Artalk.cz

15. 1. 2020 / Přednáška Lubomír Slavíček: Cesta do hlubin sběratelovy duše – dva příklady

Přednáška Lubomír Slavíček: Cesta do hlubin sběratelovy duše – dva příklady / Západočeská galerie v Plzni: výstavní síň Masné krámy / Plzeň / 15. 1. 2020 v 17:00

Přednáška objasňuje motivaci vztahu k umění a strategie uplatňované při jeho shromažďování u dvou mimořádně citlivých a poučených sběratelů meziválečného období: ostravského advokáta Vladimíra Kouřila (1902–1990) a brněnského lékaře-pediatra Otakara Teyschla (1891–1968), kteří svůj přednostní zájem upírali k soudobému, živému umění.

Oběma se téměř bezezbytku podařilo naplnit požadavek vyjádřený v citátu proslulého historika a teoretika umění Alberta Kutala, když v jedné z četných úvah, zamýšlejících se ve třicátých letech minulého století nad povahou a přínosem soukromého sběratelství, vyslovil následující, ve své době obecně akceptovaný názor:

„Obrazová sbírka může vzniknouti z různých důvodů. Ze snahy výhodně uložiti nejistý kapitál, z čisté vášně sběratelské, která ve svém základu není vázána na předmět, nebo prostě proto, že patří k dobrému tónu mít ve svém majetku několik slavných jmen. Chybí-li však vnitřní zaujetí pro estetickou hodnotu uměleckého díla, schází ono intimní pouto mezi sběratelem a jeho sbírkou, které ji teprve dává vyhraněný, osobitý charakter. Dosáhne-li však sběratel schopnosti vnitřní rezonance na hodnoty, jež umění vyzařuje, dovede-li pochopiti estetickou kvalitu jako kvalitu absolutní, nevázanou na cenění materiální, a oddati se estetické kontemplaci zcela bezúčelně, vyrůstá z běžné konvence k důležité úloze na poli výtvarné kultury. Neboť sbírky, zrodivší se na takovém podkladě, jsou nejen výrazem současného vkusu, nýbrž i živnou půdou výtvarného života, zvláště tehdy, směřují-li k umění soudobému.“


FOTO: Emil Filla, Zátiší s podnosem, 1922, sbírka JUDr. Vladimíra Kouřila, Moravská Ostrava; před 2011 The Hascoe Collection of Czech Modern Art / Martin Salcman, Portrét JUDr. Vladimíra Kouřila, 1944; Interiér společenského pokoje v domě prof. Otakara Teyschla s obrazy Antonína Procházky Ležící akt, 1928 a Zlatý věk, 1937 (dnes Národní galerie v Praze), jeho keramickou plastikou Dívka s květinami, 1928 a sochou Františka Bílka Orba křížem – drsná chuť zem, 1920 / Antonín Procházka, Ležící akt, 1928, sbírka MUDr. Otakara Teyschla, Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *