Artalk.cz

leden – prosinec 2020 / Série přednášek Muzeum nebo pivovar? v Náprstkově muzeu

Muzeum nebo pivovar? / série přednášek / Náprstkovo muzeum / Praha / v průběhu celého roku 2020

Návštěvníci hledají obojí. Když manželé Fingerhutovi v roce 1826 kupovali dům na Betlémském plácku v centru Prahy, netušili, že z výnosů dobře vedené živnosti vinopalny a pivovaru bude jednou slavné muzeum neevropských světů. O vznik muzea se zasloužil jeden ze dvou synů, a to Vojta Náprstek. Dnešní muzeum asijských, afrických a amerických kultur pod křídlem Národního muzea čeká zásadní období zhruba po dobu deseti let v jeho bohaté historii. Muzeum, jehož sbírky se tvořily v minulosti ryze sběratelsky, později i politicky/administrativně (svozy, konfiskovaný majetek), dnes především nákupy a dary od cestovatelů, diplomatů či odborníků, dnes zaujímá v muzejním tuzemském prostoru jedinečnou roli. Aby si tuto roli zachovalo nejen sbírkově, ale i prezentačně, projde v následujícím období proměnou stavební, ale i obsahovou. Jaké bude nové etnologické muzeum Vojty Náprstka? Bude jiné, bude se lišit? Ano, díky svému vzniku a původu sbírek od evropských muzeí, která získávala předměty převážně ze své koloniální minulosti. Proto budeme veřejně diskutovat o vnější i vnitřní podobě muzea po celou dobu rekonstrukce budov, stavby depozitáře a přípravy nových expozic. V roce 2020 nás čeká 5 diskusních večerů, na kterých představíme hlavní ideovou myšlenku plánovaných expozic, sbírkový fond muzea a přístupy k tvorbě expozic. V roce 2021 budou podobné večery pokračovat s architektem a jeho týmem na téma rekonstrukce muzea a jeho podoby, prezentace a výstavní etika v muzeích s mimoevropskými sbírkami.

16. ledna 2020, 18.00, prof. Markéta Křížová – Kolonialismus a antropologická muzea. Přednáška zasadí vznik Náprstkova muzea do širšího politicko-sociálního kontextu. Druhá polovina 19. století byla v Evropě dobou vzniku mimoevropské antropologie jako etablovaného vědeckého oboru, zároveň ale také dobou koloniální expanze, při jejíž legitimizaci a realizaci antropologie výrazně napomáhala. Antropologická muzea plnila zároveň roli „chrámů vědy“ i depozitářů „trofejí“ získaných z mimoevropských prostorů. Jak se toto vše odrazilo v muzeu, jehož vznik na první pohled motivovaly cíle zcela jiné? A jaká je budoucnost evropských antropologických muzeí v situaci zásadní revize kolonialistického pohledu na svět?

Panelová diskuse: Michal Stehlík, Hana Dvořáková, Tomáš Přikryl, Markéta Křížová

19. března 2020,18.00, docTomáš Winter – Koloniální ambice českých cestovatelů: příklad Vojty Náprstka a Emila Holuba

Na příkladě Vojtěcha Náprstka a Emila Holuba ukáže autor, jakým způsobem oba utvářeli dobový koloniální diskurz. Bude sledovat, jak se jejich výklad mimoevropských etnik, který byl více méně ambivalentní, odrážel v jejich sbírkové činnosti a způsobu prezentace sbírek skrze výstavní aktivity. V obecnější rovině pak poukáže na různé způsoby prezentace mimoevropského umění, jejich motivace a smysl.

14. května 2020, 18.00. Iveta Coufalová – Max Havelaar: počátek neexistující nizozemské postkoloniální diskuse? Nizozemská Východní Indie v polovině 19. století

Když Vojta Náprstek ve druhé polovině 19. století povzbuzoval české cestovatele (Durdík, Feistmantel, Vráz) k cestě na Indonéské souostroví, hýbaly nizozemskou společností knihy bývalého javánského koloniálního úředníka Eduarda Douwese Dekkera (1820–1887). Ten svá díla – výpovědi o stavu nizozemského koloniálního panství v dnešní Indonésii – vydával pod pseudonymem Multatuli („mnoho jsem trpěl“). Největší odezvu zaznamenala jeho prvotina Max Havelaar neboli kávová burza nizozemské obchodní společnosti (1860). Jaké otázky v ní Multatuli nastolil? A jak se s nimi Nizozemci vyrovnávali a vyrovnávají?

17. září 2020, 18.00 Češi, PhDrPavel Onderka, Němci a staří Egypťané v českých zemích.  

Sběratelství egyptských starožitností v českých zemích má tradici sahající až do dob renesančních. V průběhu dlouhého devatenáctého století, které představuje zlatý věk evropské muzejní egyptologie, se o rozšiřování egyptských sbírek v českých zemí zasloužili především jejich německy mluvící obyvatelé. Teprve po roce 1918, resp. 1922 (nezávislost Egyptského království), se iniciativa přesunula na československou diplomacii a české, resp. československé akademické instituce. Příspěvek představí fenomén sběratelství na geograficky a historicky vymezeném souboru předmětů v kontextu společensko-politického vývoje 19. a 20. století a také představí formování jediné reprezentativní sbírky egyptských starožitností v České republice, jež je uchovávána v Náprstkově muzeu.

19.listopadu 2020, 18.00, Mgr. Vladan Hanulík, Ph.D. Na hraně liberální modernity a konzervativního nacionalismu. Utváření centra emancipační sociability a vznik Průmyslového muzea Vojty Náprstka

Prostory domu U Halánků se v druhé polovině 19. století proměnily v centrum středostavovské a intelektuální sociability. V osobě Vojty Náprstka se zajímavým způsobem spojovaly dvě zdánlivě protichůdné tendence. Na straně jedné se stal průkopníkem a propagátorem modernity a pokroku, nejen ve smyslu technické civilizace, ale i v prosazování specifické podoby ženské emancipace. Zároveň však koncentroval kolem sebe okruh osobností nacionálně konzervativního smýšlení. Vnitřní rozpor se projevil i v podobě sbírkové a prezentační činnosti Průmyslového muzea. Příspěvek se prostřednictvím analýzy vnitřního složení sbírkových předmětů a jejich zařazením do kontextu sociálních a kulturních determinant snaží zařadit aktivity rodiny Náprstkových do kontextu vývoje české společnosti druhé půle 19. století.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *