Artalk.cz

TOP týdne 15.–21. 4. 2019

Požár katedrály Notre-Dame nastartoval dramatický týden, jenž se nesl nejen ve znamení úplňku, ale zejména temných sil, které měly za následek odvolání generálního ředitele Národní galerie v Praze Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. O přežití bojuje Galerie Na shledanou, která pracuje s tématikou smrti, a jedinou pozitivní zprávou týdne je, že bylo zastaveno trestní stíhání umělecké a aktivistické skupiny Zentrum für politische Schönheit (Centrum pro politickou krásu).

1/ Pařížská katedrála Notre-Dame v plamenech

Katedrála Notre-Dame v plamenech, Paříž 15. 4. 2019, zdroj: wikimedia commons

V pondělí, 15. 4. 2019 v 18:50, začal hořet krov katedrály Notre-Dame v Paříži, která byla z větší části postavena mezi léty 1163–1345. Bylo to v místech, která procházela rekonstrukcí. V tom čase byla katedrála pro návštěvníky uzavřena a na střeše se též nikdo nenacházel. Požár tak nemá žádné následky na lidských životech. Zničeny však byly veškeré středověké krovy a sanktusník, který během puristické rekonstrukce navrhl známý francouzský architekt Viollet-le-Duc. Kvůli zřícení zmíněné věže a vysokému žáru se též propadlo klenební pole křížení hlavní lodi a transeptu. Do prostoru katedrály tak padala hořící torza krovu a suť. Pařížští hasiči oheň hasili po celou noc a teprve v pátek bylo konstatováno, že katedrále nehrozí žádná další degradace. Francouzský prezident Emmanuel Macron kvůli požáru odložil dlouho očekávaný projev reagující na protesty Hnutí žlutých vest. V minulém týdnu se začalo hovořit o vyhlášení mezinárodní architektonické soutěže na dostavbu a rekonstrukci katedrály a vznikla též veřejná sbírka na její podporu. Vyšetřovatelé prozatím pracují s verzí nehody bez cizího zavinění, ačkoliv se objevilo hned několik konspiračních teorií. Výsledky šetření budou známy v průběhu několika měsíců. (více zde)

2/ Ministr kultury Antonín Staněk odvolal generálního ředitele Národní galerie v Praze Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa

Minulý čtvrtek ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) s okamžitou platností odvolal dva ředitele významných českých muzeí umění, sice Národní galerie v Praze a Muzea umění Olomouc. Ačkoliv se v obou případech o této možnosti mluvilo již dříve, jednak v souvislosti s nabídkou prezidenta Zemana, jenž za odvolání Jiřího Fajta nabízel Staňkovi svou politickou podporu, nebo v souvislosti s vypsáním architektonické soutěže na novou budovu Středoevropského fóra Olomouc, stalo se tak až poté, co v obou institucích proběhl interní audit. Ministerstvo kultury ČR na svých stránkách uvádí závěry těchto auditů: „Kontroloři dle výsledků jejich činností opakovaně prokázali nedostatky porušování povinnosti plnit určené úkoly nejhospodárnějším způsobem, porušování finančních vztahů se zřizovatelem, porušování zákona o zadávání veřejných zakázek, podezření z porušení zákona o střetu zájmů, porušování zákoníku práce a řadu dalších zákonných pochybení.“ V souvislosti s Jiřím Fajtem se jako nejzávažnější přečin jeví střet zájmu v případě autorské smlouvy uzavřené mezi ním a Národní galerií v Praze, která se týká přípravy dramaturgie roku 2018 v souvislosti s oslavami „osmičkových“ výročí, v níž je stanoven honorář 1,12 milionu korun. Michal Soukup, dnes již bývalý ředitel Muzea umění Olomouc, byl ve střetu s Ministerstvem kultury ČR již delší dobu kvůli Středoevropskému fóru. Jiří Fajt se proti nařčení ze střetu zájmů ohrazuje tím, že vytvoření autorské smlouvy na jeho odbornou činnost bylo zcela standardním postupem, stejně tak obhajuje výši svého honoráře, jenž je v podstatě stejně vysoký jako jeho běžný roční plat a zásadně přesahuje standard podobných honorářů v kultuře. Michal Soukup konzistentně argumentuje již od samého počátku sporu o SEFO tím, že veškeré kroky, které byly podniknuty již jeho předchůdcem a následně jím, byly konzultovány a schvalovány zřizovatelem, tedy MK ČR. Podle svých slov tedy nepochybil. Prozatímními řediteli byli jmenováni v případě Národní galerie v Praze ekonom a „krizový manažer“ Ivan Morávek, jenž působil též v holdingu Agrofert a v Olomouci Ondřej Zatloukal, mnohaletý kurátor MUO a syn bývalého ředitele Pavla Zatloukala, otce myšlenky SEFO.

3/ Galerii Na shledanou sídlící v jihočeské Volyni hrozí zánik

Galerie Na shledanou, hřbitov Malsička, Volyně, zdroj: fb profil galerie

Minulý čtvrtek Jan Freiberg, fotograf a dlouholetý kurátor Galerie Na shledanou, která sídlí v nikdy nezprovozněné smuteční síni na hřbitově Malsička v jihočeské Volyni, zveřejnil tiskovou zprávu, v níž vyjadřuje obavy o další pokračování činnosti galerie a žádá kulturní veřejnost o podporu. Galerie Na shledanou vznikla v roce 2010 a od počátku je její provoz zaštítěn Městským muzeem ve Volyni (ředitel Karel Skalický). Objekt, v němž galerie dnes sídlí, je však ve vlastnictví města Volyně, které uzavřelo s muzeem dohodu o užívání objektu smuteční síně, která je vypověditelná prakticky ze dne na den. V galerii se od roku 2010 vystřídalo mnoho současných, především českých umělců, kteří vždy reagovali na dané místo a dramaturgii, jež se vždy soustřeďovala kolem otázek smrti a umírání. Mezi vystavujícími tak v minulosti byli Ondřej Maleček (2010), Josef Bolf (2010), Tomáš Vaněk (2011–2012), Marie Blabolilová (2012), Jiří Thýn a Václav Kopecký (2012), Jaromír Novotný (2013–2014), Norbert Schmidt (2014), Michal Škoda (2014), Milena Dopitová (2016), Jiří Příhoda (2017–2018) nebo Peter Demek (2018–2019) a mnozí další. Galerie spolupracovala i s mnohými kurátory současného umění, teoretiky, filozofy, historiky nebo teology, kteří pravidelně publikovali své texty v doprovodných Novinách Na shledanou, jejichž poslední, páté číslo vyšlo teprve nedávno. Janu Freibergovi a Karlu Skalickému se tak podařilo kulturně oživit region, přinášet vždy kvalitní program, a navíc tento program i teoreticky podložit. Již od počátku své existence se proto galerie, sice prostorově skromná, avšak svými aktivitami významná, těšila velkému zájmu široké kulturní veřejnosti, o čemž svědčí i skutečnost, že byla schopna na svou činnost vždy čerpat z několika grantových titulů. Jak však uvádí Jan Freiberg ve zveřejněné tiskové zprávě, aniž by město Volyně s kurátorem konzultovalo svůj postup, začalo podnikat kroky, které vedou k rekonstrukci objektu a jeho využití v původní intenci. Přípravné studie provádí architekt Lukáš Velíšek, jenž údajně plánuje zapojit do interiéru stavby i umělecká díla, která vznikla během let existence galerie. Proti tomu se ohrazuje Freiberg, jenž tvrdí, že tato díla nevznikala jako interiérový doplněk, a navrhuje vrátit se zpět o jeden krok, zahájit řádnou diskuzi s občany města, jež by se týkala zejména potřeby vzniku podobného prostoru a zároveň by mohla předestřít možné hybridní způsoby koexistence galerie spolu se smuteční síní. Pokud na svém zítřejším zasedání zastupitelstvo města Volyně rozhodne o přidělení částky deseti milionů na rekonstrukci, aniž by otevřelo všechny tyto otázky, bude to pravděpodobně znamenat konec jedné úspěšné regionální galerie.

4/ Trestní stíhání německé umělecké a aktivistické skupiny Zentrum für politische Schönheit (Centrum pro politickou krásu, ZPS) bylo zastaveno

Ne kriminalizaci kritického umění! Za svobodu umění! (Keine Kriminalisierung kritischer Kunst! – Für die Kunstfreiheit) – tento název nese otevřený dopis více než sto padesáti představitelů německé kultury, který pomáhalo sepsat a distribuovat berlínské Divadlo Maxima Gorkého v čele se Sherminem Langhoffem a jenž reaguje zejména na kauzu více než šestnáctiměsíčního stíhání umělecké a aktivistické skupiny Zentrum für politische Schönheit (ZPS), o němž jsme již dříve referovali. Členové a členky zmíněné skupiny postavili před pozemkem ultrapravicového politika Björna Höckeho repliku berlínského Památníku holocaustu, čímž chtěli upozornit na jeho politiku nenávisti. Mezi zakladatele hnutí patří zejména Philipp Ruch, jenž je zároveň jeho mediální tváří. Vyšetřovatelem kauzy byl Martin Zschächner, jenž, jak zjistil deník Die Zeit, aktivně podporoval ultrapravicovou politiku strany Alternative für Deutschland (AfD), jejímž je Höcke zástupce. Proklamovaná nestrannost a apolitičnost celého případu se tak ukázaly být pouhými řečnickými figurami. Zmíněný otevřený dopis představitelů německé kultury shrnuje dění kolem trestního stíhání skupiny ZPS a pozastavuje se nad skutečností, že je vyšetřována na základě § 129, jenž má být pojistkou zejména proti terorismu. Dopis tak ostře argumentuje proti této skutečnosti a hájí svobodu slova a uměleckého vyjádření, jež je ukotvena v Listině základních práv a svobod. Na závěr se v dopisu uvádí: „Vyzýváme veřejnost a občanskou společnost, aby hlasitě protestovala ve chvíli, kdy jsou naše základní práva napadena, nebo dokonce pozastavena. Jsme ohromeni, ale nikoliv bez základních práv a svobod (zde je slovní hříčka – Wir sind zwar fassunglos, aber nicht verfassungslos, pozn. red.). Všemi možnými způsoby bojujeme za liberální demokratický řád a proti tendencím politicky a ideologicky kriminalizovat umění a instrumentalizovat trestní právo.“ Po zveřejnění tohoto dopisu, který nese datum 11. dubna 2019, bylo trestní stíhání v minulém týdnu zastaveno. Vyšetřovatel Martin Zschächner nebyl od té doby k zastižení. (více zde a zde)