Artalk.cz

TZ: Národní galerie Praha zahajuje výstavní sezónu 2019

Národní galerie Praha zahajuje výstavní sezónu 2019 / Praha / 28. 2. 2019

Národní galerie Praha zahajuje letošní sezónu výstavou fotografického spolku 400 ASA a dalšími kapitolami cyklů Moving Image Department a Introducing. Audiovizuální prezentace Budoucí palác představuje historii i budoucnost Veletržního paláce.

Páté patro Veletržního paláce v nové sezóně opět představuje fotografickou výstavu. Josefa Koudelku střídá vloni založený spolek 400 ASA s výstavou 400 ASA: Fotografie, jež navazuje na tradici české dokumentární fotografie. Výstava představuje tvorbu sedmi zakládajících členů – Alžběty Jungrové (1978), Antonína Kratochvíla (1947), Karla Cudlína (1960), Jana Dobrovského (1960), Tomkiho Němce (1963), Jana Mihalička (1965) a Martina Wágnera (1980). Společného jmenovatele má jejich program v realismu, s nímž pohlížejí na svět a zachycují jeho proměnlivost. Výstava představuje každého z autorů dvou generací monotematicky, výsekem z jediné části jeho jinak rozsáhlé tvorby.

Přízemí paláce je již tradičně věnováno cyklům současného umění. Moving Image Department #10: Podle skutečných událostí tentokrát vévodí hraný dokument Neptun Adély Babanové (1980), který vypráví příběh mystifikační akce StB o tom, jak v roce 1964 došlo k údajnému výlovu tajných nacistických listin ze dna šumavského Černého jezera. Desátá kapitola výstavního cyklu představuje dále tvorbu předního britského dokumentaristy Adama Curtise (1955) a českých autorů Jana Šerých (1972) a Daniela Pitína (1977).

Projekt Introducing Viktor Dedek: Místo rodiny představuje Viktora Dedka (1993), studenta sochařského ateliéru Dominika Langa a Edith Jeřábkové pražské VŠUP. Ve svém novém projektu, který vznikl přímo pro prostory prezidentského salonku Veletržního paláce, se autor vydává po stopách vlastní identity.

Historii i nastínění budoucnosti největšího výstavního prostoru NGP představuje audiovizuální výstava Budoucí palác, která bude zdarma přístupná během trvání architektonické soutěže na transformaci Veletržního paláce.

Součástí letošního Grand Openingu bude také koncert a performance Kathariny Grosse Ascoltami Ti Prego ve spolupráci s hudebníkem Stefanem Schneiderem, přímo ve Velké dvoraně, kde již na konci března skončí její výstava Zázračný obraz. V Malé dvoraně pak Grosse vystřídá oceňovaná hudební skupina Vložte kočku.

V první polovině roku naváže NGP výstavním programem i v dalších budovách – v dubnu představí ve Valdštejnské jízdárně Josefa Šímu a jeho Cestu k Vysoké hře, květen bude patřit Šternberskému paláci a výstavě Sasko–Čechy: Jak blízko, tak daleko. Od června pak bude palác Kinských hostit sbírku impresionismu dánského muzea Ordrupgaar.

400 ASA: FOTOGRAFIE

1/3–8/9 2019
Veletržní palác – 5. patro
Kurátor: Josef Moucha
Umělci: Alžběta Jungrová, Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Tomki Němec, Jan Mihaliček, Martin Wágner

Národní galerie Praha představuje sedm dokumentárních fotografů ze spolku 400 ASA na jejich první společné výstavě.

Fotografický spolek 400 ASA vystavuje pod názvem 400 ASA: Fotografie v rámci výstavní sezóny 2019 v Národní galerii Praha ve Veletržním paláci, práce svých členů – Karla Cudlína, Jana Dobrovského, Alžběty Jungrové, Antonína Kratochvíla, Jana Mihalička, Tomkiho Němce a Martina Wágnera. Jedná se o první společnou výstavu spolku fotografů, který pod názvem 400 ASA vznikl na podzim roku 2018.

Smyslem výstavy je představit spolek veřejnosti prostřednictvím ukázek prací jednotlivých autorů. Kurátorem výstavy je Josef Moucha, fotograf, pedagog a teoretik fotografie. Kromě výběru fotografií je také autorem předmluvy ke katalogu výstavy.

Výstavu rozdělil Josef Moucha do sedmi samostatných sekcí, v nichž představuje každého autora vždy na devíti fotografiích vybraných z širokých tématických celků. Návštěvníci tak budou mít možnost vidět traumata střední a východní Evropy očima a objektivem Antonína Kratochvíla, jehož některé až ikonické fotografie jsou pohledem do nedávné historie postsovětského regionu. Soubory Jana Mihalička a Karla Cudlína jsou podle kurátora výstavy zobrazením náboženského dědictví, jeho rituálů, kořenů, i opatrného oživování po letech úpadku a útlaku. Soubor fotografií Tomkiho Němce se vrací k poetice každodenního syrového života na Slovensku, které je sice od nás tak blízko, ale přitom vlastně tak daleko. Alžběta Jungrová dává, jako jediná ze členů spolku 400 ASA na barevných snímcích, nahlédnout do světa exotické show Prague Burlesque. Nabízí vzrušující pohled za pestré kulisy do života aktérů tohoto fenoménu. Martin Wágner fotografuje už mnoho let drsnou realitu života v postsovětském prostoru, především v Rusku a na Ukrajině, kde trávil mnoho času na cestách. Jan Dobrovský nabízí divákovi civilní pohled na všední život několika romských rodin žijících od války mimo ghetta na severu Čech.

„Těžištěm práce zúčastněných fotografů je svědectví a do něj uložený názor. Tvorba spolku 400 ASA se tak vztahuje zároveň k současnosti i k budoucnosti. Minulost sice nelze v námět snímání dost dobře proměnit, její vlivy v naší době však autoři nepřehlížejí,“ říká v předmluvě katalogu výstavy 400 ASA: Fotografie její kurátor Josef Moucha.

V rámci výstavy bude veřejnosti představena první kniha edice 400 ASA vydavatelství Paseka. Kniha Families je výsledkem práce Jana Dobrovského, který 9 fotografií z knihy vystavuje v rámci výstavy.

V průběhu výstavy bude na trh uvedena i kniha Antonína Kratochvíla, která je jakousi monografií založenou na rozhovoru s autorem o jeho celoživotní práci fotografického reportéra a dokumentaristy.

Výstava 400 ASA: Fotografie se koná v pátém patře Veletržního paláce NGP Praha od 1. března do 8. září 2019. Spolek 400 ASA připravuje doprovodný program výstavy jako například komentované prohlídky výstavy s autory fotografií.

400 ASA je fotografický spolek, který v roce 2018 založili fotografové Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Alžběta Jungrová, Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Tomki Němec a Martin Wágner. Cílem spolku je posilování prestiže fotografické dokumentární tvorby. Spolek plánuje vydávání fotografických knih v rámci edice 400 ASA s vydavatelstvím Paseka, organizaci výstav, založení vlastní galerie a mnoho dalších aktivit podporujících kvalitní fotografickou tvorbu.

MOVING IMAGE DEPARTMENT #10: PODLE SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ

1/3–28/7 2019

Veletržní palác – hala B
Kurátor: Adam Budak
Umělci: Adéla Babanová, Adam Curtis, Jan Šerých, Daniel Pitín

S tím, jak se naše vychýlená realita přestala zakládat na skutečných faktech, proměnilo se samotné reálno v hyperteatrální verzi událostí a ztratilo relevanci ve vztahu k domněnkám a pochybnostem; zatímco naše minulost se přetvářela v archiv klamání, pravda zmizela pod nánosy útočné fikce a morálka pojímaná jakožto „angažovanost pro pravdu“ se stala „nemyslitelnou zkušeností“. Žijeme v bolestném, schizoidním světě falešných představ, obydleném záměrnými dezinterpretacemi, politickými kachnami a alternativními fakty. Vítejte v postfilmových časech kontrafaktického myšlení a amatérského vyprávění smyšlených příběhů.

Desátá kapitola Moving Image Department je věnována zkoumání znepokojivé geneze fikce a postpravdy a přitažlivosti smyšlenek. Hranice mezi dokumentem a fikcí se stírají a výsledkem je nová struktura reálna vzniklá jako problematický kříženec skutečností a představ. Umělci, kteří se na výstavě podílejí, si osvojili umění mystifikace a vypořádávají se s vnímáním reality a s interpretací minulosti a historie, přičemž berou v potaz mezery ve vzdělání, mediální horečku, návykovost smyšlenek a sklon k abstraktnímu slovníku, jehož prostřednictvím vidíme a zažíváme současný, nadměrně zprostředkovaný svět systémů a kódů, které dávno přesáhly naši představivost.

Adéla Babanová (nar. 1980 v Praze, kde také žije) je absolventkou pražské AVU, kde studovala v ateliérech nových médií II, grafické tvorby II a konceptuální tvorby. Pracuje především s formátem krátkometrážních filmů, které se pohybují na hranici mezi videoartem a filmem. Její snímky často vycházejí ze skutečných událostí nedávných československých dějin, které zůstávají kontroverzní nebo jsou stále obestřeny tajemstvím. Využívá archivních záznamů, které upravuje s cílem rozvinout zcela nový příběh. Její filmy odkazují na komunistickou dezinformační rétoriku, přepisování historie a ztrátu paměti, skutečnosti, jež dosud nebyly v postkomunistických společnostech východní Evropy dostatečně reflektovány. Od roku 2008 úzce spolupracuje s producentem Tomášem Vachem a se svým bratrem Džianem Babanem, který je autorem scénářů a hudby ke všem jejím snímkům. Adéla Babanová představila svou tvorbu na mnoha samostatných i skupinových výstavách, které se konaly v muzeích nebo v takových institucích, jako jsou Národní galerie Praha, Národní galerie současného umění Zacheta ve Varšavě nebo KUMU v Tallinnu. Mimoto se zúčastnila mnoha filmových festivalů, včetně MFF v Karlových Varech, MFDF Jihlava, pražského Febiofestu a festivalu LOOP v Barceloně.

Adam Curtis (nar. 1955 v Kentu ve Velké Británii) patří k nejvýznamnějším dokumentárním tvůrcům. Předmětem jeho zájmu, zkoumaným z hlediska sociologie, psychologie, filozofie a politických dějin, je „moc a způsob, jakým se prosazuje ve společnosti“. Za své snímky získal čtyři ceny Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA). Jeho profesní dráha je úzce spjata s BBC. Mezi jeho nejzásadnější filmy patří The Century of the Self (2002), All Watched Over By Machines Of Loving Grace (2011) a nejnověji také Living in an Unreal World a HyperNormalisation (oba 2016).

Jan Šerých (nar. 1972 v Praze, kde také žije) je absolventem pražské AVU, kde studoval pod vedením Jiřího Lindovského, Michala Bielického a Vladimíra Skrepla. Zúčastnil se rezidenčního programu PROGR ve švýcarském Bernu a programu ISCP v New Yorku. Společně s Josefem Bolfem, Jánem Mančuškou a Tomášem Vaňkem založil v roce 1996, v době studií na AVU, uměleckou skupinu Bezhlavý jezdec. Od roku 2014 působí jako odborný asistent v ateliéru malířství Vladimír Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze. Z jeho významných samostatných výstav jmenujme Wysiwyg, Městská galerie současného umění Plato, Ostrava (2014), Cokoli, galerie Kabinet T., Zlín (2013), Ano, Staroměstská radnice, Galerie hlavního města Prahy, Praha (2009), Jan Šerých, Strabag Kunstforum, Vídeň (2009), Kdopak to mluví?, Dům umění, České Budějovice (2003) nebo Dial, Veletržní palác, Národní galerie Praha, Praha (1999). V poslední době se zúčastnil těchto skupinových výstav: Kuna nese nanuk: Umění čtení umění, 8SMIČKA, Humpolec (2019), Podmínky nemožnosti I/VII: Alogorrhea, galerie Kurzor, Nadace a Centrum pro současné umění, Praha a Civilizace na rozcestí: strůjci vědecko-technické revoluce, Display, Praha (obojí 2018).

Daniel Pitín (nar. 1977 v Praze, kde také žije) je absolventem pražské AVU, kde studoval klasické malířské techniky v ateliéru Zbyňka Berana a konceptuální tvorbu v ateliéru Miloše Šejna. Je držitelem řady ocenění, včetně vídeňské Henkel Award (2004) a Ceny za nejlepší animovaný film, kterou získal v roce 2009 na Přehlídce animovaného filmu (PAF) v Olomouci za snímek Ztracený architekt (2008). Z jeho samostatných výstav jmenujme např. Broken Windows, Dům umění, České Budějovice (2018), Grotto, Charim Gallery, Vídeň (2018), The Mechanical Flowers, Nicodim Gallery, Los Angeles (2017), Crystal Gardens, GRIMM, Amsterodam (2017) a Barokní kancelář, hunt kastner, Praha (2016). Jeho díla byla v poslední době prezentována také na následujících skupinových výstavách: Criticon, Múzeum Vojtecha Löfflera, Košice (2018), Le nuove frontiere della pittura, Fondazione Stelline, Milán (2017), A painter’s doubt: painting & phenomenology, Salzburger Kunstverein, Salzburk (2017).

INTRODUCING VIKTOR DEDEK: MÍSTO RODINY

1/3–28/7 2019
Veletržní palác – prezidentský salonek
Kurátor: Adam Budak
Umělci: Viktor Dedek

Věčný snílek a občasný podfukář, Viktor Dedek, je donkichotským režisérem vícehlasých, paralelních světů, uvízlých v prostoru mezi nekonečnou představivostí počítačové hry a neukázněnými zákony obrazotvornosti. Jako umělec odvážně proniká mimo zónu performativního, vstříc mnohasmyslové zkušenosti rozšířené reality. Fiktivní příběhy přízračných protagonistů se střetávají s vizuálními kolážemi fantasmagorických míst, volně ukotvených v selhávající paměti – neidentifikovaných kartografiích ztracené mysli. Umělcův vesmír je utopií neznámého a současně komfortní zónou jeho vlastního sebevědomí. Dedek, coby strážce kognitivního bludiště, diváka navádí i svádí z cesty iluze (nebo dobrovolného zmatení) pečlivě vystavěné ve scénografii post-pravdy. Jeho konceptuální praxe, zdánlivě těžko srozumitelná a hermetická, napodobuje slovník počítačově generovaných hypersvětů nadlidských a vetřeleckých taktik. Klade nemalé nároky na schopnost percepce a zkoumá (ne)schopnost člověka pamatovat si, představovat si a konat. Dedek diváka provokuje, znejišťuje jeho zkušenost s kdysi důvěrně známou realitou a uvádí v pochybnost danosti dnešního světa. Podněcuje tak zájem o dosud neosvojenou citlivost umělé inteligence a hardwarovou logiku nových myslí. Že bychom už dorazili na území až příliš dobře známé a předvídatelné budoucnosti? Nebo ještě stále obýváme extrémní současnost, kterou charakterizuje zwischendinge a deselfing? Umělec je post-romantický bard technizovaného snění, zprostředkovatel zrevidovaného vznešena pro (on-line) věk nevyhnutelného úpadku lidstva.

Ve svém novém projektu nazvaném Místo rodiny, který vznikl přímo pro prostory prezidentského salonku Veletržního paláce, se Viktor Dedek vydává po stopách vlastní identity. Divákovi předkládá topografii (biografické) utopie, načrtnutou vzpomínkami z dětství a přefiltrovanou sociálním aparátem vzdělávacího pokroku. Zrcadla umocňují pocit (záměrné) ztracenosti, který prostupuje umělcův prostorový narativ fragmentovaného já prodělávajícího přestavbu. Odcizené zóny heterotopie a nositelé lacanovské hry mezi sebepoznáním a sebeobrazem usnadňují cestu na imaginární místa vícečetných možností a kladou odpor jednodimenzionální realitě i uzavřeným scénářům. Místo rodiny je anti-oidipovské snažení, terapie svého druhu, která vede k osvobození a emancipaci utlačovaného subjektu.

Nejednoznačnost obsažená v názvu instalace (místo jako území, ale i role či náhrada) je zdůrazněním strategie „zvol si svou vlastní cestu“, užívané často v počítačových hrách. Divák se v Dedkově instalaci stává hráčem a jedná jako duchampovský celibátnický stroj (machine célibataire), což podle Deleuze a Guattariho vede ke genezi nového subjektu a čistých intenzivních kvalit prostřednictvím své vlastní produkce tužeb a autoerotismu. Zdá se, že umělcovu intimnímu vyprávění o rozluce a lásce dominuje prazvláštní zakoušení podvojné touhy po přítomnosti a nepřítomnosti. A přesto i zde, v tomto imerzivním denním snění, je patrný Dedkův investigativní zápal, odkrývající další vrstvu palimpsestu a zobrazující to, co ukazuje celá umělcova dosavadní praxe: křehkost mezilidské interakce a deflaci komunikace v dobách odcizování plných alternativních realit a vícečetných já.

Viktor Dedek (*1993) studuje na VŠUP v Praze v sochařském ateliéru vedeném Dominikem Langem a Edith Jeřábkovou. Mimoto zavítal v rámci studentské výměny na vídeňskou Universität für Angewandte Kunst a studoval také v ateliéru Tomáše Vaňka na pražské AVU a v ateliéru hostující umělkyně Marie de Brugerolle na VŠUP. Z jeho samostatných výstav jmenujme Rychlost chůze, výška stolu v galerii Kostka, MeetFactory, Praha (2018) a Co je za zdí v galerii Jelení, Centrum pro současné umění, Praha (2017). Svou tvorbu představil také na skupinových výstavách, včetně Play Today – ludologie ve dvoře, Festival m³ / Umění v prostoru, Praha (2018), Médium: figura, Galerie hlavního města Prahy, Colloredo-Mansfeldský palác a Slavná spisovatelka, Galerie AVU, Akademie výtvarných umění v Praze (obě v roce 2017), Vážená paní, krájená mlha, Photogether Gallery, Zlín (2016), Epizoda II. – Horizont předmětu, Dům umění města Brna: Galerie G99 a Epizoda I. – Sbírka v muzeu, Regionální museum v Chrudimi (obě v roce 2015).

NÁRODNÍ GALERIE PRAHA: BUDOUCÍ PALÁC
Výstava u příležitosti vyhlášení soutěže na transformaci Veletržního paláce

OD 1/3 2019
Veletržní palác – Malá dvorana
Kurátor: Helena Doudová

Budoucí palác připomíná formou narativního oblouku existenci Veletržního paláce v posledních devadesáti letech. Palác provází pohnutý osud, je ztělesněním modernistických pasáží v duchu transparence, materiálů skla a železa, jak připomíná Walter Benjamin v Passagen-Werk. Palác Pražských vzorkových veletrhů vznikl v letech 1925 až 1928 jako největší budova své doby, s dlouhými koridorovými pasážemi lemovanými skleněnými výlohami, určenými pro žádostivý pohled korzujícího diváka. Architektura, jíž se obdivoval i Le Corbusier. Zničující požár v roce 1974 zapříčiněný nepozorností lakýrníků znamenal zlom i nové vzepětí, v ustavení paláce pro Národní galerii. Ta strohou modernistickou architekturu využívá k prezentaci moderního a současného umění – lesk komodit nahradil lesk umění v současnosti.

Funkce paláce se zdaleka nevyčerpaly a bude nutné pro Veletržní palác zvážit nové, budoucí hybridní programy. Laserová instalace na fasádě Veletržního paláce promítne během Grand Openingu historické, současné i budoucí programy, jako je kavárna, biograf, pošta, ale i mediatéka, galerie, a další. Je úkolem pro současné architekty zformulovat vizi pro Budoucí palác.

Výstava tematicky doplňuje aktuální sbírkovou expozici 1918–1938: První republika a vznikla ve spolupráci NGP s Kolmo a Loom the Moon.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *