Artalk.cz

TZ: Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2018 představí novou performance a výstavu v New Yorku

Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2018 představí novou performance a výstavu v New Yorku / 24. 11. 2019

Vizuální umělec Lukáš Hofmann představuje svou první samostatnou výstavu v USA nazvanou Skin Come Leather. V partnerství se Společností Jindřicha Chalupeckého připravil novou instalaci a performance pro instituci Art in General – přední newyorskou organizaci, která mezinárodně etablovala řadu dnes světově proslulých autorek a autorů.

Hofmannova umělecká a performativní praxe je výrazně vizuální, emocionální až obsesivní, v druhém plánu se ale dotýká bolavých míst současnosti z pohledu generace, jež naši planetu zdědila v poněkud úzkostném stavu. V performancích, kdy zpravidla několik aktérů vdechuje život pečlivě vystavěnému fyzickému prostředí, autor vytváří momenty extrémního napětí a zranitelnosti a vyzývá diváky, aby s ním sdíleli hluboce zakořeněné pocity úzkosti i naděje. Během výstavy CJCH 2018 ve Veletržním paláci Národní galerie Praha Lukáš Hofmann kromě prostorové instalace připravil také performance Sospiri, která mu vynesla ocenění od mezinárodní poroty a titul laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého. Výstava v Art in General je jeho laureátským projektem, na němž úzce spolupracuje se Společností Jindřicha Chalupeckého. Kurátorkou výstavy je ředitelka SJCH, Karina Kottová.

Kůže jako vstupní membrána do lidského těla i prodejní komodita 

Hofmannovo nové dílo sestávající z videa, objektů, instalace a performance se odvíjí od motivu kožních potíží, jako je ekzém, svědění či suchá kůže. Je mnohovrstevnatou metaforou otevírající pole pro interakci, manipulaci, (sebe)poškozování, prociťování či exploataci. Kůže jako membrána či hranice se v Hofmannově praxi objevuje opakovaně a současná výstava prozkoumává její estetické, somatické a symbolické vrstvy. Je zde pojata jako polopropustná membrána, která odděluje tělesné já od zbytku světa, a zároveň k němu umožňuje přístup; je sférou nejintimnějšího kontaktu, jež do těla vpouští prvky z okolního prostředí, drží tělo pohromadě, a přitom je nesmírně zranitelná vůči vnějším vlivům. Hofmann v současném díle sleduje rudimentární proces, kdy se z kůže stává kožené zboží – komodita – a současně zkoumá, testuje a ohledává další aspekty spojené s kůží nejen lidských bytostí. V novém videu odkrývá tyto vrstvy skrze záměrně znepokojivou estetizaci a detailní pozorování, jež jsou pro autorovo umělecké počínání typické.

Multisenzorická instalace v galerijním prostoru kůži metaforicky vytahuje a transformuje ji do svého městského protějšku, jímž je lešenářská síť. Výstavou poskytované stimuly nám nabízejí jen částečné vodítko – naznačují lezecké chyty minulý či budoucí kontakt, sílu nebo její nedostatek? Tinktury živé a mrtvé vody vstupují do tajemného procesu na pomezí medicíny a magie. Podle slovanské mytologie, která prosákla do televizních pohádek, na nichž Hofmann v postkomunistickém Česku vyrůstal, dokázala živá voda oživit mrtvé a mrtvá voda léčit zranění. Zde tyto tekutiny figurují jako nevyzpytatelný prvek, který může obrátit směr vnímání. V hypermoderních skleněných karafách s nádechem starobylosti, navržených umělcem ve spolupráci se sklářskou společností Lasvit, opatrně balancují na hranici mezi fetišem, komercializovaným wellness a zmocněním.

Fyzická instalace pak vytváří negativní prostor pro živou performance, která bude představena v rámci vernisáže výstavy a zdokumentována po dobu jejího trvání. Jak je pro Hofmanna typické, bude její součástí skupina performerů, kteří budou vstupovat do eskalovaných forem (tělesné) přítomnosti, tisknout se na skleněné povrchy galerijního prostoru či vystavených objektů, zanechávat po sobě stopy, deformovat se a vyměňovat si poslední zbytky dechu, jenž se může proměnit v letmou píseň. Art in General se promění v obousměrný portál, kde se diváci náhle stanou předmětem pozorování. Hofmannova skupina aktérů hodlá skrze intenzivní choreografii otevírat i hojit rány zasazené současným stavem světa a navozovat jak neklid, tak úlevu.

Lukáš Hofmann (1993) studuje na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby III/škola Tomáše Vaňka). Absolvoval stáže na VŠUP (Ateliér sochařství), na Korejské národní akademii umění v Soulu a v Galerii M.I v Berlíně. Účastnil se rezidenčního pobytu na Nisyru organizovaného pražskou platformou Are a v současnosti absolvuje rezidenční pobyt na Residency Unlimited v New Yorku. Působí pod přezdívkou Saliva a vyjadřuje se především prostřednictvím performance a tzv. sociálních soch, které obvykle promlouvají dialektem módního či kreativního průmyslu. Pro své situace vytváří kurátorované komunity aktérů a prostředí, uvnitř nichž navozuje soustředěnou atmosféru a rovnostářskou dynamiku. Komunikuje tak škálu nanejvýš současných pocitů: otupělost i potencialitu citu, zklamání i naději. Pravidelně se účastní skupinových výstav a uměleckých akcí v Česku i v zahraničí: svou tvorbu představil například v Schinkelově pavilonu v Berlíně, v Dánské národní galerii v Kodani, v Muzeu moderního umění ve Stockholmu nebo v Galerii PLATO v Ostravě, a v rámci Manifesta 11 performoval v Cabaret Voltaire v Curychu. V roce 2018 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého, nejprestižnější české ocenění pro vizuální umělce.

Art in General je organizace založená umělci v roce 1981 v New Yorku. Pořádá výjimečné výstavní projekty a programy pro veřejnost soustředěné na kritická a dobově relevantní témata v umělecké a kurátorské praxi. Art in General je známé svou podporou diverzity vizionářských umělkyň a umělců v rané fázi jejich kariéry, kterým zpravidla umožňuje vytvořit pro tuto příležitost novou práci. Mezi těmito umělci v minulosti byli například Glenn Ligon, Marina Abramovic, Rirkrit Tiravanija, Allora & Calzadilla, Sharon Hayes, Postcommodity a řada dalších.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *