Artalk.cz

TZ: Síla činu: Jan Palach a Jan Zajíc v umění v letech 1969 – 2009

Síla činu: Jan Palach a Jan Zajíc v umění v letech 1969–2009 / Museum Kampa / Praha / 19. 1. – 24. 3. 2019

Smrt upálením, kterou dobrovolně vykonali dva studenti, Jan Palach a Jan Zajíc, jako protest proti sovětským vojskům, která násilně ukončila Pražské jaro, otřásla československou společností i celým světem.

Museum Kampa připravuje výstavu Síla činu, která se věnuje uměleckým dílům, kterými se tehdejší výtvarníci snažili jejich smrt ztvárnit či se s ní vyrovnat. Výstava je doplněna několika filmy, včetně záznamů z tzv. Palachova týdne z roku 1989, kdy čin obou studentů došel faktického smyslu.

Tzv. Pražské jaro v roce 1968 znamenalo snahu o decentralizaci a demokratizaci řízení státu, změnu charakteru vládnoucí Komunistické strany Československa, liberalizaci poměrů a vyvázání se ze zásadního vlivu Sovětského svazu. Důležitým momentem se stal také zrod občanské společnosti, která se hlásila o právo zasahovat do veřejného dění a proměňovat ho. Překotné reformy, které se v lednu 1968 nově zvolené vedení KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem snažilo realizovat, vzbuzovaly nejistotu a silnou nevoli v okolních prosovětských zemích, ovšem zejména v Sovětském svazu. Jeho fatální reakcí bylo vyhlášení operace Dunaj, během které bylo Československo v noci z 20. na 21. srpna 1968 obsazeno vojsky Varšavské smlouvy. Po invazi zůstala řada vojsk na československém území, k moci se opět dostávalo prosovětské křídlo komunistické strany rušící všechny reformy Pražského jara; s celou situací se začala smiřovat a přijímat ji jako fakt i celá Československá společnost.

Student filozofické fakulty Jan Palach, od listopadu 1968 intenzivně uvažující o nutnosti „velkého činu“, který se stane novým impulzem k setřesení okupantů a toho všeho, co představovali, se zapálil 16. ledna 1969 u Národního muzea v Praze; 19. ledna svým zraněním podlehl. Na jeho čin navázal středoškolský student Jan Zajíc, který zvolil stejnou smrt 25. února 1969, v den výročí Vítězného února. Důvodem smrti obou studentů byl protest proti letargii, která zachvacovala posrpnovou společnost, proti vytrácení pravdy a víry v její smysl.

Výstava Síla činu. Jan Palach a Jan Zajíc v umění v letech 1969–2009 se věnuje uměleckým dílům, která vznikla jako reakce na smrt Jana Palacha a Jana Zajíce. Doba konce šedesátých let je také vyvrcholením emancipace československého umění, které se začalo sebevědomě zapojovat do mezinárodních struktur umělecké scény. V tvorbě jednotlivých autorů širokého generačního rozpětí je vidět různé formy umělecké, intelektuální či tvůrčí reflexe stávající situace, představené práce reprezentují zásadní hodnoty českého poválečného umění, v řadě případů je také vůbec poprvé ukázána (někdy jenom tušená) souvislost se společenskými a politickými ději té doby. Až na výjimky nejde o díla angažovaná ve smyslu umění bojujícího či protestujícího, ale o snahu prostřednictvím vlastní tvorby pochopit, zhmotnit nastalou realitu. Umělecká díla věnovaná Palachovi a Zajícovi se objevují v široké škále od téměř popisných prací, vizualizujících vlastní akt smrti ohněm, až po vysoce abstrahovaná díla převádějící jeho smrt do duchovní, symbolické roviny. Témata oběti, duchovní očisty, transcendentální energie, pravdy, křesťanství, přírodní moci… Odvážnými, vrcholnými uměleckými formami se autoři dotýkají základních otázek bytí a nebytí.

Na výstavě jsou zastoupeni čeští i slovenští autoři – mj. ukazujeme propojenost a sounáležitost tehdejšího kulturního života.

Zcela se poselství Jana Palacha v tom smyslu, jak zamýšlel, tedy snaha dodat společnosti odvahu a sílu ke změně, naplnilo až v rámci Palachova týdne v lednu 1989. Od začátku roku avizovaly některé disidentské skupiny akci k uctění Jana Palacha. Nakonec série týdenních akcí a občanských protestů začala 15. ledna, kdy se přes úřední zákaz sešlo na Václavském náměstí několik tisíc lidí, poblíž místa, kde se Palach upálil, a se snahou položit kytice k pomníku sv. Václava. Palachův týden byl jedním z impulzů, jež dovedly československou společnost k sametové revoluci a k ukončení vlády totalitní komunistické moci.

„Síla výpovědi uměleckých děl, která vystavujeme, spočívá mimo jiné i v tom, že autoři si uvědomovali historický zlom. Smrt Jana Palacha znamenala symbolický a pro mnohé i faktický nadějí konec jedné generace, které skončily rokem 1969. Mluvím třeba o mimořádné koláži Jiřího Koláře nazvané Pocta Palachovi“, přibližuje výstavu předseda správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových JUDr. Jiří Pospíšil.

Vystavující umělci: Jiří Beránek, Štefan Bobota, Václav Boštík, Tomáš Císařovský, Rudolf Fila, Olaf Hanel, Miroslav Houra, Vladimír Jarcovják, Jiří Jílek, Jan Koblasa, Jiří Kolář, Alena Koenigsmarková, Alena Kučerová, Milan Kunc, František Kyncl, Antonín Málek, Miroslav Netík, Vojta Nolč, Jiří Seifert, Rudolf Sikora, Jiří Sozanský, Karel SvolinskýJaroslav Šerých, Zdeněk Šimek, Adriena Šimotová, Miroslav Šnajdr, Joe Tilson, Olbram Zoubek.

Výstava byla připravena ve spolupráci se Západočeskou galerií v Plzni.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *