TOP svět 25.–31. 5. 2020

V Berlíně vyroste pomník hrdinům roku 1989 – Turner Prize letos nahradí stipendium pro umělce a umělkyně – Šéfkurátorem Bukurešťského bienále v roce 2022 bude robot Jarvis – Ve věku 84 let zemřel umělec Christo Vladimirov Javacheff, známý jako Christo

1/ V Berlíně vyroste pomník hrdinům roku 1989

Návrh monumentu od architektonického studia Milla & Partner. Zdroj: Milla & Partner

V Berlíně vznikne pomník „Svobody a jednoty“ věnovaný demonstrantům, kteří v roce 1989 protestovali proti komunistickému zřízení v bývalé NDR a rozdělení země. V centru Berlína byl v minulém týdnu položen základní kámen chystaného 50 metrů dlouhého objektu ve tvaru misky, nacházejícího se před budovou chystaného Humboldtova fóra, a jeho dokončení je plánované na konec příštího roku. Realizace vznikla na základě architektonické soutěže nazvané „Občané v pohybu“, kterou vyhrálo německé architektonické studio Milla & Partner. „V případě, že se na jedné straně misky stane více jak 30 osob, začne se objekt pomalu pohybovat,“ uvádějí autoři návrhu. Ve středu objektu bude umístěný nápis „Wir sind das Volk, wir sind ein Volk“ reagující na slogany požívané v roce 1989 během demonstrací a odkazující k myšlence znovusjednocení Německa.

2/ Turner Prize letos nahradí stipendium pro umělce a umělkyně 

Tate Britain v Londýně. Zdroj: Wikimedia Commons

Dva roky po sobě nebude mít britské prestižní ocenění Turner Prize jednoho vítěze. Zatímco v minulém roce si čtveřice finalistů (Helen Cammock, Tai Shani, Oscar Murillo a Lawrence Abu Hamdan) cenu rozdělila rovným dílem a snažila se tak reagovat na tehdejší brexitovou krizi, letošní ročník se porota rozhodla ocenění nahradit stipendiem pro deset umělců a umělkyň a alespoň symbolicky čelit následkům současné koronavirové pandemie. Jak podotýká předseda Turner Prize a ředitel londýnské galerie Tate Britain Alex Farquharson: „současná krize výrazně narušila možnost obživy umělců a je třeba na tuto skutečnost reagovat“. Každý z deseti vybraných umělců a umělkyň obdrží 10 000 liber (asi 305 000 Kč) a jejich jména porota oznámí na konci června. Ani letos by však neměla chybět doprovodná výstava, která se bude konat od 30. září do 3. ledna 2021. Letošní porota ve složení: Richard Birkett, kurátor Institute of Contemporary Arts, London; Sarah Munro, ředitelka BALTIC Centre for Contemporary Art v Gateshead; Fatos Üstek, ředitel Liverpool Biennial a designér a kurátor Duro Olowu, podle deníku Artforum v posledních dvanácti měsících navštívila desítky výstav po celém světě, z nichž bude vybírat oceněné stipendisty.

3/ Šéfkurátorem Bukurešťského bienále v roce 2022 bude robot Jarvis

Kurátor Ben Russell s robotem Cygan během tiskové konference v Science Museum v roce 2016, Londýn, Anglie. Zdroj: Jack Taylor/Getty Images

Sci-fi scénáře se stávají skutečností. Artnet news na svých stránkách informuje, že šéfkurátorem Bukurešťského bienále v roce 2022 bude robot Jarvis. Umělá inteligence, která získala jméno podle virtuálního přítele filmového superhrdiny Iron Mana, byla vytvořena vídeňským studiem Spinnwerk. Zakladatel firmy Razvan Ion uvedl serveru Artnet news, že „systém využívá procesu samoučení z univerzitních databází, galerií a uměleckých center, na základě nichž vybírá díla podle zadaného programu“. Namísto tradiční výstavy se bienále uskuteční ve virtuální realitě a bude tak celosvětově přístupné. Nástup kurátora-robota je podle článku Artnet news překvapivý. Na webových stránkách Replaced by Robot!? odborníci před třemi lety označili práci kurátora jako 34. nejbezpečnější ze 702 pracovních pozic, které by v budoucnu mohla nahradit umělá inteligence. Ta však proniká i do jiných oblastí uměleckého světa. Christie’s v roce 2018 prodala umělecká díla vytvořená za pomoci umělé inteligence v hodnotě 432 500 dolarů (více zde). Robotická umělkyně Ai-Da od roku 2017 utržila za svá díla na trhu s uměním okolo jednoho milionu dolarů. Letošní ročník Bukurešťského bienále s názvem „Farewell to Research“ se rovněž uskuteční online. Akce potrvá od 28. května do 4. června a jejím kurátorem je Henk Slager.

4/ Ve věku 84 let zemřel umělec Christo Vladimirov Javacheff, známý jako Christo

Christo, celým jménem Vladimirov Javacheff. Zdroj: Facebooková stránka Christo and Jeanne-Claude Official

Většina světových (nejenom) uměleckých webů informuje o smrti původem bulharského umělce Christa Vladimirova Javacheffa, známého jako Christo (1935–2020). Zemřel v neděli 31. května ve svém newyorském domě ve věku 84 let. Christo spolu s manželkou Jeanne-Claude (zemřela v roce 2009) od 60. let prosluli vytvářením velkoformátových site-specific realizací spočívajících v zakrývání předmětů, veřejných staveb i celých pobřeží do vzdušných látek. Svými díly rozšiřovali hranice vnímání umění ve veřejném prostoru, běžným předmětům dávali změnou stávající situace nový význam a měnili možnosti jejich vidění. Christo se narodil 13. června 1935 – ve stejný den jako jeho manželka, ve městě Gabrovo v Bulharsku. V roce 1958 se usadil v Paříži, kde se seznámil s Jeanne-Claude Denat de Guillebon a o necelých deset let později vytvořili svoji první realizaci sestávající z 1 240 barelů od oleje sestavených do tvaru mastaby v Institutu současného umění ve Filadelfii. Všeobecné povědomí o jejich tvorbě přinesla až realizace Wrapped Coast (1968–69), ve které zakryli jeden a půl kilometru pobřeží v Sydney téměř milionem čtverečních stop syntetické látky zabraňující erozi. Dalším z monumentálních projektů spojeného s řadou logistických problémů bylo v roce 1995 zakrytí budovy Říšského sněmu v Berlíně, kterou pokryli kilometry stříbřité látky a obtočili provazy zdůrazňujícími její horizontální linie. „Všechny naše zabalené projekty nejsou jen pevnými stavbami, pohybují se ve větru a dýchají,“ uvedl Christo v rozhovoru pro The Art Newspaper v roce 2018. Práce manželské dvojice nespočívala jen v zakrývání monumentálních budov. V minulosti aktivně vstupovali do městského veřejného prostoru i dalšími realizacemi: například v Central parku v New Yorku vytvořili instalaci ze stovek šafránových „bran“ nebo v londýnském Hyde Parku několik desítek metrů vysoký objekt ze 7 506 horizontálně poskládaných, speciálně upravených barelů upevněných na plovoucí základně uprostřed jezera. Před čtyřmi lety pak vzbudila celosvětový zájem realizace z plovoucích pontonů potažených žlutou látkou spojujících dvě nedaleká města přes severoitalské jezero Iseo. Během pouhých dvou týdnů se po plovoucím mostu prošlo před 1,3 mil. návštěvníků. Většina projektů, které Christo a Jeanne-Claude vytvořili, hradili sami z prodeje přípravných skic a modelů. Zároveň se snažili, aby jejich dílo nemělo škodlivý ekologický dopad na životní prostředí. Jejich efemérní práce podle autorů neobsahovaly žádné skryté významy a sami se složitým interpretacím vyhýbali. Je pozoruhodné nahlížet, kolik energie do samotných realizací vložili, ať se jedná o dlouholeté diskuse s místními komunitami, politickými zástupci, i samotné logistické zvládnutí výsledných projektů.

Petra Lexová | Vystudovala dějiny umění a učitelství výtvarné výchovy. Věnuje se výzkumu středoevropského sochařství 60. a 70. let a architektuře. V současné době je doktorandkou na Semináři dějin umění MU v Brně a přednáší na Ústavu věd o umění a kultuře FF JU v Českých Budějovicích.