spirituality? Záleží na každém, kterou variantu pravdy si vybere. Tím, jak Josef Mladějovský se štukolustrem ve svých objektech a reliéfech zachází, nastoluje otázku opravdovosti znovu, jinak a strukturovaněji – tradičně vnímaný materiální „fake“ využívá k tomu, aby skrze jeho nešálivé využití formuloval znepokojivou úvahou o povaze a relevanci naší stále více marginalizované hmotné skutečnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *