Artalk.cz

Jaký je zvuk atomu?

Pokud chcete „navštívit“ výstavu Jiřího Suchánka na ScreenSaverGallery, o níž píše v následujícím příspěvku teoretik nových médií Adam Franc, je nutné si nejprve nainstalovat spořič obrazovky z webových stránek galerie. Dílo zde bude vystaveno do konce února, ale je možné si jej také poslechnout přímo na webových stránkách umělce. V rámci tohoto velmi specifického prostředí prezentuje Suchánek svůj výzkum věnovaný rozeznívání atomů a jejich spektrálním čárám, které určují, jak se bude atom chovat při svém setkání se zářením.

Jaký je zvuk atomu?

Umělci, kteří v rámci své umělecké tvorby využívají metodu sonifikace, usilují o převod dat získaných z různých jevů, objektů či procesů na zvuk. Výraz sonifikace tedy odkazuje ke snaze vyjádřit různé kvality a aspekty okolního světa za pomoci zvuku. Sonická díla umožňují poslech dat, nabízejí tak nové způsoby jejich prožívání a chápání. Mohou zachycovat dynamiku proměn určitého jevu nebo odrážet strukturu daného objektu a prostřednictvím originálního uměleckého ztvárnění přibližovat posluchači něco, co je nezachytitelné našimi smysly.

Jedním z nepříliš velkého počtu českých umělců, kteří se této problematice soustavně věnují, je Jiří Suchánek. Jeho díla mají často podobu zvukových a světelných instalací, které jsou prezentovány na neobvyklých místech (např. jeskyně, astronomická pozorovatelna). Hlavním tématem jeho tvorby je komplexní vztah mezi přírodou a technologií. Suchánek se rovněž věnuje výzkumu a pedagogické činnosti. Působí jako vyučující v rámci Kabinetu audiovizuálních technologií na FaVU a studuje doktorandské studium na JAMU. Propojuje tedy svou uměleckou tvorbu s teoretickou reflexí a v jeho dílech se často prolínají vědecké metody a koncepty s těmi uměleckými.

V současné době vystavuje svůj umělecký projekt Atome Tone, s jehož tvorbou započal v roce 2015 a pokračuje v jeho úpravách dodnes. Pro prezentaci svého díla opět zvolil netradiční prostor v podobě internetové galerie ScreenSaverGallery, o jejíž provoz se starají internetoví umělci Barbora Trnková a Tomáš Javůrek a také kurátorka Marie Meixnerová. Galerie vystavuje vizuální díla ve formě spořiče obrazovky (screensaveru), který se aktivuje v době naší nečinnosti a umožňuje uživateli setkat se s uměleckým dílem takřka kdekoliv. Vzhledem k tomu, že Atom Tone je komplexním dílem, které nachází hlavní inspiraci ve světě vědy a chemických prvků, pojďme se nejprve zaměřit na stručné objasnění jeho geneze i fungování.

Suchánek si jako výchozí materiál pro své dílo zvolil spektrální čáry atomů. Jedná se o seskupení ostrých oddělených čar, mezi nimiž jsou neosvětlené tmavé pásy. Spektrální čáry atomů určují, jak se bude atom chovat při svém setkání se zářením, tedy jaké frekvence záření pohltí a jaké uvolní. Každý atom, který je součástí konkrétního chemického prvku, má unikátní spektrální čáry, a proto bude produkovat záření odlišné vlnové délky. Tyto vlnové délky jsou našimi smysly vnímány jako určitá barva, pokud se nacházejí v oblasti našeho viditelného spektra (všechny vlnové délky, na které je citlivé lidské oko). Suchánek v rámci svého projektu převedl tyto vlnové délky na zvuk, tzv. sinusové vlny.[1] Každá spektrální čára atomu se tedy rozezněla určitým tónem. Jejich skládáním v programovacím prostředí Max/MSP pak docílil vrstvenějšího zvuku, který zahrnoval desítky až stovky sinusových vln.

Je třeba dodat, že v případě uměleckých děl, která převádějí různorodá data na zvuk, jde vždy především o samotnou metodu převodu. Interpretace dat bude vždy subjektivní a právě zde můžeme nacházet kreativní vklad umělce, který nám skrze složitou architekturu převodů přibližuje určitý objekt či jev v originální zvukové podobě. Tvůrce tedy neusiloval o to zachytit „objektivní“ zvuk atomu, přinést jeho naprosto věrnou zvukovou reprezentaci, ale spíše se pustil do subjektivního pátrání po skryté logice atomu a rozvinul hravý přístup k interpretaci získaných dat spočívající v jejich kreativním skládání, propojování a modifikaci. Například využil Mendělejevovu periodickou tabulku prvků, konkrétně číselné údaje přiřazené k jednotlivým chemickým prvkům, k dalším úpravám zvuku.

Suchánek svůj zvukový projekt prezentuje různými způsoby. V případě koncertních vystoupení v reálném čase upravuje a kombinuje zvuky chemických prvků prostřednictvím speciálního ovladače, který si sám vytvořil. Dále své dílo prezentuje v interaktivní formě na vlastním webu, kde návštěvník může hravým způsobem kombinovat jednotlivé zvuky chemických prvků. Nelze opomenout ani skutečnost, že Suchánek se s dílem Atom Tone často účastní mezinárodních konferencí, které se zaměřují na téma sonifikace. Například na konferenci klingt.gut! – Symposium on Sound, která se konala v Hamburku v roce 2018 získal za Atom Tone ocenění „Excellence in sound-art and sound design“ v kategorii performance.

Rozdílné způsoby prezentace díla poukazují na jeho těžko zařaditelný charakter. Projekt v sobě spojuje různé materiály a média (atom, světlo, zvuk, software) a zahrnuje v sobě několik specifických disciplín (přírodní vědy, umění, programování). Lze říci, že splétá dohromady odlišné metody našeho poznání a sonifikaci dat realizuje nejen za využití vědeckých analytických metod, ale i náhodných procesů a vlastní intuice. Tímto dílo tvoří jakousi protiváhu vůči nepřeberným vizualizacím dat, jejichž účelem je systematizovat získaná data a prezentovat je v co nejpřehlednější podobě, aby mohla sloužit konkrétnímu účelu. Dílo Atom Tone skýtá zkušenostní potenciál, neboť na rozdíl od vědeckého čistě utilitárního pohledu, který usiluje o to daný jev popsat, rozložit na data a pak jej opět složit do podoby srozumitelné vizualizace, umožňuje toto dílo recipientovi daný jev také prožít prostřednictvím vlastních smyslů. Přináší tedy jiný druh poznání, typický pro umění, založený na emocích a tělesných prožitcích, které v nás probouzí poslech tohoto díla. Sluch, jak popisuje teoretik nových médií Marshall McLuhan, je smysl, který integruje všechny ostatní smysly a má vtahující charakter, což vysvětluje tím, že akustický prostor, který vnímáme sluchem, nemá žádný střed nebo okraj.[2] Díky tomuto smyslu splýváme s prostředím, ve kterém žijeme, a uvědomujeme si sami sebe jako jeho integrální součást. V případě poslechu díla Atom Tone nasloucháme rytmu a tónům, které kreativně zprostředkovávají strukturu okolního mikrosvěta a vtahují nás do nitra chemických prvků. Zvuková krajina atomu, kterou produkuje dílo, se prolíná s krajinou našeho vlastního nitra a stimuluje naši imaginaci.

Současná prezentace díla v novém a nezvyklém kontextu internetové galerie ScreenSaverGallery umožňuje průzkum jeho dalších rovin a alternativních způsobů jeho zprostředkování divákovi. Jakmile se aktivuje spořič obrazovky, spustí se samotné dílo a uživatel počítače může naslouchat zvukovému vyjádření určitého chemického prvku, které je doprovázeno barevným znázorněním jeho spektrálních linií. Prvky se v pravidelných intervalech střídají, dokud nedojde k vypnutí spořiče. Na obrazovce je také přítomen odkaz na webovou stránku, kde si uživatel může zahrát na Mendělejevovu periodickou tabulku prvků a sám objevovat široké spektrum neotřelých zvuků. Spořič obrazovky přináší prvek překvapení, neboť nikdy nemůžeme předvídat, v jakém okamžiku či situaci nebo v jakém konkrétním prostředí (často privátním) se dílo spustí. Fluidní kontext, v němž je dílo prezentováno, koresponduje s jeho určitou neuchopitelností, náhodností a subtilností, která charakterizuje i mikrosvět částic, z nehož dílo vzešlo. Šetřič obrazovky zprostředkovává dílo širšímu spektru diváků a nechává jen na nich, jak budou na dané dílo reagovat, neboť předem definované a osvojené interpretační rámce spjaté s institucionálním prostředím galerie zde chybí. Pohyblivý rámec interpretace, který je závislý na specifickém spuštění díla „tady a teď“, může přispět k rozvíjení širší škály subjektivních interpretací a reakcí, které mohou odhalovat různé prvky díla a naplňovat tak záměr kreativního průzkumu logiky, která se skrývá uvnitř atomu.

[1] Sinusová vlna představuje základní jednotku jakéhokoliv zvuku. Jedná se o jednoduchou vlnu s jedinou frekvencí (udává výšku tónu) a konstatní amplitudou (udává sílu zvuku). Všechny zvuky, které vnímáme, lze rozložit na soustavu těchto vln.

[2] McLuhan, Marshall. Jak rozumět médiím: Extenze člověka. Praha: Odeon, 1991.


Jiří Suchánek / Atom Tone / kurátoři: & / ScreenSaverGallery / 30. 12. 2019 – 29. 2. 2020

Foto: Barbora Trnková a Luboš Svoboda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *