TOP svět 6.–12. 5. 2019

Začalo Benátské bienále, hlavní cenu Zlatého lva získala Litva a umělec Arthur Jafa – Byla předána evropská cena za architekturu, Cena Miese van der Rohe – Vedení města Brna oznámilo, že bude usilovat o titul Evropské hlavní město kultury – Manifesta 14 se bude konat v Prištině, hlavním městě Kosova, v roce 2022.

 

1/ Začalo Benátské bienále, hlavní cenu Zlatého lva získala Litva a umělec Arthur Jafa

Stanislav Kolíbal, Bývalé, nejisté, tušené, pohled na Česko-slovenský pavilon, foto: Martin Polák

V sobotu 11. května začalo 58. mezinárodní bienále umění v Benátkách představující 90 národních pavilonů a 79 umělců v parku Giardini, bývalé loděnici Arsenale i v ulicích historického města. Přehlídku bude možné navštívit do 24. listopadu 2019. Kurátorem letošního Bienále je dlouholetý ředitel Hayward Gallery v Londýně, kurátor a kritik Ralph Rugoff (1957). Hlavní výstava s názvem May You Live in Interesting Times vnímá umění jako „prostředek, jak žít a myslet v zajímavých časech“. Snaží se zdůraznit pohled na společenskou funkci umění, která zahrnuje jak potěšení, tak kritické myšlení. (více zde) Krátce po zahájení Bienále porota udělila hlavní ceny Zlatý lev pro nejlepšího umělce i národní pavilon. Oceněn byl americký umělec a režisér Arthur Jafa (1960), jehož výstavu bylo možné do března navštívit v pražské Galerii Rudolfinum. Jafa ve své filmové tvorbě zpřítomňuje obraz afroamerické kultury a identity prostřednictvím současných snímků i archivních záběrů a problematizuje otázky spojené s jejím vnímáním a sebeurčením. Na Bienále představil video The White Album (2018) věnující se rasismu a násilí. Z národních pavilonů vybrala mezinárodní porota pavilon Litvy představující operní performanci s názvem Sun & Sea (Marina) doplněnou o umělou pláž situovanou do jednoho z domů na okraji Arsenale. Dílo tří umělkyň: režisérky Rugilé Barzdžiukaité (1983), autorky divadelních her Vaivy Grainyté (1984) a hudební skladatelky Liny Lapelyté odkazuje na problémy klimatické změny. Zvláštní uznání porota udělila Terese Margolles (1963) a Otobong Nkanga (1974), prezentujícím na hlavní výstavě, které na tiskové konferenci věnovaly cenu ženám v Mexiku zemřelým v důsledku násilí spojeného s obchodem s drogami. Český a Slovenský pavilon na letošním ročníku zastupuje Stanislav Kolíbal (1925) výstavou Bývalé, nejisté, netušené, kterou rozvíjí klíčová témata své tvorby ze 60. a 70. let – otázku času a lability – jako kritickou reakci na složitý politický a sociální kontext Československa před rokem 1989 i dnes. (více zde) Kurátorem výstavy je rakouský historik umění a kurátor Dieter Bogner (1942). Ivo Morávek, dočasný ředitel Národní galerie Praha, pověřil oficiálním zastoupením NGP komisaře Českého a Slovenského pavilonu Adama Budaka a z oficiálního zahájení Bienále se omluvil. (Artalk informoval zde)

2/ Byla předána evropská cena za architekturu – Cena Miese van der Rohe

Přestavba 530 bytů v komplexu Grand Parc ve francouzském Bordeaux, zdroj: Philippe Ruault, via EU Mies. ImageTransformation of 530 dwellings / Lacaton & Vassal

Cenu Evropské unie pro současnou architekturu – Cenu Miese van der Rohe za rok 2019 získala Přestavba 530 bytů v komplexu Grand Parc ve francouzském Bordeaux od trojice architektonických ateliérů – Lacaton & Vassal architectes, Frédéric Druot Architecture a Christophe Hutin Architecture. Studia provedla renovaci tří rozsáhlých bloků staveb sociálního bydlení z roku 1960, při které se snažila optimalizovat ekonomické i environmentální náklady. Mezinárodní porota u návrhu ocenila „radikální zlepšení prostorových podmínek a kvality života obyvatel stavby“. Slavnostní předání cen, vyhlášených na začátku dubna, se konalo minulé úterý 7. května v Miesově Pavilonu Barcelona z roku 1929. Ze 40 navržených staveb se porota rozhodovala mezi pěti finálovými realizacemi ze Španělska, Německa, Francie, Belgie a Albánie (Plasencia Auditorium a Congress Centre v Plasencii od SelgasCano; PC Caritas v Melle od Architecten de Vylder Vinck Taillieuin; Terrassenhaus Berlin v Berlíně od Brandlhuber + Emde, Burlon a Muck Petzet Architekten; Skanderbeg Square v Tiraně od 51N4E). (více zde) Do širšího výběru se letos nedostala žádná česká stavba. Slovensko prezentovalo bratislavské studio GutGut s projektem obnovy bývalé továrny Mlynica. Cenu uděluje od roku 1988 Evropská komise a Nadace Miese van der Rohe s cílem vyzdvihnout přínos evropských architektů a sledovat, jak uplatňují nové koncepty a technologie v praxi. Zároveň se snaží porovnat kvalitu architektury v jednotlivých evropských státech.

3/ Vedení města Brna oznámilo, že bude usilovat o titul Evropské hlavní město kultury

Brno se chce stát Evropským hlavním městem kultury v roce 2028 a následovat tak Prahu a Plzeň, které uspěly v letech 2000 a 2015. O samotné kandidatuře rozhodnou zastupitelé až v druhé polovině roku, přesto odbor kultury města Brna začal s přípravami, jak uvádí radní pro kulturu Marek Fišer. (více zde) Soutěž Evropské hlavní město kultury je projektem Evropské unie, jehož posláním má být sblížení národů Evropy. Řídícím orgánem soutěže v České republice je Ministerstvo kultury ČR. Termín přihlášení do soutěže je stanoven na konec roku 2022, kdy o vítězi rozhodne komise. Konečný výběr by měl být pak známý v roce 2023. Vedení města plánuje v září projednat kandidaturu a následné schválení přípravy přihlášky zastupitelstvem města Brna, a to včetně alokace potřebných financí. Rozpočet pro přípravnou fázi této soutěže (2019–2022) se bude pohybovat okolo 30 milionů korun. Na možnou kandidaturu Brna na Evropské hlavní město kultury zareagovali představitelé brněnské kulturní scény Otevřeným dopisem brněnské radnici: Nebuďme Evropské hlavní město asociální kultury. (v plném znění zde) Zástupci kulturní obce upozorňují na to, že se Brno nemůže stát kulturním městem, jestliže nebude mít dostatečně sociální politiku, a reagují tak v návaznosti na výrazné omezení sociálního projektu Housing first – Rapid Re-housing, který pomáhá lidem bez domova opět naleznout bydlení a sociálně slabým rodinám v nouzi. Jak stojí v dopise: „O kultuře vždy hovoříme v kontextu společenském. Sociální a kulturní vyspělost jdou ruku v ruce. Kultura je ze své podstaty integrační nástroj, její jazyky – hudba, slovo, pohyb či výtvarno – jsou univerzální. Kultura stejně jako vzdělání má být přístupná všem bez ohledu na společenskou a ekonomickou situaci.“

4/ Manifesta 14 se bude konat v Prištině, hlavním městě Kosova, v roce 2022

Národní knihovna Kosova v Prištině, zdroj: wikimedia commons

Evropské bienále současného umění Manifesta se bude v roce 2022 konat v hlavním městě Kosova, Prištině. Ta se stane prvním hostujícím městem na Balkánském poloostrově. Manifesta se koná v dvouletých cyklech od roku 1990 vždy v jiném hostujícím městě a reaguje na místní kulturně-společenskou situaci. Podobně tomu bylo v minulém roce, kdy se hostujícím městem stalo sicilské Palermo, kde autoři reagovali na uprchlickou krizi a změnu klimatu. (recenze zde) Priština, jako hlavní město nejmladšího evropského státu Kosova (nezávislost na Srbsku vyhlásilo v roce 2008, které dodnes považuje tuto republiku za své území) je pro pořádání Manifesty zajímavá už jen pro svou pohnutou historii a dodnes těžko uchopitelnou geopolitickou pozici vůči okolním státům. Jak zmínila i ředitelka Manifesty Hedwig Fijen (1961): „Kulturní, právní a politická paralýza devadesátých let minulého století vyústila ve ztrátu smyslu pro veřejný prostor a nedostatek poznání toho, co je společné.“ Od Bienále si pak slibuje „redefinování a znovuzískání různorodého veřejného prostoru, který je dnes stále vnímaný jako něco podvratného“.