TOP týdne 11.–17. 2. 2019

Zaměstnanci Muzea umění Olomouc reagují na kroky ministra kultury – Rembrandtův rok zahájen jeho soubornou výstavou v amsterdamském Rijksmuseu – Aktivistická skupina P.A.I.N. opět protestovala proti rodině Sacklerů

1/ Zaměstnanci Muzea umění Olomouc se postavili za svého ředitele Soukupa a SEFO

Muzeum umění Olomouc, budova na Denisově ulici, foto: archiv MUO

Situace v Muzeu umění Olomouc a kolem architektonického projektu Středoevropského fóra eskaluje. Zaměstnanci muzea minulý pátek vydali prohlášení, v němž se jednoznačně postavili za kroky vedení instituce a za celý projekt Středoevropského fóra. Upozorňují zejména, že v tuto chvíli se nejedná pouze o budovu SEFO, nýbrž o unikátní muzejní koncepci, které bylo věnováno mnoho odborného a organizačního úsilí. Vláda na svém zasedání, jež se konalo 21. ledna tohoto roku, schválila investiční dotaci ve výši téměř 600 mil. korun na zahájení stavby. Paralelně s tím však v muzeu v posledním roce probíhala řada vnitřních kontrol, jejichž součástí byl i audit projektu SEFO. Jeho výsledky má nyní MUO k dispozici, připravuje reakci na ně a bude čekat na odpověď MK ČR. Prohlášení, které bylo zasláno médiím, reaguje na obavu z dalšího postupu zřizovatele.

 „Prohlášení pracovníků Muzea umění Olomouc.

Vzhledem k zavádějícím a mylným informacím, které se v současnosti o naší instituci objevují ve veřejném prostoru, považujeme za svou povinnost vyjádřit jasnou podporu stávajícímu vedení muzea. Se znepokojením sledujeme vývoj kolem projektu Středoevropského fóra (SEFO), jemuž MUO věnuje nemálo své tvůrčí energie. Projekt SEFO se neomezuje jen na podobu zástavby proluky v Denisově ulici, je to především dlouholetá uměnovědná a muzejní koncepce, již lze v podstatě ztotožnit s celou porevoluční existencí MUO. Není naší vinou, že se od roku 2008, kdy SEFO vzniklo, na straně zřizovatele, tj. MK ČR, vystřídalo osm ministrů, z nichž mnozí zastávali vzájemně protichůdná stanoviska. Atmosféra zpochybňování dříve schválených postupů nesvědčí harmonickému rozvoji žádné instituce. Důležité je naopak zachování správní a odborné kontinuity a schopnost ozvat se ve chvíli, kdy potenciálně hrozí, že bude právě tato kontinuita přerušena.

Šárka Belšíková, Ivo Binder, Terezie Čermáková, Zdeněk Černý, Iveta Drápalová, Petr Dvořá , Zuzana Henešová, Lukáš Horák, David Hrbek, Tereza Hrubá, Lenka Jedelská, Simona Jemelková, Alexandr Jeništa, Klára Jeništová, Michaela Johnová Čapková, Miroslav Kindl, Barbora Kundračíková, Hana Lamatová, Roman Ludva, Jana Macháčková, Cyril Měsíc, Hana Mikulková Skalická, Jiří Miláček, Martina Miláčková, Miroslav Myšák, Jaroslava Nováková, Pavla Přikrylová, Gina Renotière, Dušan Sapara, Vlastimil Sedláček, Jiří Schnapka, Eliška Sklenářová, Zdeněk Sodoma, Olga Staníková, Anežka Šimková (jako emeritní kurátorka), Filip Šindelář, Petr Šmalec, Marek Šobáň, Lenka Trantírková, Petr Votoček, Kamil Zajíček, Pavel Zatloukal (jako emeritní ředitel).“

2/ Rijksmuseum v Amsterdamu otevřelo výstavu Rembrandta van Rijn

Pohled do výstavy All the Rembrandts, Rijksmuseum Amsterdam, foto: archiv Rijksmusea Amsterdam

V rámci připomínky výročí 350 let úmrtí jedné z nejdůležitějších postav západních dějin umění, Rembrandta van Rijn, zahájilo Rijksmuseum v Amsterdamu Rembrandtův rok 2019 otevřením výstavy „All the Rembrandts“. Výstava, která prezentuje díla z vlastní sbírky (22 obrazů, 60 kreseb a více než 300 tisků), potrvá do 10. června tohoto roku. Přehlídka se věnuje různorodým aspektům Rembrandtovy tvorby a jeho života. Mezi zkoumaná témata patří jeho autoportréty, počátky umělecké dráhy a etablování mladého umělce. Další sekce výstavy se věnuje způsobu, jakým umělec pozoroval lidi okolo sebe, které následně portrétoval – ať se jednalo o mecenáše, rodinu, nebo lidi stojící na okraji tehdejšího společenského žebříčku. Podle organizátorů výstavy byl Rembrandt dobrým vypravěčem příběhů, které se muzeum nyní snaží návštěvníkům více přiblížit. K výstavě je též vydána publikace Jonathana Bikkera s názvem Rembrandt: Biography of a Rebel. Dle názvu i anotace se jedná o knihu popularizačního charakteru, která nás vezme na cestu vrcholy a pády Rembradtova života v sedmnáctém století. S humorem a zaujatým pohledem představí Rembrandtova génia a vysvětlí, čím bylo jeho dílo výjimečné a nové. Dle všech dostupných informací se tak Rijksmuseum rozhodlo uspořádat blockbuster cílený na široké spektrum publika.

3/ Aktivistická skupina P.A.I.N. v čele s fotografkou Nan Goldin opět protestovala v Solomon R. Guggenheimově v v Metropolitním muzeu v New Yorku proti sponzorství rodiny Sacklerů a jejich opiátovému businessu

V sobotních večerních hodinách proběhl pochod a protest aktivistické skupiny P.A.I.N., který vedla známá fotografka Nan Goldin. Cílem pochodu bylo Guggenheimovo a Metropolitní muzeum. Obě instituce totiž dlouhodobě spolupracují s rodinou Sacklerů, od nichž přijímají nemalé sponzorské dary. V prvním zmiňovaném bylo například v roce 2001 otevřeno Sacklerovo edukační centrum, v druhém se nachází Sacklerovo křídlo, které bylo otevřeno již v roce 1978. Významní umělečtí mecenáši jsou dlouhodobými vlastníky společnosti Purdue Pharma, jež vyvinula přípravek proti bolesti OxyContin (přezdívaný jako heroin buranů nebo heroin z lékárny), přičemž dlouhodobě zatajovala jeho vedlejší příznaky vedoucí ke stovkám případů úmrtí. Na přípravku bylo a doposud je též mnoho jeho uživatelů závislých, včetně samotné Nan Goldin, jež podle svých slov byla díky němu po tři roky vyřazena z běžného života. Protestní skupině tak jde zejména nejen o mravní apel na veřejná muzea, ale také o spravedlivý soud s vlastníky farmaceutické firmy, která se dlouhodobě zříká své zodpovědnosti. Tiskový mluvčí Metropolitního muzea v New Yorku též uvedl, že rodina Sacklerů podporuje muzeum více, než půl století a bylo tomu tedy dříve, než aféra s jejich léky vůbec začala. Nan Goldin během akce, při níž byl uskutečněn i happening v centrální hale Guggenheimova muzea, učinila též prohlášení: „Jsme zde, abychom ukázali na Sacklerovu rodinu, jež se stala synonymem krize opiátů. Jsme zde, abychom poukázali na muzea, která dovolí, aby jejich sály a celá oddělení nesla Sacklerovo jméno a jež tím uctívají rodinu jež vydělala biliony na úkor stovek tisíc těl.“

Martin Vaněk | Narozen 1982, je historik umění, kurátor a výtvarný kritik. Vystudoval dějiny umění a český jazyk a literaturu na FF MU v Brně. Od roku 2017 je doktorandem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Pracoval jako kurátor v Muzeu Jindřichohradecka, Alšově jihočeské galerii a také v metodickém centru při Moravské galerii. Je spoluautorem stálé expozice AJG s názvem Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300–2016 (2017, 2018, 2019, 2020). Působí jako externí kurátor AJG, externí kurátor Muzea fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci. Je členem iniciativy Je to i tvoje město.