Artalk.cz

TZ: Jan Poupě

Jan Poupě / Mrak nad městem / kurátor: Petr Vaňous / Galerie Dům / Broumov / 18. 8. – 30. 9. 2019

Tvorba Jana Poupěte je od počátku založena jako experiment. Autor reviduje přítomnost diváka-pozorovatele v prostoru. Zkoumá v tomto směru proměny vnímání navázané na vyvíjející se lidskou civilizační zkušenost (především technickou). Postupuje ve svém vývoji od tradičních malířských otázek spojených s iluzivní provázaností figury a prostředí interiéru/ exteriéru, přes reflexi otevřené krajiny, v níž překračuje její základní konstituční prvek – horizont, aby nahlédl prostor z výšky. Pohled na krajinu z tzv. ptačí perspektivy vnáší do problematiky přítomnosti člověka otázku měřítka. Vedle malířské problému obraz náhle probouzí také otázky čistě technické i filozofické (přítomnost v prostoru se zobecňuje). Zoomování povrchu země odkrývá nebo naopak skrývá detaily, které lze spojit s činností člověka (přehrada, silnice, křižovatka, pole, objekt). V jinak nastavené vzdálenosti se stává pozornost selektivní a lidská stopa mizí, nebo se redukuje. Ve vyšších polohách lze vnímat již pouze geologickou činnost v podobě krajinného reliéfu, který rozvlňuje samotný pohled na tuto scenérii, přičemž přítomnost člověka se pak odehrává pouze v tom, že situaci „spatřuje“ a „vyhodnocuje“. K tomu však vždy potřebuje určité technické a technologické zázemí, prostřednictvím kterého příslušné informace systémově vyhodnocuje. A právě zde se inspiruje Jan Poupě, kterého zajímá obraz především jako vizuální reference pohybující se v hraniční oblasti technické situace a malířské realizace. Do tvorby obrazu tak integruje celou řadu exaktních zkušeností z jiných oborů lidské činnosti a tím ji vyvazuje z pouhé formální hry.

Jmenuje-li se výstava Mrak nad městem, spatřujeme v tomto názvu především metaforicky založenou evokaci určitého proměnlivého vztahu. Vztahu, který je dynamický a odehrává se v zakřiveném gravitačním prostoru Země. Do definice tohoto vztahu vstupuje celé spektrum faktorů, jejichž systematizované upřesňování je možné pouze v jednom jediném zastaveném okamžiku (umělý stav experimentu), neboť jinak se situace „město-mrak“ okamžitě proměňuje v odlišnou konstelaci. Opustíme-li však toto striktně technické hledisko, lze klimatickou situaci vnímat také jako „změnu atmosféry“, jako ztemnění a následné vyjasnění oblohy při pohledu zespoda a jako proměnlivý pohledový filtr na urbanistický celek při pohledu seshora skrze mrak. Zatemnění a rozjasnění může být i vhodnou metaforou pro algoritmus lidské poznání obecně.

Malíř pro obrazové vyjádření současnosti hledá a nachází prototyp jakési neverbální alegorie, která je svou povahou integrační a je proto v sobě schopna nést autorovy zkušenosti s procesy vizuálního tvarování jako s momenty bezprostředního kritického poznávání. Tyto procesy jsou pak autorem zredukovány a ve vztahových principech zobecněny jako exempla. Tuto etapu autorovy práce lze nahlížet také jako určitou kritickou referenci vytvářející kontrapunkt, který nabízí alternativu k všepohlcujícímu a totalizujícímu „perspektivnímu“ vnímání a s ním spojenému mašinismu vývojové akcelerace.

Jan Poupě (nar. 1988 v Praze), absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění (ateliér Malba I, Škola prof. Jiřího Sopka). V r. 2011 prošel stážemi v rámci AVU (Ateliér Hostujícího profesora, Silke Otto-Knapp; Ateliér Intermédia II, prof. Jiří Příhoda). V r. 2012 studijně pobýval na Bellas Artes, Universidad Complutense de Madrid ve Španělsku. V roce svého absolutoria AVU (2014) se stal laureátem 7. ročníku Ceny Kritiky za mladou malbu s přesahy. Galerie Kritiků v Praze mu uspořádala samostatnou výstavu nazvanou Solaris (2014) a doprovodila ji vydáním stejnojmenného autorského katalogu. V r. 2016 byl zařazen na prestižní přehlídku současné malby ve Vilniusu (16th INTERNATIONAL VILNIUS PAINTING TRIENNIAL ,Nomadic Images’). Naposledy jsme se s jeho dílem mohli setkat na kolektivních projektech Zaostřeno na neurčito (Praha, Topičův salon, 2017-18), Nultá generace (Jihlava, 2018) nebo OK / XII. Trienále malého objektu a kresby (Banská Štiavnica, Slovensko, 2018). V letošním roce (2019) má za sebou autor již dvě samostatné výstavy:  Endless edge (Galerie Kvalitář, Praha) a Úběžníky, ke kterým chceme směřovat, se kroutí a okorávají (Idustra Art Gallery, Brno 2019).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *