TOP svět 14.–20. 10. 2019

Francouzskou Cenu Marcela Duchampa získal videoumělec Éric Baudelaire – Zemřel básník a aktivista John Giorno – Německé ministerstvo kultury zřídí poradnu pro jednotlivce i instituce z bývalých kolonií, která se bude zabývat navracením předmětů nacházejících se ve veřejných sbírkách – Vítězství PiS v Polsku přináší obavy zástupcům menšin i umělecké scény

1/ Francouzskou Cenu Marcela Duchampa získal videoumělec Éric Baudelaire

Éric Baudelaire, pohled do expozice výstavy v Galería Juana de Aizpuru, 2007. Zdroj: webové stránky Érica Baudelaire 

Největší francouzské ocenění Cenu Marcela Duchampa získal v pondělí 14. října francouzsko-americký videoumělec Éric Baudelaire. Mezinárodní porota jej vybrala z užšího výběru čtveřice finalistů – Katinka Bock, Marguerite Humeau, and Ida Tursic & Wilfried Mille. Cenu od roku 2000 každoročně udílí Association for the International Diffusion of French Art ve spolupráci s Centre Pompidou v Paříži, které v prostoru Galerie 4 space pořádá tříměsíční výstavu finalistů. Baudelaire zaujal porotu svým nejnovějším filmem Un Film Dramatique (2019), který měl svou filmovou premiéru v rámci festivalu v New Yorku na začátku října. Dokument vznikl během posledních čtyř let, které Baudelaire strávil s mladými pařížskými umělci navštěvujícími školu Dora Maar Middle School v Saint-Denis. Ve filmu studenti diskutují mimo jiné o tématech identity a reprezentaci moci. Baudelaire, který v minulosti vystudoval společenské vědy na Brown University ve Spojených státech amerických, dané poznatky ve své práci intenzivně využívá. Ať už se jedná o krátké filmy, fotografické cykly či tematické autorské knihy. Ve středu jeho zájmu stojí současné geopolitické problémy a s tím spojené společenské otázky národní příslušnosti, národa nebo identity. Tak tomu bylo na výstavě The Secession Sessions (2015, Bétonsalon, Paříž) i v případě Baudelairova čtvrtého celovečerního film Also Known As Jihadi (2017), který dokumentoval život mladého Franzouze, který v roce 2012 opustil zemi, aby se následně přidal k hnutí Al Nusra Front v Sýrii. Oceněný film Un Film Dramatique vytvořil Baudelaire jako součást programu 1 procento na umění, které se snaží o prosazení zásady věnovat jedno procento z veřejných zakázek na umění ve veřejném prostoru. Film vnímá jako veřejné umělecké dílo, a i z toho důvodu se jej rozhodl volně zpřístupnit ke stažení.

2/ Zemřel básník a aktivista John Giorno

John Giorno, Dial-A-Poem, 1970. Zdroj: © John Giorno, Courtesy of John Giorno Archive

Básník, umělec a bojovník za práva homosexuálů John Giorno (1936–2019) zemřel minulou sobotu 12. října ve věku 82 let. Zamlada pracoval jako burzovní makléř na Manhattanu, když jej objevil Andy Warhol a obsadil do svého filmu Sleep (Spánek, 1963). Giorno se tak zapojil do okruhu newyorských umělců, jako byl Robert Rauschenberg nebo William S. Burroughs, a začal veřejně prezentovat své básně. Loftový být/studio „Bunker“ v Bowery se brzy stalo jedním z center uměleckého života. Svými básněmi navázal na Kvílení (1956) Allena Ginsberga, který jako jeden z prvních otevřeně mluvil o sexuálních tématech v reakci na americkou úzkoprsou a homofobní společnost. Giorno posunul hranice vytyčené Ginsbergem ještě dál a svými otevřeně pornografickými básněmi (Pornography Happens, 1965) vyvolal rozruch. V polovině 60. let se začal zajímat o zvukové umění a nahrávat záznamy, které následně vedly k založení zvukové nahrávací společnosti Giorno Poetry Systems (GPS, 1965). V roce 1967 vytvořil své nejznámějšího dílo Dial-A-Poe – službu, na kterou mohli zájemci zavolat a uslyšet reprodukovanou poezii namluvenou Giornovými přáteli, umělci Kathleen Cleaver nebo Frankem O’Harou. Během čtyř a půl měsíce na linku zavolalo 1 112 237 zájemců. Dílo bylo následně prezentováno na výstavě v Muzeu moderního umění v New Yorku v roce 1970 (kurátor Kynaston McShine). John Giorno se během 80. let aktivně podílel v otázkách práv homosexuálů a reagoval na zvyšující se počet onemocněných AIDS. Vytvořil AIDS Treatment Project, který se snažil pomoci lidem nakaženým virem, a zároveň se svými výroky zvýšit povědomí o samotné nemoci. V posledních dvaceti letech života se začal věnovat vizuálnímu umění a své básně a výroky tisknout na plátno. Giorno v 70. letech odjel do Indie a začal se hluboce věnovat tibetskému buddhismu. Po návratu pravidelně zval tibetské mnichy do svého studia v Bowery a ovlivnil tak řadu newyorských intelektuálů, kteří se o buddhismus začali rovněž zajímat. Své paměti a vzpomínky popsal v knize You Got To Burn To Shine (1994).

3/ Německé ministerstvo kultury zřídí poradnu pro jednotlivce i instituce z bývalých kolonií, která se bude zabývat navracením předmětů nacházejícím se ve veřejných sbírkách

Loď z pacifických ostrovů, jeden z prvních objektů, který se vrátil na původní místo. Zdroj: © SPK/photothek.net/Thomas Koehler 

Jak už Artalk dříve informoval, vlna navracení kulturního bohatství do zemí jejich původu – především bývalým evropským koloniím, v posledním roce sílí. Děje se tak v návaznosti na kroky francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který se v roce 2017 rozhodl navrátit tisíce předmětů z francouzských muzeí do zemí jejich původu. (zde a zde) Problém řeší i další bývalá koloniální velmoc Německo, která nyní schválila vytvoření poradenské platformy pro jednotlivce i kulturní instituce zabývající se otázkou navracení památek. Nová platforma začne fungovat v první čtvrtině příštího roku a bude financovaná z poloviny vládami 16 spolkových zemí a z druhé federální vládou. Snahou je „usilovat o dialog mezi odborníky a původními majiteli v zájmu otevřeného a ohleduplného partnerství a navržení co nejrychlejšího řešení“, uvedla ministryně kultury Monika Grüttersová. Platforma vznikla i v návaznosti na debatu ohledně otevření Humboldtova fóra v rekonstruovaném císařském paláci v Berlíně, které mělo být otevřeno letos na podzim k oslavám výročí Alexandra von Humboldta. Kvůli zdržení se otevře až příští rok. Má prezentovat etnologické sbírky čítající mimo jiné před 50 000 sbírkových předmětů odvezených z Afriky během koloniální éry. Historik umění Bénédicte Savoy v roce 2017 rezignoval na pozici z poradní rady poté, co nebyla věnována pozornost jeho výtkám proti nedostatečnému výzkumu provenience daných děl. Rovněž německá ministryně mluví o koloniální minulosti Německa jako o době, která byla dlouho opomíjeným tématem. Nyní se situace mění a i Humboldtovo fórum spolu s nově zřízenou platformou se snaží danou otázkou zabývat a diskutovat provenienci děl s odborníky i místními komunitami.  Německý parlament letos uvolnil 1,9 milionu euro na výzkum provenience daných artefaktů, které vstoupily do muzejních sbírek během koloniální éry. S prostředky, které má spravovat nadace Deutsches Zentrum Kulturgutverluste (Neměcká nadace ztraceného umění) sídlící v Magdeburgu.

4/ Vítězství PiS v Polsku přináší obavy zástupcům menšin i umělecké scény

Útok ultrapravicových extremistů na letošní Pride Parade v Lublinu. Zdroj: Wojtek Radwanski/AFP/Getty Images

V sousedním Polsku vyvolalo vítězství PiS (strana Právo a spravedlnost) v parlamentních volbách obavy o uhájení práv zástupců menšin i umělecké scény. Populistická strana dlouhodobě vystupuje proti menšinám, jejichž hlas bude chtít po nástupu k moci pravděpodobně ještě více umlčet a jak informuje The Art Newspaper omezenou svobodu projevu začínají pociťovat i muzejní organizace. Konzervativní nacionalistická strana zvítězila v parlamentních volbách s výrazných předstihem 42,2 % hlasů, zatímco pravicová strana Konfederace Svoboda a nezávislost měla jen 6,8 % hlasů. Během několika minulých měsíců vedoucí představitel PiS Jaroslaw Kaczyński ve své kampani brojící proti Bruselu a nebezpečí migrace vystupoval i proti LGBT komunitě, která podle Kaczyńského ohrožuje katolické rodinné hodnoty. Jeho rétorika pracuje s hesly typu „ohrožení polské identity, národa a existence“. Jak ukazuje zpráva Amnesty International, polský právní systém nechrání LGBT ani jiné menšiny před zločiny z nenávisti. I letošní Pride Parade v Bialystoku a Lublinu musely čelit útokům ultrapravicových extremistů. The Art Newspaper v rozhovorech se zástupci polské umělecké scény ukazuje, že strach z direktivního ovlivňování chodu institucí je už nyní patrný. Kutáror galerie Ujazdowski Castle Centre for Contemporary Art (jehož ředitelka Małgorzata Ludwisiak byla před nedávnem odvolaná ministerstvem) Michał Grzegorzek vidí jen malou šanci „prosazovat svobodu slova a ve výstavních projektech prezentovat problematiku menšin. Obzvláště ve chvíli, kdy jsou do pozic ředitelů obsazováni lidé vybraní současnou vládou.“

Petra Lexová | Vystudovala dějiny umění a učitelství výtvarné výchovy. Věnuje se výzkumu středoevropského sochařství 60. a 70. let a architektuře. V současné době je doktorandkou na Semináři dějin umění MU v Brně a přednáší na Ústavu věd o umění a kultuře FF JU v Českých Budějovicích.