Artalk.cz

TZ: Veronika Gabrielová

Veronika Gabrielová / Krátká historie lidstva – cetky, lesk a hravost / kurátorka: Hana Pelánková / Holešovická Šachta / Praha / 25. 4. – 7. 6. 2019

„Pravěký lovec měl nástrojů málo a v jeho životě hrály daleko menší roli než u jeho potomků – zemědělců či dělníků. Průměrný člen současné bohaté společnosti vlastní během života několik milionů výrobků, od aut a domů až po plenky na jedno použití a mléko v krabici. Jen těžko najdeme činnost, názor nebo dokonce i emoce, které by nebyly svázány s nějaký předmětem, který jsme vyrobili. Naše stravovací návyky souvisí s velkým množstvím věcí, od lžic a sklenic až po laboratoře genetického inženýrství a ohromné zaoceánské přepravní lodě. Ke hrám také užíváme nejrůznější pomůcky, od plastových karet po stadiony pro 100 000 diváků. K milostným a erotickým vztahům patří prsteny, postele, pěkné šaty, sexy prádélko, kondomy, vyhlášené restaurace, levné penziony, seznamky, letištní haly i svatební síně… Pokud se zrovna nestěhujeme, skoro si neuvědomujeme, jak všudypřítomné tyto předměty jsou.“

(Yuval Noah Harari: Sapiens – Stručné dějiny lidstva, str. 58–59, nakl. LEDA, 2013)

Veroniku Gabrielovou fascinuje antropologie, to, kdo jsme, z čeho pocházíme a odkud a kam jdeme. V jejích obrazech se tento zájem o historii lidstva citelně projevuje, inspirace jeskynními malbami se prolíná s dnešními tématy.

Zásadním motivem prací je ruka. Ruce vytváří vše kolem nás. Přetvořily svět tak, jak ho dnes máme. V obrazech tak symbolizují otisky existence a činnosti předešlých generací, které nás dnes ovlivňují. Každý z nás se narodí do prostředí, jaké bylo vytvořeno v minulosti jinými, žije tu nějaký čas v daných podmínkách, přidá přitom také nějaký svůj otisk a zemře.

Samotná práce Veroniky je také velmi úzce spjata s rukama. Techniky, které používá – kresba gelovou tužkou a vyšívání – vyžadují velmi precizní a časově náročnou práci rukou. Obrovská plátna obsahují snad miliony tahů.

Hlavní postavou děl je sama autorka. Vnímá se jako zástupce společnosti, jako součást celku. K vyjádření využívá svého těla, svých prožitků a zážitků.

Pro tuto výstavu čerpá náměty i ze své nedávné cesty po Argentině, kde se „dotkla“ daleké minulosti při návštěvě jeskyní s pravěkými malbami, a z knihy Sapiens od Yuvala Noaha Harariho, který čtivě shrnuje celou historii lidské existence a konání, jak ji ona vnímá, a navíc ji inspiruje některými závěry a výroky.

Aktuální výstava tak po předchozí tvorbě autorky, věnované jejímu dětství a vzájemnému fungování a komunikaci členů společnosti, reflektuje celou lidskou společnost – od svého individuálního života se tak tematicky přesunuje k lidstvu.

Veronika Gabrielová (*1992) absolvovala v minulém roce v ateliéru Kresby Jiřího Petrboka a Petra Vaňouse na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2017 sbírala zkušenosti na Korean National University of the Art. Svá studia zahájila na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Malby Martina Mainera.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *