Artalk.cz

TZ: Ondřej Vicena

Ondřej Vicena / Start Up: 4D Kočár / kurátor: Jakub Král / Galerie hlavního města Prahy: Colloredo-Mansfeldský palác / Praha / 2. 4. – 19. 5. 2019

Budoucnost je nejistá. Od té doby, co se ohřály oceány, roztály ledovce a ptáci už nelétají do teplých krajin, musí každý z nás šetřit. Alespoň tedy v reálném světě: v dnešní rozšířené realitě je to jiné. Skřípění brzd, zvuk motoru v plných otáčkách, tisíce koní, my new kočár. Zero waste období života. Ty kontaktní čočky, který mám od včerejška v očích, mají mnohem lepší rozlišení než ten předchozí model. Uhlíková stopa výroby jednoho elektromobilu je minimální. Chtěl jsem pro svůj kočár jinej chrome, tak jsem si stáhnul dražší model. Samozřejmě to stálo víc kreditu: když se chceš ode všech odlišit, připlatíš si. Chtěl jsem Colloredo-Mansfeld 4D kočár.

Ondřej Vicena (* 1988) je umělec dvou komplementárních kariér. V jedné z nich se věnuje uměleckému řemeslu a ve druhé volnému umění. Jeho instalace se obracejí k hledání ztracené kategorie krásy v archivech vizuálního odpadu nedávné minulosti – odpadu jak virtuálního, tak reálného. Podobně jako kdysi naznačil už Clement Greenberg, i dnes na průniku kulturního zázemí a paralelních projevů vysokého a nízkého umění, jejichž vztah se ovšem mezitím obrátil, restaurujeme pluralitní podobu klasických uměleckých kategorií.

Vicenova instalace s názvem 4D Kočár pracuje s kategorií krásy coby mocenského znaku, která se stává reprezentací našeho statusu a zároveň touhou po luxusu. Sociálně a institucionálně kritická poloha této práce je zjevná v názvu, odkazujícím na původní využití tohoto výstavního prostoru. Upozorňuje na důležitost kočárovny v městském aristokratickém paláci, která odpovídá významu garáže u luxusní vily. Podobně jako Troyerův kočár, který byl reprezentací moci moravských arcibiskupů a který dnes patří k zlatým hřebům expozice Muzea umění v Olomouci, i Vicena exponuje názvem výstavy významový posun do slangového označení kočáru jako luxusního automobilu.

Sociální status krásy se ale odráží i v míse, která je ústředním bodem celé instalace. Naše touhy po vlastnění krásy jako reprezentace moci a luxusu v podobě jejích fetišů jsou transformovány do zaopatřování jejích substitutů, které ve Vicenově myšlení pomáhají zbavit svět spousty odpadového materiálu, který je produktem činnosti designérů. Tak jako je Instagram nástroj k rychlému procházení obrovského množství obrázků, které se přes jednotlivé odkazy nekonečně řetězí, je i kočár a jeho věrná a ekonomicky dostupná kopie coby kvazi luxusní komodita potencí nekonečného řetězení dnešních náhražek krásy, které si s takovou touhou pořizujeme.

Ondřej Vicena se z pozice umělce obrací ke kritickým bodům práce designéra a využívá přitom prostředky designu samotného, a to tak, že ideologicky exponuje historické využití prostoru, v němž je představena skleněná mísa ve tvaru čočky, na níž ulpěl archiv reprezentace moci v podobě kočáru nebo automobilu, který je pouhým imaginárním odleskem předmětů samotných. Není nedůležité, že tento archiv připomíná obrázky vystavené obdivu na sociálních sítích, které se stávají dalším nástrojem distribuce svého vlastního a našeho osobního statusu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *