Artalk.cz

S dětmi o architektuře

Nová publikace Ondřeje Duška a Karolíny Jirkalové je další populárně naučnou knihou pro děti z nakladatelství jakost, která podle recenzentky Karolíny Vojáčkové úspěšně představuje malým čtenářům práci a význam architekta na příkladech konkrétních realizací v českém prostředí. Autorka textu se dále zamýšlí nad nutností komunikace mezi architektem a širokou veřejností, která může probíhat právě i prostřednictvím knih, jako je K čemu jsou architekti. „Publikaci o současném designu a architektuře pro děti bychom na české scéně hledali jako jehlu v kupce sena. Každá vytištěná strana, která se bude snažit přibližovat tuto disciplínu široké veřejnosti, by se proto dala vyvažovat zlatem,“ píše Vojáčková.

S dětmi o architektuře

Architekti vedou dialog nejen s vystavěným prostředím, ale i se společností, která tvoří jeho nedílnou součást. Zatím co sami vynikají jako skupina utvářející fyzické prostředí skrze formování prostoru, v komunikaci se společností stále nachází rezervy. Nedílnou součástí profese architekta je pravidelná komunikace s klientem, úřady nebo správou města. Každá úloha je však specifická konkrétním zadáním a kontextem. Jak ale komunikovat se společností mimo profesní bublinu? Architekti svým působením ovlivňují každodenní životy ostatních lidí. Jejich práce je především služba společnosti a měla by reagovat na její aktuální potřeby. A proč je to vlastně potřeba? Jak si představují práci architekta lidé, kteří každý den užívají městské prostředí? Vědí vůbec, že za velkou částí jejich životního prostředí stojí mimo jiné i práce mnoha architektů a jejich spolupracovníků?

Profese architekta je často spojena s předsudky a vnímána jako nadbytečná a předražená oproti návrhům stavebních projektantů. Architekti pak někdy bývají označováni za dekoratéry, avšak všechna tato zjednodušování spíše naznačují neporozumění jejich roli širší společností. Architekt samozřejmě pracuje ve svých návrzích i s estetikou a vizualitou, ale mimo to musí myslet na všechny elementy, které utváří naše fyzické okolí. Zážitky v prostředí města, parku, ale třeba i obchodu nebo kavárny jsou plnohodnotné zážitky, které mají mnoho rozměrů, prostorové uspořádání, materiály, ale i různé vlastnosti, které souvisí s naším vnímáním, cítěním, orientací nebo třeba sebeidentifikací s určitým místem. Životním prostředím člověka se stalo město – hmotná struktura, která má mimo jiné sociální, ekonomický nebo politický rozměr. Nejedná se tedy jen o hmotu tvořenou mixem stavebních materiálů.

Situace se pochopitelně liší dle zeměpisného kontextu. V našem případě se zaměříme na ten český. I když se obyvatelé a uživatelé měst začínají čím dál více zajímat o kvalitu svého okolí i vlastního obydlí, architekti stále hledají nástroje, jak přimět co nejširší veřejnost, aby se začala hlouběji zajímat o prostředí, ve kterém žije. Proto je také důležité, aby se snažila porozumět tomu, kdo za jeho koncepcí i podobou stojí. Ukazuje se, že pouze navrhování a realizování projektů nejspíš stačit nebude. V Česku, kde máme díky historickému vývoji trochu pošramocenou občanskou společnost a chybí zde zájem o to, co není přímo moje, je situace o to složitější. Architekti by se společností měli vést aktivnější dialog nad rámec svých projektů. Nabízí se celá řada možností, jak být aktivní a zároveň aktivovat své okolí. Vedle diskuzí a přednášek je jednou z nich také vydávání publikací, knih a časopisů. Takové médium, které hravě unese text i fotografii, kresbu nebo počítačovou grafiku, je pro téma architektury ideální formát. Bohužel ani studenti architektury nejsou při studiu příliš vedeni k psaní textů, což souvisí s tím, že jejich hlavním dorozumívacím jazykem je přirozeně technický výkres, kresba nebo plán. Proto je vhodné a žádoucí spojit se s někým, kdo je zase profesionál v práci s textem.

A právě takovéto funkční spojení se utvořilo ze spolupráce architekta Ondřeje Duška a novinářky Karolíny Jirkalové na knize K čemu jsou architekti. Publikace vyšla v nakladatelství jakost Jany Kostelecké, které se zaměřuje především na populárně-naučné knížky o architektuře a designu pro děti. V minulosti toto nakladatelství vydávalo především překlady zahraničních knih, ale bylo jen otázkou času, kdy přijde na stůl nápad vydat českou knihu o české architektuře, která by malým čtenářům a jejich rodičům přiblížila zdejší stavby a jejich kontext. Kniha míří přímo na konkrétní české realizace, které pak může čtenář snadno navštívit a dále zkoumat. I z tohoto důvodu se v publikaci objevují především veřejné stavby, které jsou volně přístupné. Stavby jsou pečlivě vybrány tak, aby jejich kontext a zaměření bylo co nejpestřejší a ilustrovalo nejširší pole otázek, se kterými se architekt vypořádává. U každé stavby jsou pak rozvedena specifická témata, která se pojí k realizaci – od urbanistického začlenění objektu, výškové regulace přes koncepci a hmotu až po detaily fasády a technického řešení. Mimo jiné se zde podařilo začlenit i krajinné a koncepční úlohy, jako je projekt úpravy břehů říčky Loučné od Josefa Pleskota nebo dopravní koncepce v Karlíně od Tomáše Cacha.

Právě dopravní řešení ukazuje, že architekti nestojí jen za hmotou domů, ale i za koncepcemi, které děje v prostoru organizují. Celá kniha však začíná úvodem do světa architektonického přemýšlení. Snaží se naznačit, s jakými úkony a problémy se architekti běžně v praxi setkávají, co potřebují znát a kdo tvoří jejich spolupracovníky. Zároveň se zde autoři snažili také nastínit vrstevnatost architektonické produkce s řadou specifik, jakými jsou časová náročnost nebo dočasnost instalací ve veřejném prostoru, jako ta od Jana Šépky v Českých Budějovicích. V další kapitole se čtenář seznamuje se základními elementy architektonické práce, jako jsou prostor, světlo, řád, materiál a další. Následuje přehlídka vybraných projektů, na nichž můžeme zkoumat rozdílné přístupy v navrhování i realizaci. S každým projektem jsou hlouběji rozebírána témata, která se k realizaci pojí nebo ji charakterizují. Nejvýraznější součástí knihy jsou ilustrace Ondřeje Duška, které mají široký záběr – od koncepčních akvarelů, jež spíše poukazují na atmosféru, po názorné kresby přesně popisující řadu detailů.

Publikaci o současném designu a architektuře pro děti bychom na české scéně hledali jako jehlu v kupce sena. Každá vytištěná strana, která se bude snažit přibližovat tuto disciplínu široké veřejnosti, by se proto dala vyvažovat zlatem. V zahraničí, kde je produkce mnohem bohatší, jsou již vidět různé přístupy, jak s tématem porozumění architektuře pracovat. Od přehlídky hvězdných projektů (např. Architecture According to Pigeons, Phaidon, 2013) přes kreativní čtení s úkoly (The Future Architect’s Handbook, Barbara Back, 2014) až po nastínění stereotypů a úskalí architektonického uvažování skrze různé generace (Young Frank, Architect, MoMA, 2013).

Stejně tak jako architektura reflektuje společenskou úroveň prostředí, kde vzniká, tak i kniha K čemu jsou architekti skrze architekturu reprezentuje jistou konzervativnost českého stavebního prostředí. I přesto, že je publikace bezpochyby přehlídkou vysoké české stavební kultury, stále se bezpečně drží v tradičních vodách. Neobjevuje se zde žádný projekt, který by byl alespoň trochu více experimentální nebo konceptuální povahy, což do jisté míry vypovídá o množství takových projektů v české produkci. Kniha tak ukazuje, co architektura byla a je, ale už neotvírá prostor otázkám, co bude nebo by mohla být. I když je zde naznačeno, že architekt komunikuje s úřady, bohužel zde není nijak reflektováno, že úředník je vlastně také spolupracovník architekta, který má velmi podstatnou roli. Vedle toho by nebylo od věci nastínit proces projektování ve vztahu k následnému schvalování staveb. V dnešní době, kdy si uvědomujeme množství ekologických problémů, kniha také nijak nereflektuje ekologické a udržitelné uvažování o materiálech a celkovém přístupu ke stavební produkci či plánování. Tyto tendence by dnes již měli být běžnou součástí diskurzu v každém oboru a názory na tuto problematiku by měly být co nejpečlivěji formovány právě u těch nejmladších čtenářů. Kniha je díky ilustracím, které jsou dětem blízké, velmi živá a pestrá, což jednoznačně napomáhá její atraktivitě. Samotná četba však vyžaduje dospělého společníka, a i když není textů v knize přespříliš a jsou přehledné, samotný jazyk se jako „pro děti“ pouze tváří. Texty stále obsahují mnoho termínů, o kterých děti nemají přesnou představu. I tento fakt reflektuje složitost otázky, jak o architektuře ideálně mluvit i psát. Důležitým aspektem, stejně tak jako v profesi architekta, je zde spolupráce, v tomto případě mezi dětmi a těmi, kdo s nimi knihu čtou. Moment spolupráce a porozumění je hlavním přínosem, ke kterému kniha podněcuje. To by mohlo i do budoucna zlepšit celkovou komunikaci a diskuzi nad hodnotami v naší společnosti, které se pak odráží v našem fyzickém prostředí.


Dušek, Ondřej. Jirkalová, Karolína. K čemu jsou architekti. Praha: nakladatelství jakost, 2019, 248 s.

Foto: Boys Play Nice

Ilustrace: Ondřej Dušek, nakladatelství jakost

Komentáře

  1. Kniha je vyborne napsana, ale ilustrace – na rozdil od ilustraci k prekladovym kniham z jakosti – pro deti nefunguji (to neni jen muj dojem, testovano na detech se zajmem o knihy i umeni :) ), takze je treba jim to cist, nebo je k cetbe nejak donutit. Mozna je to kniha pro vekovou kategorii 15+, ktera by snesla vice textu. Kazdopadne vyznamny pocin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *