Artalk.cz

TZ: Kateřina Štenclová

Kateřina Štenclová / Hranice mé řeči / kurátor: Tomáš Pospiszyl / Topičův salon / Praha / 4. 4. – 3. 5. 2019

Automatismus a omezení. Náhoda a konstrukce. Gesto a geometrie. Koncept a vjem. Opakování a objevování. Výstava Kateřiny Štenclové představuje její malířskou tvorbu z let 2017-2019. Ta je poznamenána přechodem od techniky akrylu na igelitu ke klasičtějšímu akrylu na plátně, dále elementárnějším zacházením s barvou a napětím mezi autorskou kontrolou a náhodou.

Estetika některých současných obrazů Kateřiny Štenclové na první pohled evokuje abstrakci šedesátých let, ať už v podobě zvláštních informelních hmot nebo modernistického redukcionismu. Ve skutečnosti se její abstrakce začíná dotýkat konceptuálního uvažování. Více než kdy předtím experimentuje se samotnou podstatou zobrazování. Zajímá se, kdy se dvojdimenzionální plocha poznamenaná barvou stává vyjádřením. K tomuto účelu jí slouží úmyslné omezení výrazových prostředků na nezbytné minimum. Současně pro ni začaly být důležité názvy některých jejích děl. Vznikají před samotným malováním a cílem tvůrčího procesu je hra s naplněním slovního pojmu jeho vizuální artikulací.

V posledních, dosud většinou nevystavených dílech, Kateřina Štenclová dále omezuje živelnost a expresivitu směrem k základním barevným kontrastům a soustředěnějšímu strukturování pláten vertikálními nebo horizontálními liniemi a plochami. Stejně jako v minulosti je pro ni zásadní způsob instalace obrazů v prostoru, jejich vzájemné vztahy i vztahy k divákovi. Její malby se tak vrací k tématům hranice, limitů a vymezení. Ty nepřinášejí neklid a napětí, ale spíše momenty dynamické harmonie, podtrhující malířskou zkušenost autorky.

KATEŘINA ŠTENCLOVÁ patří k několika málo českým umělcům, kteří se systematicky a téměř výhradně zabývají abstraktní malbou. Její obrazy současně nemají symbolický program ani narativní obsah. Hlavními výrazovými prostředky Kateřiny Štenclové jsou barva, vztahy geometrických a organických ploch, malířské gesto a tvar malířské podložky. Okrajově se dotkla i problematiky monochromní malby nebo vztahu malířství a architektury.

Po expresivních počátcích z konce osmdesátých let, kdy hledala způsob, jak pomocí abstraktních barevných skvrn přenášet na plátno své emoce, se její malba zklidnila. Malířské gesto ztratilo kresebný charakter a od počátku devadesátých let pracuje převážně s velkými barevnými plochami čistých barev, které si někdy sama vytváří z práškových pigmentů. Na přelomu tisíciletí opustila strohou geometrii a začala pracovat se vztahem kruhového malířského gesta a pravoúhlým formátem podložky, a současně se vztahem různých vrstev malby na sobě. Od roku 2005 používá širší a pružnější štětce, které v její nové práci zdůraznily kaligrafický charakter barevných stop. Touto technikou vzniká cyklus obrazů inspirovaný náhodnými barevnými skvrnami na igelitech, kterými jinak pokrývá podlahu ve svém ateliéru. V posledních letech její malba získává klasičtější charakter. Důraz klade na zvolenou barvu nebo barevný akord (bílá, černá, modrá, červená). Současně užívá postupy a techniky, které umožňují vstup dopředu nečekaných okolností (muchlání, práce s šablonami, otiskování, vymývání, stékání).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *