Artalk.cz

TZ: David Shrigley

David Shrigley / Fond Memories of Giant Bug / kurátor: Lumír Nykl / Jiri Svestka Gallery / Praha / 12. 2. – 10. 4. 2020

Výrazná osobnost současné britské umělecké scény David Shrigley (*1968, žije a pracuje v Brightonu) se v Jiri Svestka Gallery představuje svou první samostatnou výstavou v Česku. Shrigley je známý především kresbami, které spojují temný sarkasmus a úzkostné stavy ze současné společnosti se skromnou upřímností i absurdním humorem. Výstava v Jiri Svestka Gallery představí soubor šedesáti kreseb, které dosud nebyly vystaveny a jsou volně inspirovány literárními obrazy Franze Kafky.

Ve svých černobílých inkoustových kresbách je schopný obsáhnout sžíravé komentáře k současné společnosti a globálnímu systému i introspektivní a sebereflexivní úvahy. Obraz a text u Shrigleyho vždy fungují dohromady, on sám o sobě ovšem odmítá mluvit jako o ilustrátorovi, označení “cartoonist” (kreslíř) mu však nevadí. Slovo a obraz fungují společně, díla by ideálně měla popisovat a vysvětlovat sama sebe. “Protože dělám práci, která je zároveň obrazem a textem, nepotřebuje to další vysvětlení.” říká o své tvorbě. Výsledkem jsou rozhodné, rozmáchlé i záměrně neohrabané tahy, strohé texty do kterých se dá zabalit úderné i mnohoznačné sdělení.

Častým a vítaným únikem z uměleckého provozu je pro Shrigleyho posedlost fotbalem, sport se ovšem promítá i do jeho práce. Vytvořil maskota týmu Partick Thistle z Glasgow. Figurka, vycházející z korporátního loga slunce, podle Shrigleyho vystihuje jeho vlastní pocity oddaného fanouška trvale neúspěšného týmu. Návrh vyvolal podobné kontroverze, jako jeho socha obřího vztyčeného palce, nazvaná “Really Good”, již nechal dočasně osadit tzv. čtvrtý podstavec na londýnském Trafalgar square. Je také autorem motivu “LONDON FOR EVERYONE”, který po Brexitu nechal vyvěsit londýnský starosta na radnici místo vlajky Evropské unie. V roce 2013 byl nominován na prestižní Turner Prize.

V umění Davida Shrigleyho slouží morbidní humor, cit pro absurditu a výstižnou zkratku jako zbraně proti neodbytné úzkosti. Potlačované křivdy, které postupně vyplouvají na povrch v daleko obludnějších podobách spojují Shrigleyho práci s literárními obrazy a kresbami Franze Kafky. Tematizování psychických onemocnění a náhlých záchvatů šilenství odkazuje k původně zamýšlené myšlence pojmout výstavu jako dialog s dochovanými kresbami Franze Kafky. Na nich se lidské postavy podobně jako v jeho textech potýkají s různými technickými zařízeními a systémovými nástrahami, které aktérům všelijak znesnadňují život a vyvolávají pocit odcizení a vyčlenění ze světa kolem. “Kafkárna” je však latentně přítomná ve Shrigleyho tvorbě obecně, výsledná podoba výstavy tak rozehrává šiřeji pojaté motivy ztráty kontroly nad svou situací, a možnosti ovlivnit sled událostí, v do nichž jsme okolím uvrženi.

Shrigley dospíval v 80. letech v Británii, kdy se sociální nejistoty a deziluze promítaly do chladného zvuku i pochmurných textů post-punkových kapel, což nejvýstižněji ve svých knihách popisovali kulturní teoretici jako Mark Fisher a Simon Reynolds. Shrigley odkazuje na kapely z časů svého dospívání, jako Bauhaus nebo The Fall. Tělo i mozek The Fall, svérázný vypravěč a textař Mark E. Smith, měl na Shrigleyho zásadní vliv a jeho poetika je pro Shrigleyho tvorbu v mnohém klíčová. Smith ve svých textech spojil britskou lidovou tradici s dystopickou městskou poetikou z časů, kdy thatcherovská Británie v důsledku hospodářských reforem procházela velkými společenskými proměnami. Smithova imaginace poháněná tradiční lidovou slovesností i hospodskou kulturou tehdejší městskou krajinu opuštěných doků zabydlovala mýtickými bytostmi a figurkami z podsvětí. Dnešní Shrigleyho výjevy také často fungují jako stránky bestiáře, na nichž lidské postavy získávají zvířecí podobu a přebírají nelidské vlastnosti (a naopak).

Scény na obrazech vyvolávají podobné dojmy jako nihilistické memy a černý “mileniálský” humor. Vtipné poznámky a mrzuté hlášky navozují podobný pocit ztotožnění jako memy sdílené na sociálních sítích, materiální provedení ovšem odkazuje spíš ke kresleným “frkům” z dob, kdy společenské povědomí a politickou diskusi ovládaly tištěné noviny. Například často používaný motiv “špíny” (dirt), může reprezentovat jednoduše znečištění, symbolizovat fake news, nebo též odkazovat na příslovečné “drobky od milionářského stolu”, proměněné v negativní hospodářské externality, v rámci ekonomické teorie “prokapávání bohatství” (trickle-down economy). I přes Shrigleyho úspěšnost na uměleckém trhu je soutěživost v jeho tvorbě obecně karikovaná. V osobních politických vyjádřeních je (až na výjimky typu Brexit) zdrženlivý a jako výstižný komentář k explicitní politizaci své tvorby by se dal použít jeho výrok “Dělat značku a nesnažit se vyjádřit nic.”

V pátek 14. února od 17 hodin proběhne v Jiri Svestka Gallery komentovaná prohlídka s Davidem Shrigleym, v pondělí 17. února pak jeho artist talk na Akademii výtvarných umění v Praze.

Doprovodný program bude věnován tématům společenského a ekonomického pozadí fotbalu, respektive estetice a politice britského post-punku 80. let. Termíny budou postupně zveřejněny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *