Artalk.cz

Zanikne Galerie Na shledanou?

Existenci Galerie Na shledanou ohrožuje nápad místní radnice zrekonstruovat za deset milionů smuteční síň. Občané o tom nevědí, neproběhla ani diskuse, zda by nebylo lepší využít díky nízkému počtu obřadů blízký kostel, udělat budovu multifunkční nebo zda neinvestovat raději do cennější architektury, než je – co se týče architektonické kvality – průměrná smuteční síň.

Výstava Mileny Dopitové v Galerii Na shledanou, 16. 7. – 16. 9. 2016. Foto: archiv galerie

Devět let existence výjimečné Galerie Na shledanou, která sídlí v nedokončené smuteční síni na hřbitově ve Volyni možná čeká konec. Radnice připravuje projekt na rekonstrukci, který bude soutěžit v dotačním řízení o částku v hodnotě cca 10 milionů korun s pravděpodobnou spoluúčastí města ve výši 10 procent. Přitom by mohlo město navázat na galerijní program a řešit téma inovativně a odvážně.

Galerie Na shledanou vznikla v roce 2010 ve spolupráci s Městským muzeem ve Volyni. Za devět let své existence se vyprofilovala v projekt, který nemá v Evropě obdoby. Prázdná smuteční síň zde slouží jako jeviště pro kvalitní české umělce, kteří zde v rámci rezidenčních pobytů vytvářejí umělecké intervence a často se vyjadřují k vytěsňovanému tématu smrti. Program galerie se postupně profiloval rovněž k ekologickým projektům, jako první galerie v ČR se transformovala do virtuální reality a vytváří prostor pro rezidence umělců pracujících s virtuální realitou. Přináší Městu Volyně mediální a odbornou pozornost i skromný přísun turistů. Velkoformátové Noviny Na shledanou se věnují v odborných textech vývoji funerální architektury, vztahu umění a smrti a obnovování našeho vztahu se spiritualitou, rovněž reflektují realizované výstavy a projekty. Program galerie je ceněný také pro mimoumělecké přesahy. Město poskytuje budovu zdarma, je však možné dohodu o zápůjčce vypovědět ze dne na den.

Výtvarné umění by nemělo stát v cestě potřebě obyvatel po důstojném posledním rozloučení. Občanů se ve Volyni ovšem nikdo nezeptal. S plánem dobudovat smuteční síň seznámil kurátora Jan Freiberga architekt připravovaného projektu a člen stavební komise Města Volyně pan Lukáš Velíšek. S přibývajícími dotazy kurátora však ochota sdílet informace slábla a předem přislíbené odpovědi neposkytl dodnes ani pan starosta Martin Červený.

Podle posledních ústně sdělených informací nebude zasahováno do dispozice, kromě dostavby boční přístavby se zázemím, uvnitř vznikne variabilní prostor bez centrálního katafalku, opona, budou vyměněna okna a prostor bude zaizolován, bude realizováno technické zázemí pro uchovávání těl, součástí projektu mají být umělecká díla, která mají navazovat na činnost Galerie Na shledanou. Ta ale není výjimečná jakýmkoli uměním umístěným jako design ve smuteční síni, ale citlivě vedeným výstavním programem v nedokončené socialistické smuteční síni.

Ve středu 24. dubna od 17 hodin se bude hlasovat o přidělení 300 000 Kč na projektovou dokumentaci smuteční síně v rámci 4. řádného zasedání zastupitelstva Města Volyně v bodě číslo 15 – Rozpočtové opatření č. 2/2019.

Jako kurátor Galerie Na shledanou, který se dané tématiky dotýkal ve své práci více jak devět let, žádám zastupitele a radní, aby se nezamýšleli nad jednotlivostmi předkládané studie, ale zamysleli se nad tím, zda nepřehodnotit samotné zadání, které tvoří polovinu úspěchu architektonické realizace.

Potřebujeme utratit víc jak deset milionů za monofunkční smuteční síň ve městě, ve kterém spolu s okolními obcemi zemře 28 obyvatel? (údaje z roku 2018)

Nebylo by pro město lepší rozšířit za tak velkou částku funkce domu například o zázemí pro obyvatele plánovaných několika desítek rodinných domů, které budou stát na jižním svahu hřbitovního kopce Malsička nebo i další reprezentativní funkce?

Nebylo by lepší vložit peníze do některé z cennějších staveb ve Volyni než je dostavba stavebního typu vytvořeného v šedesátých letech jako protiváha kostelům? Třeba právě ve hřbitovním kostele by se v případě otevřené domluvy mohli odehrávat i laické pohřby.

Či nepokusit se v rámci architektonické soutěže o ideové návrhy zadání a řešení a vybudovat nový koncept domu smutku, který by odpovídal požadavkům dvacátých let dvacátého prvního století?

A v ideálním případě, nebylo by lepší na místo do rekonstrukce hmoty investovat peníze do rekonstrukce poškozených rituálů posledního rozloučení, edukace a zlepšování našeho vztahu ke stáří, umírání a smrti?

To by mi přišlo jako zodpovědná a nebojácná návaznost na činnost galerie, která chce vést prostřednictvím umění dialog o našem vztahu ke smrti.

Smuteční síň se stavěla ve Volyni v rámci Akce Zet na konci 80. let, po sametové revoluci se stavba zastavila, cca v roce 1992 se vedl na zastupitelstvu Města Volyně spor o to, zda smuteční síň zbourat nebo dokončit. Prosadilo se částečné dobudování, přes investici města budova nebyla zprovozněna a zůstala prázdná do roku 2010. Na přelomu let 2015 / 2016 nabízel Městu Volyně výraznou finanční spoluúčast na dokončení a následný dlouhodobý pronájem smuteční síně podnikatel v pohřebnictví, z nechvalně známé horažďovické kauzy, která podnítila změny v zákoně o pohřebnictví.

Jan Freiberg, kurátor Galerie Na shledanou

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *