TZ: Staří mistři: 100 mistrovských děl od renesance po baroko

Staří mistři: 100 mistrovských děl od renesance po baroko / Národní galerie v Praze / Praha / 7. 11. 2019

Nová publikace Staří mistři představuje 100 mistrovských děl od renesance po baroko ze Sbírky starého umění Národní galerie Praha. Výběr prací sleduje v návaznosti na novou inovativní expozici následující kritéria: uměleckou kvalitu, časové zařazení díla, ikonografický a tematický kontext a formální vlivy. Zahrnuje práce Rubense, Dürera či Cranacha společně s Brandlem nebo Škrétou.

Autor a kurátor nové expozice a současně ředitel Sbírky starého umění Marius Winzeler o nové knize říká: „Publikace vychází při příležitosti otevření nové expozice „Staří mistři“ ve Schwarzenberském paláci, kde dochází k propojení dosud rozdělených fondů českého a tzv. evropského umění. Záměrem publikace s bohatým obrazovým doprovodem je více akcentovat výjimečná díla v historickém a stylovém kontextu a poukázat na internacionální charakter českého umění v prostředí střední Evropy.“

Výběru děl předchází dvě úvodní kapitoly. První stať reflektuje dlouhou a pohnutou historii souborů vynikajících děl středoevropské provenience od starých mistrů, v nichž se nachází několik cenných prací z císařské sbírky Rudolfa II. Připomíná i éru šlechtických sbírek barokní doby, z nichž se některá díla dostala do dnešního fondu NGP, a založení Společnosti vlasteneckých přátel umění v roce 1796 jako předchůdkyně NGP. Dále sleduje formování sbírky Společnosti ve 30. letech 19. století, její akviziční politiku, neúspěšné snahy o vybudování vlastní galerie a její výstavní prostory v Domě umění v Rudolfinu a Městské knihovně v Praze. Novodobou éru připomínají dva mezníky: rok 1945, kdy fondy Národní galerie doznaly značného rozšíření hlavně díky převodu velmi cenné nostické barokní sbírky, a rok 1989, po němž následovaly bouřlivé změny v důsledku restitucí. Nové uspořádání sbírek se pak promítlo i do stávající vizuálně atraktivní expozice „Staří mistři“.

Druhá stať přináší vhled do dějin Schwarzenberského paláce na Hradčanském náměstí, jenž je vynikajícím příkladem středoevropské renesanční architektury, která si ponechala svůj ráz i v době baroka a historismu. Rezidence byla inspirována italskými vzory a vyzdobena antickými motivy podle grafických předloh německých a nizozemských umělců. Schwarzenberský palác, původně Lobkovický, postavený kolem roku 1560 italským stavitelem Agostinem Gallim, je výsledkem mezinárodních uměleckých kontaktů a tvoří tak mimořádný rámec pro mistrovská díla renesance, manýrismu, baroka a rokoka.

Publikace je pro svůj reprezentativní charakter vhodná jako dárek pro milovníky starého umění.