Artalk.cz

TZ: Jiří Žák

Jiří Žák / Hidden in Plain Sight / kurátorka: Edith Jeřábková / Galerie Kabinet T. / Zlín / 12. 4. – 14. 5. 2020

Původně plánovaná výstava *Hidden in Plain Sight* se tak jako dobrá polovina našich dnešních činností přesouvá do budoucnosti. V COVIDní přítomnosti vám proto přinášíme jakousi reflexi k výstavě, která teprve bude. Jiří Žák vám v tomto alternativním online režimu představí některé práce kompletní, jiné přizpůsobené virtuálnímu prostředí, samozřejmě bez nebo v jiných prostorových vztazích. Původní výstava ostatně měla být vystavěna s důrazem na plošnou povahu prací, které měly podtrhnout spolupůsobení archivní a halucinační povahy Žákovy tvorby založené na kvaziinvestigativním výzkumu a politických a vizuálních teoriích. Politikum a proměna percepce vzhledem k prostředí a instituci, prostřednictvím kterých jsou informace a vizualita distribuovány, jsou jeho tématem i mimo tuto výjimečnou situaci.

Je to zajímavá doba, kterou nyní zažíváme, a i když doufáme, že bude krátká, překvapuje nás tím, jak rychle přeskupuje podobu našeho společenského žití a způsobů práce a komunikace. Velmi brzy se ukáže, co tento v rámci dějin krátký, avšak intenzivní společenský stav karantény způsobí na mnoha úrovních. Jednou z nich je to, jak budou vypadat budoucí výstavy, jak se promění vztah online a virtuálního prostředí a jak bude tato naše karanténní přítomnost jednou normotvorná jako post-COVIDní.

Jiří Žák se dlouhodobě zabývá širšími tématy mezinárodních vztahů, a především tématem vývozu zbraní z Československa na Blízký východ. Sleduje téma konstrukce české identity a zahraniční politiky skrze reflexi vztahu Čechů k tuzemskému zbrojnímu průmyslu, a to ze současné i historické perspektivy. Žijeme neustále v dojmu, že jako malá země sevřená věncem velkých zemí máme jen velmi malý vliv na podobu globální rovnováhy a válečných konfliktů. Jenže spatřit a připustit si naši tradici zbrojního průmyslu znamená přehodnotit tyto názory na naši představu o neutrální umírněné politice České republiky a Československa. Jiří Žák pro tuto naši situaci, ve které nevidíme to, co je zjevné, volí citát filozofa Marka Fishera, v němž interpretuje pro naši schizofrenní současnost Freudův pojem negativní halucinace – a tak přestože je známo, že Československo patřilo ve 20. století mezi zbrojní velmoce a vyvinulo mnohé typy zbraní, tato skutečnost do našeho obrazu o nás samých nepronikla. Žákův Epilog dlouhého přátelství je větvícím se projektem různými způsoby a z různých perspektiv nahlížené problematiky, která v českém umění není téměř reflektována.

Způsob, kterým Žák pracuje na počátku, připomíná post-konceptuální kritiku devadesátých a nultých let či s nimi spojený archivní obrat, avšak výslednými pracemi nám opakovaně připomíná, že informace, byť jsou vloženy do sebezajímavějších či sebelogičtějších systémů, nejsou samy schopny měnit a přehodnocovat stav věcí, naše vztahy k návykům a normám. Žák přestává spoléhat na logiku a nebojí se ztratit získaný objem informací ve prospěch emocionální naléhavosti, řeči těla, hlasu a pohybu, působnosti zvuku, prostředí a věcí, dávky absurdity, nevysvětlitelnosti a poetické formy. Kombinovat politické obsahy s takto výrazným vizuálním a literárním jazykem je lavírování na hranici snesitelného, což ale zvyšuje účinnost jeho prací.

Autor nechce sledované téma sevřít typickou výzkumnou metodou vytyčení problematiky a dosažení cíle. Volí rozcestí a odbočky a diverzní způsoby vizuálního a zvukového, institucionálního a virtuálního zpracování: video, videoesej, velkoformátová koláž, vyprávění, audioesej, zaříkávání, zvuková koláž, galerijní prezentace, youtuberský kanál, ASMR video apod.

Příznivci sci-fi žánru nejlépe vědí, že narativů je a může být mnoho a vybrat jediný znamená hegemonicky vstoupit do složitě propojených vztahů. Žákova metoda je z velké části strukturální, všímá si jednotlivých prvků a jejich souvislostí a nechává je různě převládat a zaznívat. Prolínáním těchto zmnožených rovin vytváří pohyblivou strukturu, skrze kterou udržuje divákovu pozornost, aby mu v těch rozhoupaných plochách něco neuniklo. Vyprávění je pohyb a Žák tuto skutečnost znásobuje pohyby dalšími: těla, hlasu, zvuku, obrazu, kamery, jazyka…

Poprvé se českým zbrojním průmyslem začal zabývat ve videu ​Putování Blízkým východem a Afrikou​ ze série ​AISMR ​(Autonomous Infected Sensory Meridian Response) v roce 2016. Od této imitace autentického youtuberského kanálu uplynuly čtyři roky. Do procesu uměleckého výzkumu a zachycování vytěsněné zbrojařské skutečnosti v rámci československé identity pozval několik dalších umělců a představil komplexitu této naší genetické informace pomocí napětí vyvolávaného ambivalencí vztahu mezi dokumentárním a žurnalistickým očekáváním, retro estetikou a vlastní uměleckou reakcí. Ta s dávkou intuice zpřítomňuje rádoby neviděnou politiku války, oscilací mezi vyprávěním a probouzenou přítomností, kdy mezerou mezi nimi problikávají absurdní momenty. Žák nechce moralizovat, a protože si nejspíš uvědomuje, že není možné přinutit diváka znovuprožít historii či neviditelnou současnost, ukazuje nám prostřednictvím různých zpřítomňovacích a emocionálních formátů, že bychom si tuto naši neschopnost měli alespoň uvědomit.

Jiří Žák nemá chuť ukazovat veřejnosti archivy a odhalovat zdroje svého výzkumu, jejichž většinová dostupnost dává najevo, že investigativní výzkum není cílem jeho práce, jedná se o materiál, který si divák přeje spatřit. To mu výstava v Kabinetu T. částečně umožní, aniž by chtěla mít edukativní étos. Autor v ní kombinuje práce, které výzkum zpracovávají, s novými, které jej doplňují o obecnější pohled na to, jak se utváří naše recepce. Tato prezentace mimo jiné naráží také na to, jak se konfiguruje naše mezinárodní politika v době COVIDní, což není bez souvislostí s tím, jak se formovala v rámci exportu válečných zbraní do blízkovýchodní oblasti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *