Artalk.cz

TZ: Ondřej Roubík

Ondřej Roubík /  Nueva Vida / Art Space NOV / Pardubice / 13. 3. – 25. 4. 2020 

Art Space Nov srdečně zve na výstavu, které voní dálkami, sluncem, mořem a solí, a otevírá nové horizonty. Malíř Ondřej Roubík (1988) prošel na pražské Akademii výtvarných umění ateliérem experimentální grafiky Vladimíra Kokolii a ateliérem kresby Jiřího Petrboka. Je autorem figurálním, vypráví příběhy skrze emocionální a existenciální rozpoložení postav, jež zabydlují jeho obrazy. V poslední době se i on zabydlel jinde, opustil domácí rybníček republiky české a vydal se na jih, za sluncem, tak jako to činili mladí malíři první poloviny 20. století zcela běžně. V tvorbě klasiků Antonína Slavíčka, Jana Preislera nebo Bohumila Kubišty je pobyt na jihu velmi jasně patrný. V jejich životopisech se cesta na jih projevuje jako jasný zlom, změna v technice, světle, malířské epoše. Cestování bylo zpočátku výrazně anglickou módou, kterou umožnilo nejen bohatství ostrovní říše, ale i sklon k empirii jejího obyvatelstva. Češi přistupovali k změně podnebí zcela odlišně. Například pro básníka Julia Zeyera bylo cestování nutností, v Čechách potřeboval čerstvý vzduch, v cizině usychal žalem po domově. Jak se jižní slunce projevuje u malíře 21. století, kdy jsou intelektuálové a umělci zvláště považováni za globální nomády? 

„Silný nádech prostoupený příchutí soli mě až zabolí v plicích, z té intenzity co přináší odpolední vítr na útesy, kde stojím nyní, krátce po mém příjezdu na ostrov. Vlna za vlnou vráží dotěrně a bez přestání do kamenů, jako by jim snad překážely v cestě, ale to místo v dálce, odkud přicházejí, se přitom tváří tak věčně bez pohybu a konce. Jen světlo, které se od východu do západu slunce mění, jednou za čas laskavě ukáže horizont dělící modrou poušť od pouště nebe.

Za nejdelším horizontem, který se rozpíná od útesu nalevo a končí přístavem a městem napravo, je stejně jako zde, na místě kde chytám barvy ze vzduchu, mnoho prostoru pro nový vhled do věcí. Věcí, jež se zdají být člověku naléhavě obyčejné. Náhle mi to tak připadá, jak dobré je měnit tyto věci v nové cíle, nové horizonty. Představuji si, jak za nimi vdechuje čerstvé barvy zase někdo jiný a jak dohromady tvoříme nové, komplexní obrazy napříč kulturami…“ OndřejRoubík

Ondřej Roubík nazval svou výstavu Nueva Vida – nový život. Název nás jasně vede k aktuální kapitole autorova života. K novému příběhu, jež sdílí s výstavním prostorem. Název je zároveň španělskou verzí Danteho La Vita nuova, knihy básní a prózy věnované na sklonku 13. století krásné Beatrici. Jako Nový život vnímal Bohumil Hrabal druhou část své autobiografie, kde se objevuje také příběh Vladimíra Boudníka, jednoho z nejinvenčnějších umělců českého poválečného umění.

Život ale nebývá jen nový, filozofka Hanah Arendtová odlišila Vita activa od vita contemplativa. Přesto je jasné, že k dobrému životu potřebujeme obojí, činy i přemýšlení. Malíř Ondřej Roubík vykročil ze svého starého světa a teď se zamýšlí nad novou situací, kterou mu změna prostředí přinesla. Rozlehlé horizonty jsou otevřené, nic nebrání odvážným myšlenkám. Proti jiskřivému vzduchu stojíme my sami, naše já, které hledá, kdo jsme a kam jdeme. Martina Vítková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *