Artalk.cz

TZ: Dům umění představí tvorbu Marie Filippovové na výstavě nazvané Labyrint a 1/3

Dům umění představí tvorbu Marie Filippovové na výstavě nazvané Labyrint a 1/3 / Dům umění města Brna / Brno / 20. 5. 2019

Malířka a grafička Marie Filippovová se po opuštění dlouholeté pedagogické praxe na Střední škole uměleckých řemesel v Brně v druhé polovině devadesátých let minulého století začala věnovat monumentální, abstraktně laděné kresbě, často komponované do volného prostoru. Svoji tvorbu z posledních let představí na výstavě v Galerii Jaroslava Krále v přízemí Domu umění města Brna od 15. května do 28. července 2019.

Koncentrovanou kresbu velkorysých rozměrů skládá do podoby patchworkových koberců, věší ji na stěnu jako pečlivě vyšívané gobelíny či stáčí do tvaru sloupů nebo podušek určených pod snící hlavy. Instalace z kreseb Marie Filippovové evokují někdy archaickou podobu knih – svitky. Jindy vytváří rozsáhlé cykly děl pomocí perforace na způsob Braillova písma.

V Galerii Jaroslava Krále se Marie Filippovová prezentuje dvěma prostorovými instalacemi, které nazvala Labyrint a  1/3. Labyrint vytvořila z rozměrných kreseb, které náleží k cyklům Popel (2016), Voda (vzniká od r. 2000) a Manhattan (vzniká od r. 2010). Perforované kresby s názvem 1/3 jsou částí zvláštního cyklu Otevřený projekt, v němž technikou nepravidelného propichování listů papíru připomíná oběti holocaustu. Dva miliony vrypů na papírech formátu A1 symbolizují jednu třetinu židů zavražděných během druhé světové války. Každý vpich jehlou skrze bílou plochu papíru představuje zároveň bolestnou vzpomínku na jednu konkrétní oběť nepochopitelného lidského násilí. Autorka zde práci posouvá do zvláštní performativní a procesuální podoby. Vyjevuje se zde výrazně i meditativní rovina její tvorby, která ve výsledku umožňuje prostředkovat silný prožitek díla.

Marie Filippovová (*1938) vystudovala volnou a užitou grafiku, design a knižní kulturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v ateliéru Antonína Strnadela. Jako pedagožka působila více než dvacet let na Střední škole uměleckých řemesel v Brně. Patří ke generaci, pro kterou byla kresba typickým vyjadřovacím prostředkem, který v době totalitního systému představoval skromné, ale svobodné médium, navazující na impulz české avantgardy. Zabývala se ilustrací  literárních děl, které si sama vybírala. Svou první velkou výstavu v Domě pánů z Kunštátu na počátku sedmdesátých let uvedla mottem z básnické sbírky Melancholické procházky od tehdy zakázaného autora Ivana Blatného. Od přelomu 80. a 90. let se soustřeďuje především na témata člověka, jeho postavení ve společnosti a jeho traumata, ke kterým se vyjadřuje velmi abstrahovaným, výtvarným jazykem. V roce 2008 získala Cenu města Brna za životní dílo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *