Artalk.cz

TZ: Josef Mladějovský

Josef Mladějovský / Wild cat a Deep jeep / Galerie Ahoj Nazdar Čau / Liberec / 10. 7. – 9. 9. 2020

Josef Mladějovský patří k výrazným mladým umělcům z Ostravy, o kterém je značně slyšet i mimo jeho region. Josef studoval v ateliéru Malba ll. u Františka Kowolowského na Fakultě umění Ostravské univerzity. Už po studiu dobře nakročil na tuzemskou scénu třetí pozicí Ceny kritiků za mladou malbu, jeho díla jsou součástí mnoha sbírek. Dnes Josef učí malbu na SUŠ v Ostravě a i toto působení do značné míry ovlivňuje jeho tvorbu. Josef se zaměřuje na malbu a její přesahy do objektu, často však je jeho výstupem čistě objekt. Jeho prazákladním tématem, které zpracovává v tvorbě je pravda, pravda jako absolutní hodnota v souvztažnosti na modernismus. Hraje si z geometrickými tvary a hledá skrze konstrukt významů jednotlivých tvarů různá východiska.

Výstava Josefa Mladějovského je kombinací jeho dlouhodobého směřovaní a aktuální fascinace zděděnou sbírkou autíček Matchbox. Sběratel, který neutuchajícně rozšiřuje svou sbírku, pohroužen do svého světa, tvoří svoji pravdu. Vizuálně krásné kousky vzal Josef jako motýly a pomocí klasických nástěnných technik (štukolustro, enkaustika) je připichuje na zdi, jako artefakty čisté krásy, nejlepší výdobytek průmyslu 20. století, piedestal mobilismu ozářený barevnými okraji, který lze chápat jako svatozář, auru, posvátnost, kterou jako modlu z automobilu konzumní společnost udělala. Komplikovaná technika vedla Josefa k zjednodušení formy, a od věrného zachycení autíček došel přes kubizující tvary až k úplné abstrakci a barevné střídmosti. V poslední sérii autíček roubuje motivy raně křesťanského umění a ruských ikona s podvozky aut, výsledek je až překvapivě ladný, čistě vizuální obsese se tak smývá a nastupují další vrstvy významů.

Dělám teď na sérii autíček Matchbox. Je to sbírka po mém strejdovi, a jde mi v tom o téma sběratele, jako někoho kdo si tvoří svůj názor. Tím to chci spojit s tématem Pravd, které kontinuálně rozvijím. Objevují se tam nějaké kubizující tendence a určitá rozvolěnost jako odkaz na modernistické směry. Zároveň jsou to takové ikony s barevnými okraji, které lehce svítí, když jsou na bílém pozadí.

Jinak k těm autům: Celý příběh je asi takový, že jsem teď začal dost zkoumat klasické nástěnné techniky které su učí u nás na střední škole. Zkouším fresku, teď tu obarvenou sádru (štukolustro) a malbu voskem (enkaustiku). Trochu ty štuka s voskovou malbou propojuju, protože i závěrečná impregnace na štuko může být z vosku. No to asi k technické stránce věci. Jinak nám umřeli prarodiče před pár lety a probíráme se jejich pozůstalostí kde jsme našli i tuhle sbírku Matchboxů po jejich synovi který zemřel ještě před revolucí v himalájích protože byl profesionální horolezec (alespoň to vždycky tvrdili ale je to celkem jedno, každopádně ho zasypala lavina a já ho nepoznal). Nejdříve jsem začal zpracovávat motýly které měli prarodiče na stěnách po bytě, ale zalekl jsem se trochu laciného vizuálního efektu a protože jsem měl velkou touhu zpracovat ty autíčka po strejdovi, tak jsem si říkal, že je vlastně můžu taky udělat jako nějaké motýly, ikony doprostřed formátu jako nějaké svaté obrázky. Ony ty auta jsou vlastně taky svým způsobem tak krásné až jsou to kejče jako když namaluješ krásnou holku. Vlastně je v tom hodně fascinace vizualitou, ale líbilo se mi, že jsem musel díky té komplikované technice přemýšlet ozjednodušení a snažil jsem se použít i ten svůj geometrický jazyk který si osvojuji pár let. Baví mě na tom takové to ohledávání nějakého archetypu tvaru toho jednotlivého auta. Např. autíčka Wild Cat jsem udělal asi 8 verzí. Nejdříve jako co nejvěrnější, pak jsem šel do nějakého mírného zjednodušení a kubizujících forem až jsem to pojednal jen jako impresi nebo abstrakci. A čím se více ztrácel původní tvar a nastupovali intuitivní zobrtazení, tak se i vytrácela barevnost přbuzná originálu, až to skončilo u nějakých šedých abstraktních forem. Je v tom i to téma paměti, archetypu, rozpomínání se a nebo nějaké kolektivní historické zkušenosti.
Pak mě ještě hodně chytl motiv zářících barevných okrajů, jako odkaz na nějakou posvátnost, svatozář, auru či co si představíš. Teď hodně pracuji v nových autech s motivy ranně křesťanského umění a ruskými ikonami. Zapojuji do toho motiv uzlů a smyček jako odkaz na dopravní uzly kde se ztratíš. Prostě je to s tím mobilismem propojené. Easy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *