TZ: Souhrnná tisková zpráva k novým výstavám v Pragovka Gallery

Souhrnná tisková zpráva k novým výstavám v Pragovka Gallery /  Praha / 4. 3. 2019

V industriálních prostorech Pragovka Gallery v pražských Vysočanech budou 26. 2. od 18 hodin zahájeny tři nové výstavy: Nová gravitace II. Moniky Žákové, pracující s plechem jako papírem, A Girl Named Sandoz Ley Petříkové s tématem psychedelických zážitků na základě podkladů z filmového archivu společnosti Sandoz a výstava Patrik Veroniky Přikrylové. Všechny potrvají do 26. 3. 2018. V prostoru Rear je navíc k shlédnutí již probíhající výstava Nikdy to nebylo, pořád to je…Michala Cába, Marka Hlaváče a Tomáše Kajánka.

Výstava A Girl Named Sandoz, kurátorovaná Klárou Vavříkovou, vychází z výzkumu Ley Petříkové, zaměřeného na změněné stavy vědomí v umění na základě materiálů získaných z filmových archivů farmaceutické společnosti Sandoz. Zde legendární „otec“ LSD, švýcarský vědec Albert Hofmann, poprvé syntetizoval „lék na duši“ a v rámci této společnosti také fungovala od konce padesátých let tzv. Cinematheque Sandoz, jež měla na starost nejen výrobu propagačních a edukativních filmů, ale také děl tematizujících změněné stavy vědomí s překvapivými uměleckými kvalitami.  Jejich autory byla řada slavných umělců, mimo jiné například Max Ernst, Henri Michaux, Jean Daniel Pollet. Autorka nakládá s jejich odkazem volně v rámci vlastní tvorby a současně se stává jejich kurátorkou – některá z nich předkládá návštěvníkům v původní podobě. Umělkyně a teoretička Lea Petříková absolvovala studia v Centru audiovizuálních studií na FAMU a v Ateliéru supermédií na UMPRUM.

Výstava Moniky Žákové Nová gravitace II., kurátorovaná Terezou Jindrovou, navazuje na autorčinu loňskou prezentaci v galerii Industra v Brně. Prezentuje novou sérii objektů z pozinkovaných a ocelových plechů, které budou vystaveny po boku papírových koláží a modelů, jež vznikají často spontánně až náhodně a umožňují tak umělkyni překračovat zažitá schémata vlastní tvorby. Na strukturálně odlišné materiály – kov a papír – se Monika Žáková snaží uplatňovat podobné pracovní postupy – ohýbání, skládání, prolamování, roztahování a stlačování, a to při respektování jejich konkrétních vlastností, jako je váha, výška, tloušťka a hustota, odraz či absorpce světla apod. Ve výsledku se oba materiály stávají pouhým okem nerozlišitelnými. Monika Žáková (nar. 1987) žije a pracuje v Praze a Slapech nad Vltavou. Je úspěšnou absolventkou pražské AVU, v roce 2014 obdržela 3. místo v Ceně kKritiky za mladou malbu.

Autorský projekt s názvem Patrik Veroniky Přikrylové se velmi jemným způsobem dotýká otázek spojených s institucionální kritikou.  Do prostoru The White Room Přikrylová vstupuje odvážným gestem, kdy přetváří galerii na prostor někde mezi jeho minulostí a svým vlastním psychickým rozpoložením. Tyrkysová výmalba prostoru evokuje doby, kdy hala E sloužila jako učiliště, a je doplněna křehce ženskými sochami, které autorce i divákovi pomáhají porozumět místu, v němž se autorka momentálně ocitá – někde mezi dovolenou u moře a institucí. Veronika Přikrylová je předloňskou absolventkou ateliéru sochařství Dominika Langa na pražské UMPRUM a patří k autorům s nezaměnitelným rukopisem a vizí.

Skupinová výstava Nikdy to nebylo, pořád to je…, kurátorovaná Katarínou Gatialovou, se zabývá tématem utopie. Nabízí rozdílné kritické pohledy, čímž stimuluje nové utopistické myšlení. Název výstavy odkazuje k jedné z možných definic mýtu a utopie jako narativu, který nepopisuje historická fakta, ale pomocí ahistorických a utopických příběhů vypovídá o kolektivně sdílených archetypech a spíše tušených než explicitně vyjádřených pravdách: Adam a Eva nikdy neexistovali, my všichni jsme Adam a Eva. Základem instalace multimediálního umělce Michala Cába je multikanálový audiosystém. Finalista ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2018 Tomáš Kajánek mapuje a zpracovává veřejné cvičné rekonstrukce teroristických útoků a případů hromadného neštěstí. Marek Hlaváč vystavuje dvě zvukové instalace zabývající se tématem možné proměny historických utopií.