Artalk.cz

TZ: Alšovka hostuje v Mariánské: Kateřina Štenclová, Andrej Dúbravský

Alšovka hostuje v Mariánské: Kateřina Štenclová, Andrej Dúbravský / Alšova jihočeská galerie / České Budějovice / 6. 9. 2019

Ve středu 11. 8. 2019 od 17:00 hod. budou vernisáží slavnostně zahájeny dvě výstavy Kateřina Štenclová / Hranice řeči II. a Andrej Dúbravský / Glyphosate orgy. První výstava představí umělkyni Kateřinu Štenclovou, která se věnuje výhradně abstraktní malbě. Barevné plochy klade vedle sebe a přes sebe s vyrovnanou vážností, jejich koncipování v sobě nese ale i hravé poetično. Při vymezování prostoru barvám pracuje s pojmy, jako jsou hranice, vynechání, limit či situace. Na výstavě bude přestavena nejnovější tvorba, a to prostřednictvím akrylových maleb na plátně a maleb na igelitu.  

Druhá výstava představí současnou tvorbu slovenského malíře Andreje Dúbravského, který přitahuje pozornost kombinací provokativních námětů a skvěle zvládnuté techniky, která aktualizuje možnosti dnešní malby. Výstava se zaměří na téma ekologické katastrofy způsobené glyfosátem.

Výstavy jsou připravovány v rámci projektu „Alšovka hostuje v Mariánské.“

KATEŘINA ŠTENCLOVÁ / HRANICE ŘEČI II.

12. 9. – 1. 12. 2019
vernisáž: 11. 9. 2019 / 17:00 hod.

Pro letošní podzim si Alšova jihočeská galerie připravila tvorbu Kateřiny Štenclové z posledních let. Na výstavu lze nazírat jako na volné pokračování Hranice řeči I., která se uskutečnila v Topičově salonu na jaře letošního roku. Kontinuitu lze shledat zejména v prezentaci autorčiny nejnovější práce a již standardně neotřelým způsobem instalace a svérázným zacházením se závěsným obrazem.

Kateřina Štenclová se již od osmdesátých let věnuje výhradně abstraktní malbě. Podstatným elementem její tvorby je barevná plocha vymezená konkrétním geometrickým obrazcem nebo hranou malířského plátna. Ve výsledku strukturálně abstraktní malby jsou složené z barevných ploch, které vytváří určité napětí a dynamiku, což umocňuje i instalace jednotlivých pláten. Ta je koncipována na základě výstavního prostoru. Pracuje tedy se subjektivním vnímáním i s architekturou daného místa. Právě v posledních letech se Kateřina zaměřuje na pojetí horizontál a vertikál, a to nejen v malbě jako takové, ale i v rozměru malířského plátna a již zmíněné práce s architekturou prostoru, jeho zvýraznění či potlačení.

Kombinace výtvarných prostředků a hra s divákovým vnímáním prostoru a barev v případě konečné instalace je poeticky hravá a v základu konceptuální. Na pevném myšlenkovém základu stojí i poslední práce, kde hraje významnou roli i řeč, slovo. Pracuje s termíny, jako jsou fokus, limit absence, relativita či transformace, jež se snaží vizuálně naplnit, následně zkoumá jejich případné rozšíření či různorodost výkladu.

„Ve své poslední práci se zabývám vizuálními možnostmi vyjádření významu slov. Obracím tak zavedený proces obraz pojmenovat a pomáhat odhalit jeho smysl. Vybírám si k tomu cizí, abstraktní slova často používaná v médiích, v odborných a politických diskurzech, slova, která slouží k sebereprezentaci ve společnosti, ale která zároveň mohou souviset s výtvarným procesem. Zajímá mne, do jaké míry je malba schopna nahradit nebo i rozšířit jejich zavedený význam. Tato hra s vizualitou a sémantikou ovlivnila i mé použití výtvarných prostředků (muchláž, zakrývání, otiskování, vymývání, stékání).“

Dalším důležitým momentem Kateininy tvorby jsou igelitové „ready-mades“, které původně sloužily jako podložka, šablona či matrice pro malby na plátně. Jsou tak jejím dokumentem, záznamem o použití techniky a výběru barev. Igelity autorka komponuje do celkových instalací, kde jejich výběr a způsob prezentace opět reaguje na dané místo.

ANDREJ DÚBRAVSKÝ / GLYPHOSATE ORGY

12. 9. – 1. 12. 2019
vernisáž: 11. 9. 2019 / 17:30 hod.

Andrej Dúbravský (1987) je jedním z nejvýraznějších slovenských malířů současnosti. Tento mladý vizuální umělec s neustále rostoucím mezinárodním respektem už od studií na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě přitahuje pozornost kombinací provokativních námětů a skvěle zvládnuté techniky, která aktualizuje možnosti dnešní malby. Obraz je pro něj nejen způsobem přemýšlení o světě, možností zpochybňovat jeho stereotypy a korporátní „pravdy“, ale zároveň i deníkovým záznamem a nejintimnější reflexí vlastního života.

Tak se také už od roku 2015, v souvislosti s trvalým přesídlením na venkov, jímž alespoň částečně vyrovnává každoroční dlouhodobé pobyty v New Yorku, stává jedním z jeho hlavních témat environment. Andrej Dúbravský při tom stejně pozorně monitoruje mikrokosmos své zahrady, jako všudypřítomnou chemicko-industriální realitu, která poznamenává každý okamžik lidského života. První oblast je hluboko pod rozlišovací schopností, druhá natolik běžná, že ji skoro nikdo nevnímá. Oč víc se jeho symbolická malba, která nevynechává ani pastelky, na pohled blíží naivizujícímu až dětskému projevu, tím apokalyptičtější důsledky v sobě skrývá.

Žijeme na prahu ekologické katastrofy. Glyfosát je širokospektrální systémový herbicid používaný na hubení plevele. Déle než třicet let je globálně oblíbený u velkopěstitelů i zahrádkářů. Generaci Andreje Dúbravského tedy provází od narození. Je natolik rozšířený, že byl prokázán v lidské moči i mateřském mléce. O 41 % zvyšuje riziko rakoviny. V lednu tohoto roku české Ministerstvo zemědělství oznámilo, že nebude plošně zakazovat jeho používání, takže glyfosátové orgie můžou pokračovat dál. I o tom je výstava Andreje Dúbravského.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *