Artalk.cz

TZ: Jindřich Zeithamml

Jindřich Zeithamml / Obraz dne ve dvanácti variacích difuze / Brillovka / Rožnov pod Radhoštěm / 12. 3. – 30. 4. 2020

V teoretických reflexích sochařských a grafických prací Jindřicha Zeithammla se obvykle setkáváme s interpretacemi, jež se snaží zprostředkovat výrazovou sílu elementárního tvarosloví. Annelie Pohlen například hovoří o „spojení starého západního Mistra kanonizované perfektnosti s kvalitou ikonografie bez času a místa, která přesahuje kulturu“ (1995). Gustav Erhart zmiňuje důležitost Zeithammlovy „hluboké vnitřní kázně a zaujetí, jdoucího vždy in medias res – tedy až k oněm základním strukturám, jejichž skladebné elementy přímo podléhají neměnnému řádu Universa“ (2010). Karel Srp zdůrazňuje autorovo „přímé zachycení podstatného“, jeho schopnost „zbavit plastiky, zůstávající v neměnném sevření a jasném setrvání, vnější narativnosti a obrátit pozornost k jejich skryté duchovní dimenzi“, vnímá je jako „spojnice tohoto a transcendentálního světa“ (1991). Když čteme výpovědi samotného autora děl, nacházíme zdůraznění témat „velikosti“, „vznešenosti“, jež vypovídají o „míře a zákonu, které v sobě člověk během doby objevuje a zpřesňuje“. Umělecké dílo je pro Jindřicha Zeithammla především „důležitý nástroj při budování a rozšiřování vědomí“. Společným jmenovatelem jím zprostředkovaných významů je vědomí o bytí stále živě spočívajícího v přítomnosti polarit. Soubor děl pro výstavní prostor Brillovka sestává z betonových, železných a dřevěných sochařských objektů i dřevořezů na papíře. Poprvé je představen cyklus nástěnných objektů Obraz dne ve dvanácti variacích difuze.

JINDŘICH ZEITHAMML (nar. 1949 v Teplicích, 1973–2004 žil v Düsseldorfu) absolvoval v letech 1976–1982 Staatliche Kunstakademie Düsseldorf (N. Kricke). V letech 1995–2016 vedl ateliér Socha II na Akademii výtvarných umění v Praze, roku 2005 byl jmenován profesorem. V 80. a 90. letech se konala v Německu, kam počátkem 70. let emigroval, řada jeho samostatných výstav, např.: Galerie Schmela, Düsseldorf, 1982, 1983, 1984, 1986; Art Cologne, Kolín nad Rýnem, 1982 (1. cena); Kunstverein, Krefeld, 1983; Kunstverein, Bonn, 1992; Galerie Feuerle, Kolín nad Rýnem, 1992; Staatsgalerie Moderner Kunst, Mnichov, 1993; nebo Kunstverein, Kassel, 1994. Roku 1985 obdržel Cenu Bernharda Hoetgera, Cenu města Bonnu a Cenu země Severního Porýní-Vestfálska. Českému publiku bylo jeho dílo představeno roku 1995 v Městské knihovně v Praze (GHMP), v ČR dále proběhly jeho samostatné výstavy, např.: Dům umění, České Budějovice, 2000; Galerie Caesar, Olomouc, 2001; Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov, 2002; Dialogy (s M. Immrovou), Síň pod Plečnikovým schodištěm, Pražský hrad, 2006; Úřad vlády ČR, Strakova akademie, Praha, 2010; Metafyzická plastika, Topičův salon, Praha, 2012; kostel Zvěstování Panně Marii, Litoměřice, 2014; kostel Sv. Vavřince (společně s M. Mouchou), Klatovy, 2016; Souznění, Galerie Dům, Broumov, 2016; Museum Kampa (společně s V. Boštíkem, J. Kolářem a M. Mouchou), Praha, 2016. Roku 2000 vydalo nakladatelství Arbor vitae jeho monografii. Je členem Umělecké besedy a Deutscher Künstlerbund. Je zastoupen ve veřejných a soukromých sbírkách v ČR, Německu, Francii, Švédsku, Španělsku a USA.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *