Artalk.cz

TZ: Oliver Ressler

Oliver Ressler / No Future Is Cancelled / kurátor: Michal Koleček / Dům umění Ústí nad Labem / 13. 2. – 1. 4. 2020

Oliver Ressler na své první samostatné výstavě v České republice, kterou připravil pro Dům umění Ústí nad Labem, představuje filmy a fotografie s tematikou hnutí za klimatickou spravedlnost, forem odporu proti ničení zemského klimatu a základů lidské existence. Název výstavy No Future is cancelled odkazuje na to, že je zapotřebí, aby se lidé veřejně a aktivně vyjadřovali, nenechávali rozhodnutí, jež ovlivňují životy nás všech, na národních politicích ani nadnárodních korporacích a v co největší celosvětové míře se angažovali v onom „povstání za klima“, o němž hovoří Jeremy Brecher.

Ústředním dílem prezentovaným na výstavě je Resslerova pětikanálová videoinstalace s názvem Everything’s coming together while everything’s falling apart (2016—současnost), která sleduje hnutí na ochranu klimatu a jeho úsilí odbourat ekonomický systém zcela závislý na fosilních palivech. Jde o soubor snímků reflektujících události klíčové pro klimatologické hnutí, které propojuje nespočet situací, kontextů, názorů a zkušeností. V prvním filmu sledujeme protesty aktivistů v průběhu summitu COP 21 (United Nations Climate Change Conference) v Paříži v roce 2015, na němž se ukázalo, že vlády nejsou schopné dohodnout se na čemkoliv závazném, co by omezilo globální oteplování. Snímek Ende Gelände se zase věnuje obřímu aktu občanské neposlušnosti v místě těžby fosilních paliv v Lužici poblíž Berlína, kde do jednoho z místních povrchových dolů vrhlo 4000 aktivistů. Film o ZAD (zone à défendre / oblast určená k obraně) se zabývá největší
evropskou autonomní oblastí, která vznikla v rámci boje proti výstavbě nového letiště u francouzského města Nantes. Tato zóna je zářným příkladem toho, že k odporu a tvorbě alternativních řešení musí docházet současně. Snímek o hnutí Code Rood se soustředí na akt občanské neposlušnosti, k němuž došlo v červnu 2017 v jednom z amsterodamských přístavů, který je druhým největším překladištěm pro přepravu uhlí v Evropě. Pátý film pojmenovaný Limity jsme my nás zavádí do centra blokády povrchového uhelného dolu Bílina v severních Čechách v roce 2018. Ze zhruba 400 účastníků tohoto protestu jich bylo 280 zatčeno. Kamera sleduje skupinu aktivistů, kteří obklopeni krajinou zničenou těžbou lignitu čekají na převoz v uzavřeném policejním koridoru. Vidíme záběry z vozu přepravujícího zadržené a hlas herce/účastníka blokády nám zatím vypráví o masové občanské neposlušnosti.

Na výstavě je rovněž ve site-specifické formě instalace velkoformátových digitálních tisků ve výlohách Domu umění Ústí nad Labem možno zhlédnout cyklus fotografií nazvaný How Is the Air Up There? (2018). Jedná se o snímky z Hambašského lesa, kde žijí na stromech aktivisté zapojení do nejdéle trvajícího protestu obdobného charakteru v Evropě. V lese, který se nachází poblíž německého Kolína, už sedm let pobývá okolo 100–200 lidí, kteří brání energetické společnosti RWE vykácet další stromy a rozšířit tak svůj tamní povrchový důl.

13. září 2018 se situace vyhrotila a do lesa vtrhly tři až čtyři tisíce policistů, kteří po dobu dvou týdnů ve dne i v noci strhávali barikády, domky na stromech i kuchyňská zázemí. 5. října 2018 nařídil německý soud pozastavení kácení Hambašského lesa. Rozhodování soudu, zda má společnost RWE skutečně právo těžit uhlí, jež se nachází v lesní půdě, může trvat celé měsíce i roky. Jedná se obrovské vítězství dokazující, že kolektivní činy zapálených lidí dokážou ochránit les a že můžeme zabránit globálnímu vymření na rozpálené planetě.

Výstavu No Future is cancelled doplňují další fotografická díla vztahující se ke klimatické krizi: ztroskotaní manažeři na fotografiích Stranded (2015); snímek Red Line Against Fossil Capitalism (2017/2019) a fotomontáž Arctic permafrost is less permanent than its name suggests (2019), která si v Domě umění Ústí nad Labem odbude svoji premiéru. Objekty nazvané New Model Army potom do výstavních prostor uvádějí protagonisty hnutí v oblasti klimatu v podobě figurín v životní velikosti. Figuríny zastupují aktivisty, jejichž občanská neposlušnost zajišťuje, že žádný nový podnik zabývající se ekologickým drancováním, jakkoli se to jeho akcionářům může zdát, nelze nikdy považovat za hotový obchod. Figuríny stejně jako v rámci veřejných protestů drží transparenty s hesly, která upozorňují na zhoubné nebezpečí překročení limitu 1,5 stupně teploty v rámci globálního oteplování, například: BLOODY RED LINES: CARBON UNCHAINED nebo 400 CARBON PARTICLES – RED LINE CUTS GLOBAL THROAT. Figurína v červené barvě znamená axiom klimatického pohybu: BE THE RED LINE. Pokud instituce ignorují jemný rozdíl mezi životem a planetární smrtí, pouze my můžeme znemožnit překročení této hranice.

Nejstarším vystaveným dílem je malba na hliníku s názvem Green House (1994), která pracuje s podobností výrazů „skleníkový efekt“ a „skleník“. „Skleníky“ jsou zakreslené axonometricky a lze je vnímat také jako šipky, jež představují uhlíkové emise směřující do atmosféry.

Za nápad s názvem výstavy patří dík Matthewu Hylandovi.

Oliver Ressler (narozen 1970) žije a pracuje ve Vídni. Je autorem instalací, projektů ve veřejném prostoru a filmů na témata ekonomiky, demokracie, migrace, klimatické katastrofy, forem odporu a společenských alternativ. Natočil třiatřicet filmů, jež se promítaly po celém světě na tisících akcí společenských hnutí, v uměleckých institucích a na filmových festivalech.

Jeho díla byla k vidění na samostatných výstavách v Centro Andaluz de Arte Contemporaneo — CAAC v Seville, v Institutu umění Wyspa v Gdaňsku, v Lentos Kunstmuseum v Linci, v MNAC — National Museum of Contemporary Art v Bukurešti, v SALT Galata v Istanbulu a v současnosti v Kulturním centru v Bělehradu.

Oliver Ressler se podílel na více než 350 skupinových výstavách, mimo jiné v Museo Reina Sofía v Madridu, v Centre Pompidou v Paříži, ve Van Abbe Museu v Eindhovenu, v MASSMoCA v North Adams v USA, na bienálních přehlídkách v Praze (2005), Seville (2006), Moskvě (2007), Tchaj-pej (2008), Lyonu (2009), Benátkách (2013), Quebecu (2014), Čedžu (2017), Kyjevě (2017), Gothenburgu (2019), Stavangeru (2019) a na Documenta 14 v Kasselu (2017, výstava organizovaná EMST).

V rámci výzkumného projektu Barricading the Ice Sheets financovaného rakouským vědeckým fondem točí filmy o hnutí za klimatickou spravedlnost. Oliver Ressler se v roce 2016 stal laureátem ceny Prix Thun for Art and Ethics Award.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *