TZ: Antony Gormley

Antony Gormley / Present - Přítomnost / kurátor: Michal Škoda / Dům umění města České Budějovice: Galerie současného umění a architektury / 28. 3. – 28. 4. 2019

Je nám velkou ctí, že můžeme v Českých Budějovicích představit jednu z největších osobností světového sochařství, kterou je Antony Gormley.

Základními tématy jeho tvorby jsou vnitřní prostor těla a vztah mezi lidským tělem a prostorem. Svým dílem kontinuálně usiluje o identifikaci uměleckého prostoru jako místa – s možností vzniku nových myšlenek, pocitů a situací. Především prostřednictvím svého vlastního těla, ale rovněž těly jiných, konfrontuje zásadní otázky, kde se nachází člověk ve vztahu k přírodě a kosmu. V rámci přirozené cesty hledá s velkým zaujetím nové možnosti uchopení této problematiky prostřednictvím stále se vyvíjejících skulptur, které jsou mu zároveň jakýmsi diagnostickým nástrojem k prozkoumávání existence na tomto světě.

Sir Antony Gormley se narodil v roce 1950 v Londýně. Vystudoval archeologii, antropologii a dějiny umění na Cambridge Trinity College a poté strávil několik let v Indii a na Srí Lance, aby se seznámil s buddhismem. Po návratu se vrátil ke studiím, která ukončil v roce 1979 postgraduálním programem sochařství na Slade School of Fine Art University College London. Má za sebou nespočet výstav po celém světě. Jen namátkou - Kettle’s Yard, Cambridge (2018); the Long Museum, Shanghai (2017); National Portrait Gallery, London (2016); Forte di Belvedere, Florence (2015); Zentrum Paul Klee, Bern (2014); Centro Cultural Banco do Brasil (2012); Deichtorhallen Hamburg; State Hermitage Museum, St Petersburg (2011); Kunsthaus Bregenz (2010); Hayward Gallery, London (2007); Kunsthalle zu Kiel; Malmö Konsthall (1993); and Louisiana Museum of Modern Art, Copenhagen (1989). V září letošního roku bude otevřena autorova velice důležitá výstava v londýnské Královské akademii umění. V roce 1994 se stal držitelem Turnerovy ceny. V roce 1997 získal Řád Britského Imperia, od roku 2003 je členem Královské akademie a v roce 2014 byl královnou Alžbětou II. povýšen do šlechtického stavu.

Pro Gormleyho je vždy velice důležitý samotný prostor, který je mu svěřen k výstavám, projektům a rozličným intervencím, jejichž koncepce nejsou náhodné, ale vždy vycházejí z toho, jak na autora samotný prostor a místo působí, jaké vyvolávají asociace. S tělem mnohdy nakládá jako s obydlím a diváka vyzývá k účasti na tvorbě. Samotná práce s prostorem je pro něho / jak sám uvádí / důležitější než to, co sochy zobrazují.

To se potvrzuje i na této českobudějovické výstavě „PRESENT / PŘÍTOMNOST“jejíž koncepci autor připravil na základě osobní návštěvy v minulém roce. Vtahuje nás tak do jakéhosi prožitkového pole, kde jsme konfrontováni s prostorem v rámci vlastní cesty skrze něj.

Výstava se skládá ze dvou děl, Coordinate (Souřadnice) a Edge (Hrana), která aktivují  a narušují pět prostorů Domu umění.

Skulptura Coordinate, sestávající z ocelových tyčí, vytváří dlouhé napjaté linie-předěly působící jak na samotné prostory, tak i a na nás, přičemž objektivně vyměřují objemy, které s nimi sdílíme. Skrze galerii míří horizontálně dvě linie, z nichž jedna je na úrovni očí a druhá nad výškou hlavy, protínají se v úhlu 90°, a tvoří tak postranní kříž spojující zcela rozdílné prostory. Třetí linie vertikálně přetíná další místnost. Tyto vektory se jeví jako navzájem se protínající, pokud se na ně díváme z určitých úhlů, a rozbíhají se od ostatních. Všechny tři skulpturální linie jsou jako vysoce vyladěné struny hudebního nástroje. Jsou vyjádřením kontinuity a lomu místností, jejich světla a objemu, přičemž také naznačují pokračování prostoru za stěny.

Skulptura Edge je tělo z masivní litiny o hmotnosti 630 kilogramů, horizontálně připevněné ke stěně ve výšce spícího člověka. Tímto netypickým umístěním otáčí orientaci o 90 stupňů a naznačuje, jak stabilita světa a tím i naše orientace jsou relativními pojmy.

Gormley prostřednictvím svých soch aktivuje prostor, který zaujímají, stejně tak jako nás. Nabízí možnost fyzických a metafyzických setkání, která zkoumají náš vztah k tomuto danému prostoru, uvědomování si těla a jeho pohybu.

„Jde mi o to, že socha je nehybným místem v měnícím se světě a díky konfrontaci s ní můžete silně prožívat svou existenci. To je jediný důvod, proč sochu dělám.“ A. G.