TZ: Národní zemědělské muzeum na Letné prodlužuje mezioborovou výstavu Dělat les

Národní zemědělské muzeum na Letné prodlužuje mezioborovou výstavu Dělat les / Praha / 20. 6. 2019

Národní zemědělské muzeum na Letné prodlužuje výstavu Dělat les, kterou hostuje od podzimu 2017. Fotografie a architektura v ní představují netradiční formou lesní hospodářství. Z původních šesti měsíců se výstava protáhla na dva roky. Hospodářství českých lesů za tu dobu prošlo výrazným otřesem. Což je důvod pro reflexi.

Zodpovědný hospodář

Výstava představuje cyklus činností, které zajišťují ekonomickou i ekologickou prosperitu lesa. Sedm objektů vypráví skrze obrazy o pěstební činnosti, těžbě, zpracování dřeva, péči o les. Rytmus je vyrovnaný, odráží modelový stav. Lesní hospodářství je chápáno ve smyslu zodpovědnosti za les.

V době, kdy se na koncepci výstavy pracovalo, běžely v médiích vizualizace velkolepé administrativní budovy pro státní podnik Lesy ČR. Reprezentativnost této stavby byla znamením doby - ohromující ekonomické prosperity. O euforii tohoto období svědčí koncepce lesů ČR pro období 2015-19. Toto opium z úspěchu připomíná úvahy Tomáše Sedláčka z knihy Druhá derivace touhy. Už tehdy byla zřejmá nereálnost vize, kterou si státní podnik předsevzal. Mezi tím se finanční zisky lesů utopili v zemědělství a masivní gradace kůrovce otřásla celým systémem.

Lesní hospodářství je fascinující obor svojí schopností vidět do budoucna, umět předvídat vývoj. Podstatou přitom nejsou finanční či politické spekulace, ale přirozená kauzalita vycházející z rovnováhy ekosystému. Dnešní situace v českých lesích zasažených kůrovcovou kalamitou ale více než výmluvně ukazuje, jak snadno se rovnováha nezodpovědného hospodářství vychýlí a jak razantní dopady na krajinu, ekosystém i ekonomiku to přináší.

Umění o ekologii a ekonomii lesa

Obrazový materiál k výstavě Dělat les vznikl z podnětu společnosti Kloboucká lesní. Zadání bylo zaznamenat příběh lesa, konkrétního, hospodářského. Forma sdělení zůstala volná. Fotografický koncept studia BoysPlayNice byl postaven na citacích z dějin umění a fotografie. Radost z propojení průmyslu a umění nás vedla jednoznačně k tomu, že výstava má být prezentována mimo galerijní sféru, abychom tak pokračovali v mezioborovém přesahu. Přáli jsme si, aby „umělecká“ fotografie byla nositelem sdělení v oboru, kde je podobný vizuál přinejmenším netradiční. Návrh pro výstavu přijalo NZM. Prostorové řešení navrhli Mjölk architekti. S jejich pomocí se vytvořila expozice, která odráží kulturní charakter lesů. Netradiční propojení lesnictví, fotografie a architektury přitahovalo pozornost. Výstava v zemědělské muzeu(!) byla zařazena do programu Design bloku 2017 a fotografie byli nominovány na cenu Czech grand design.

Kůrovec na scéně

Výstava Dělat les zůstala neutrálním polem, prostředím pro mezioborové propojení. Cílem bylo upozornit návštěvníka, že lesní hospodářství je součástí kultury naší společnosti a jeho důsledky nejsou a nebudou bez dopadu na kvalitu života.

Kůrovec pronikal do scénáře výstavy postupně. Obsadil kapitolu pěstební činnosti a kalamitní těžby.  Pro fotografy znamenal jedno z témat, pro lesníky to klíčové. Při zahájení výstavy v září 2017 se paní redaktorka táže, zda skutečně věříme tomu, že ten brouk bude někoho zajímat. Samozřejmě, kůrovec tehdy nevzrušoval veřejnost ani média. Kalamitní stav byl zřejmý, ale na venek ještě ne dostatečně viditelný. Během dvou let se stal tématem zásadním.

Letošní jaro přineslo několik extrémně teplých dnů. Téma kůrovce ožilo. Přistál mi na ruce, malý černý brouk. „Sežere všechno a pak se pustí do lidí“, bleskla mi hlavou vzpomínka na černý humor z léta 2017.

Co dál

Ačkoli se v současných mediálních diskuzích hledá broukův spoluviník, bylo by lépe soustředit se na konkrétní kroky k nápravě a zalesňování. Tak jako v době otevření výstavy nebylo viditelné téma kůrovce, není pro většinu z nás dnes aktuální problematika vodního hospodářství. Masivní odlesnění krajiny, ale jednoznačně nese své důsledky do dalších oblastí a jeho dopad bude celospolečenský.

Kůrovcová kalamita urychlila nejen potřebu revize lesního hospodářství, ale také stavu souvisejících oborů. Národní hospodářství se zaměřovalo doposud především export dřeva jako suroviny, podpora domácího dřevozpracujícího průmyslu a budování vlastního technologického know-how byla minimální. Možná bychom se v tomto mohli inspirovat u sousedů v Rakousku a Německu. Vedle řešení problému, co s odbytem dřeva v době kalamity (která zasáhla i okolní státy), bychom podpořili regionální ekonomiku a minimalizovali ekologickou zátěž, kterou představuje mezinárodní doprava.