Dalibor Chatrný / Horizontálou – vertikálou / Galerie AMB / Hradec Králové / 25. 6. – 4. 9. 2019

J. H. Kocman: Kdy jste pocítil svoji uměleckou dospělost, samostatnost, svébytnost?
D. Chatrný:  Často, ale vždycky z toho naštěstí sešlo.
(Biografický dotazník II)

Klub konkretistů KK3 připravil pro letní sezónu výstavu legendy klubu, velkého inspirátora a experimentátora – Dalibora Chatrného. Instalace propojuje dvě technologicky a časově zcela odlišné série spojené užitím os a symetrií.

Ze čtrnácti párů kombinací vodorovných a svislých linií na bílém podkladu se na dvacetimetrovou zeď Sboru kněze Ambrože vešlo sedm. Horizontála a vertikála se přirozeně potkávají v kříži, ale Dalibor Chatrný rozvinul princip konfrontací dvou směrů ještě v paralelách, posunech a odlišném počtu. Plátno je zpracováno kresbou provázkem a prošitím, stává se reliéfem. Bílá na bílé pokračuje v příběhu známém z minulé výstavy, kdy se v prostoru kostela setkala díla významného environmentalisty Miloše Šejna a sklářky Lady Semecké. Příběhu o tom, že mezi viditelným a neviditelným existuje široké pole mezistupňů, jež dokážeme vnímat.

Konfrontace jsou pozdním dílem Dalibora Chatrného, vznikly v roce 2003 a v hradecké instalaci je doplňuje série Prosakováním. Prosaky patří do linie autorova zájmu o procesy a materiály, které pojmenovává sedmým pádem. Tak jako Rozbrušováním, jež jsme měli možnost vidět nedávno v Pardubické Gampě na výstavě Čistý výraz, pravá jednota iniciované rovněž Klubem konkretistů.

Netkané textilie s plochami akrylových barev vznikly na přelomu let 1989 – 1990. Autor využil nemocniční prostěradla. V té době kulminoval zájem o ruční práce typu batikování – po hippies se batiky ujali pankáči. Chatrný s prosakováním pracuje konceptuálně, podle předem promyšleného záměru a zároveň využívá náhodu. Tvar barvy prolnuté skrz ovlivňuje hustota materiálu, tekutost barvy, autorský rukopis a do jisté míry i náhoda.

V prosacích jako by autor obměnil legendární Fontanovo gesto. Zatímco Lucio Fontana se dostal skrz obraz řeznou ránou do plátna, Chatrnému stačilo použít akrylovou barvu. S barvou pracoval podél skladů textilu, prosakováním vznikly ornamenty, linie a celistvé plochy viditelné oboustranně. Kontrasty s čistými, barvou nepokrytými plochami navozují dojem gotických vitráží v oknech kostelů. Autor barvy nanesl v několika řídkých vrstvách o různé intenzitě, pracoval se symetrií, často i na více osách – tím prosaky připomínají Konfrontace.

Přestože v Chatrného práci nikdy nešlo o psychické obsahy, spíše o radost či uspokojení z objevování a hry, v mnohých dílech lze za zkoumanými procesy objevit propojení hmotné a duchovní stránky věcí, jevů a dějů, vyšší princip obsažený v matérii a jejím strukturování, jaký nacházíme například i na obrazech strukturálního informelu 50. a 60. let. Bílá místa se otevírají jako brány a cesty do dalších dimenzí, tmavá v centrálním postavení spíše připomínají zábrany a závory. Dialog bílé, černé a odstínů šedé vytvořený geometrickou kombinatorikou a chudým materiálem umožňuje transcendenci, podobně jako se to podařilo funkcionalistickým principům architektury Josefa Gočára.

Dalibor Chatrný (1925 – 2012) působil většinu života v Brně. V prvních poválečných letech studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde byli jeho profesory Cyril Bouda, Martin Salcman, František Kovárna a Karel Lidický. Po té pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Vladimíra Sychry a Vladimíra Silovského. V grafickém ateliéru se dělil o stůl s jiným překračovatelem konvencí v umění, holickým Karlem Malichem. Téměř celý život Dalibor Chatrný vyučoval umění, působil jako pedagog na SUPŠ v Brně a po té v Praze na Akademii výtvarných umění a na brněnské FAVU. Byl velkým experimentátorem, konceptuálním umělcem vědeckého založení. Vymýšlel si vlastní techniky: akvamarely, rozbrušování, prosakování. Kreslil obouručně a zkoumal hranice a možnosti každého média, s nímž pracoval, ať to byla grafika, prostor, otisky, mřížky, provázky, kresby, land art nebo jazyk. Fascinoval ho řád i náhoda. Využíval fyzikální zákony, pravidla geometrie i intuici. Říkal: Jen tehdy, kladu-li přírodě ty správné otázky, dostávám jasné odpovědi. Svobodu v přístupu k umění popsal paralelou s volností dýchání.