TZ: Kdo, když ne kdy. Okupační stávka na VŠUP v roce 1989

Kdo, když ne kdy. Okupační stávka na VŠUP v roce 1989 / Galerie UM / Praha / 15. 11. - 14. 12. 2019

Výstava Kdo, když ne kdy je ohlédnutím za okupační stávkou na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, která se konala krátce po 17. listopadu 1989. Její kurátoři, Klára Peloušková a Vojtěch Märc, zachycují v dochovaných vizuálních i textových materiálech obraz dní, kdy se studenti a studentky VŠUP nejvyšší měrou podíleli na změnách politického uspořádání i fungování školy. 

Studentská okupační stávka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze začala – podobně jako na jiných univerzitách a akademiích – v pondělí 20. listopadu 1989 a její intenzita postupně doznívala v období Vánoc. V návaznosti na události 17. listopadu vyjádřili studenti a studentky VŠUP svůj nesouhlas s dosavadním politickým uspořádáním i způsobem vedení školy. Do revolučního vření se díky dostupným reprodukčním technologiím zapojili především na úrovni „informačního boje“ mezi manifestujícími občany a státními orgány. Vnitroškolní i obecně politická vyjednávání, praktická obstarávání a nezbytné administrativní úkony, které studenty a studentky v době stávky zaměstnávaly, doprovázela přitom atmosféra kolektivní angažovanosti, pospolitosti a tvůrčí spontánnosti.

Klářa Peloušková s Vojtěchem Märcem posbírali nejrůznější dokumenty související s revolučním děním na VŠUP. Zpracovávali především písemné záznamy, fotografie, videa, plakáty, letáky či matrice a filmy používané pro tvorbu reprodukcí, jež sloužili k informování obyvatel Prahy i regionů o nedávných událostech, požadavcích revolučního hnutí či připravované generální stávce.

„Fragment vizuálních a textových záznamů, které se k okupační stávce na VŠUP vážou, lze analyzovat na mnoha vzájemně prostupných rovinách. V rámci výstavy akcentujeme vedle tvorby významů a distribuce nehmotných sdělení také materiální aspekty obrazů, a to nejen s ohledem na umělecké zaměření školy, ale i s poukazem na úrovně estetické a mediální gramotnosti, která předurčuje možnosti interpretace i utváření historické paměti. Kromě archivních dokumentů z VŠUP je ve výstavě prezentováno několik audiovizuálních záznamů či děl, které perspektivy výkladu minulých událostí pomáhají rozšiřovat a do určité míry zobecňovat či aktualizovat“, upřesňují výběr artefaktů Klára Peloušková a Vojtěch Märc.

Název výstavy „Kdo, když ne kdy“ je odvozen od známého rčení „Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?“. Zkomolení vyzývá k přehodnocení otázek po tehdejších i nynějších revolučních subjektech a kontextech. Upozorňuje na to, jak se smysl či nesmysl událostí vyjevuje v rozporuplných politikách paměti. Ohlédnutí za rokem 1989 výstava pojímá spíše jako výzvu k uvažování nad dnešními možnostmi akademické angažovanosti a nad ekonomiemi obrazu: bez zbytečných iluzí, ale také paralyzující skepse.