Artalk.cz

TZ: Václav Cigler, Michal Motyčka

Václav Cigler, Michal Motyčka / Světelné pole / Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem / Roudnice nad Labem / 21. 2. – 5. 5. 2019

Václav Cigler (*1929) ve spolupráci s Michalem Motyčkou (*1974) vytvořil u příležitosti svých devadesátin pro velký sál Galerie moderního umění v Roudnici n. L. monumentální site-specific instalaci nazvanou Světelné pole. Světlo jakožto svrchovaný nehmotný výtvarný prostředek i jako symbol dominuje celé výstavě.

Neúnavný prostorový experimentátor, tvůrce skleněných objektů, autor instalací a studií architektonické povahy, Václav Cigler, vstoupil na uměleckou scénu koncem padesátých let, kdy se věnoval především kresbě a skleněné plastice. Svým počínáním předjímal rodící se koncepty soudobého výtvarného vyjadřování (konstruktivní tendence, minimalismus, land-art, světelnou a kinetickou plastiku, vizionářské environmentální koncepty i moderní šperk). Doménou jeho tvorby je práce s prostorem, se sklem, zrcadlovými povrchy, světlem a s vodou. V letech 1951–1957 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Josefa Kaplického. V roce 1965 založil a do roku 1979 vedl ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde ovlivnil celou generaci zajímavých osobností slovenské umělecké scény.

Instalace v podobě pravidelně geometricky vymezeného pulzujícího světelného oblaku se v určitém intervalu vynořuje z bílé neutrality, aby se zjevila a oslnila prostor galerie. Tichý levitující shluk světelných vertikál svou povahou a rozsáhlým měřítkem předurčuje pohyb diváka a dokonce jej vyzývá, aby do něj vstoupil a díky němu a své fyzické přítomnosti prožil jedinečný prostorový zážitek. Umožňuje definovat a nově interpretovat prostor klenutého sálu jízdárny v závislosti na nabízených osách a trasách, jež může návštěvník při svém pohybu uvnitř sálu využívat. „Světelně dýchající“ vymezená dvaceti čtyřmi svislicemi (dva krát dvaceti čtyřmi zářivkami) zavěšenými na půdorysu čtverce (o pět krát pět bodech) uvádí návštěvníka do širšího prostorového kontextu i souvislosti nedávných událostí. Zároveň je místem setkání – setkání se sebou samým, s psychologickým působením místa – a skutečnou výpovědí o člověku – o jeho existenci i absenci na tomto světě. Vynechané místo jedné ze zářivek v pravidelném rastru světelných svislic, které narušuje integritu řádu, reaguje na odchod člověka, jenž byl pro instituci klíčový, totiž na ztrátu nedávno zesnulé ředitelky Aleny Potůčkové.

Rozsáhlá instalace však není jedinou Ciglerovou „světelnou“ prací zastoupenou na výstavě, jejíž vodící koncepcí je vedle sebe představit současnou monumentální realizaci in situ a rané dílo. Konfrontace počátku a zralého závěru Ciglerovy tvorby zde nahrazuje úlohu retrospektivy a zprostředkovává diváku úvahu nad vývojem umělcovy kariéry. Pandán k instalaci tvoří dosud nepublikované kresby, pracovní návrhy a realizace světelných systémů a struktur ze sedmdesátých let z archivu autora, jako například světelný objekt v hledišti Slovenského národního divadla v Bratislavě. Ten patřil v roce 1972 mezi první programované světelné objekty v Československu. Součástí výstavy je rovněž projekce stěžejních prací autora, v nichž je světlo pasováno na hlavní výtvarný prostředek. Taktéž katalog k výstavě představuje souhrnnější obraz světelných instalací a objektů Václava Ciglera z období od sedmdesátých let po současnost, na nichž se od roku 1999 podílel jako spoluautor Michal Motyčka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *