Artalk.cz

TOP týdne 7.–13. 1. 2019

Středoevropské fórum provázejí další komplikace – Oslavy 100 let Bauhausu – Pjotr Pavlenskij a Oksana Shalygina byli odsouzeni za zapálení oken Francouzské centrální banky

1/ Středoevropské fórum Olomouc aneb o nemožnosti postavit muzeum

Aktualizovaný model Středoevropského fóra Olomouc, 2018, foto: facebookový profil Jana Šépky

Architektonický projekt Jana Šépky a Václava Dernera, jenž vznikl před deseti lety na popud tehdejšího ředitele Muzea umění Olomouc Pavla Zatloukala, ideového otce Středoevropského fóra (SEFO), je zřejmě jediným českým příkladem snahy postavit novou muzejní budovu odpovídající nejen podmínkám vystavování a ukládání uměleckých děl, ale také mající přidanou hodnotu v podobě nadčasové a kvalitní architektury, nemluvě o ojedinělém plánu využití budovy, jež by měla sloužit jako centrum vzdělávání a prezentace nejen českého moderního umění, nýbrž i umění dalších středoevropských států. Zároveň se však jedná o exemplární ukázku nemožnosti podobný projekt v českých podmínkách realizovat. Tým muzea projekt připravoval již zkraje první dekády tohoto století. Dokladem je zejména cílená a dlouhodobá akviziční strategie muzea, jež se projevuje ve stálých expozicích, které jako jediné v České republice neprezentují pouze umění vzniklé na našem území. Ačkoliv v plánech betonová stavba zachovává původní středověkou parcelaci i výšku výstavby Denisovy ulice v centru Olomouce, a díky tomu byla též schválena památkáři, její vizualizace představující strohou fasádu stále provokují k diskusím nad vhodnosti podobné stavby v samotném jádru historického města. Přes výhrady se však podoba SEFO vždy setkávala s uznáním v odborných architektonických i uměleckohistorických kruzích, ale i u veřejnosti. Realizace projektu Jana Šépky a Václava Dernera je však nyní, i přes podporu premiéra Andreje Babiše, již po několikáté ohrožena. Andrej Babiš společně s tehdejším primátorem Olomouce a současným ministrem kultury Antonínem Staňkem (ČSSD) navštívil Muzeum umění Olomouc v červnu minulého roku. Po setkání s ředitelem Michalem Soukupem na tiskové konferenci prohlásil: „Projekt je určitě důležitý a já si ho beru za své. Setkání byl přítomen i pan primátor, který, pokud vznikne vláda, má být ministr kultury. Má jasný pozitivní střet zájmu, takže to určitě bude hlídat a já mu budu pomáhat. Je to skutečně jedinečný projekt, který chceme podpořit.“ (zdroj Olomoucký deník) A právě Antonín Staněk, jenž se tehdy také nechal slyšet, že projekt již v té chvíli v podstatě nejde zastavit, se mezitím skutečně stal ministrem kultury a v současnosti požaduje vypsání architektonické soutěže. Organizace podobných soutěží je bezpochyby standardním postupem jakékoliv státem zřizované instituce, zvláště v případě, kdy se jedná o vstupní investici v řádu půl miliardy korun. Olomoucký projekt je však v tomto případě výjimkou. Jak uvádí Muzeum umění na svém webu, architektonická soutěž byla v druhé polovině prvního desetiletí připravována, avšak kvůli podmínkám České komory architektů z ní sešlo, a muzeum tak projekt zadalo přímo Šépkovi, jelikož ten měl být původně financován z evropských dotací. Následně proběhlo několik kol jednání s představiteli vlády, přičemž projekt v té podobě, jak jej navrhl Šépka, byl vždy podporován. V současnosti se však absence soutěže ukazuje být jako velmi problematická. Staněk na vypsání soutěže, do níž se Jan Šépka může podle něj také přihlásit, trvá, architekt sám ji však považuje za zbytečnou a se svými právníky řeší relevanci uzavřené smlouvy s Muzeem umění, jež podle něj podmiňuje realizaci stavby podle jeho projektu. Muzeum umění Olomouc, které je zřizováno přímo Ministerstvem kultury České republiky, však na přípravě soutěže již nyní podle slov tiskového mluvčího Lukáše Horáka pracuje. V této poměrně složité situaci se rozhodlo několik významných osobností oboru architektury zaslat ministru kultury petici, která podporuje Šépkův projekt. Mezi její signatáře podle ČTK patří Josef Pleskot, Rostislav Švácha, Adam Gebrian, Jindřich Smetana, Regina Loukotová nebo Mirko Baum. Hlavními argumenty petice je podle dostupných informací obava, že z nové architektonické soutěže nemusí vzejít podobně kvalitní projekt. Staněk však stále trvá na tom, že financování z veřejných zdrojů musí mít jasná pravidla. Více zde.

2/ Oslavy 100 let Bauhausu

Walter Gropius, Bauhaus, Desava, zdroj: Wikimedia Commons

Bauhaus, škola umění a řemesel, jež byla založena před sto lety Walterem Gropiem v německém Výmaru, letos slaví významné výročí. Během své existence sídlila také v Desavě nebo Berlíně. Svým avantgardním přístupem výrazně ovlivnila světovou produkci designu, nejvíce během své existence před druhou světovou válkou, avšak její vliv byl a je značný doposud. Tento rok se ponese ve znamení připomínání si tradice tohoto významného uměleckého učiliště. Podle dosavadních informací se tématu nevyhnou ani kritické pohledy postkoloniálních teorií. V českém prostředí se Bauhausu a avantgardnímu umění a designu bude věnovat Český rozhlas, stanice Vltava, která nazvala rok 2019 Rokem moderního umění. V jeho rámci rozvine několik tematických a dramaturgických linií – klíčovými hesly jsou stavba, škola a inspirace. Vltava se postupně bude zabývat architektonickým dědictvím, školskými reformami a vlivem Bauhausu na české prostředí. Minulý týden již byl například publikován pětidílný pořad Bauhaus, nejvlivnější evropská výtvarná škola 20. století. Zřejmě nejprogresivnější formu oslav zvolila berlínská diskusní platforma Savvy contemporary, která se již osm let věnuje vztahům západního a „ne-západního“ světa. Právě téma uměleckého školení a vlivu, který měl Bauhaus na západní kulturu, nyní slouží v projektu Spinning Triangles: Ignition of a school of design (německy Spinning Triangles: Anstoss zu einer schule für gestaltung) jako odrazový můstek. Jde o projekt, jehož autorem je zakladatel platformy Bonaventure Soh Bejeng Ndikung a kurátorkou Elsa Westreicher. Tým vytvořil pojízdný karavan, jehož plášť je zmenšeninou ateliérového křídla budovy Bauhausu v Desavě. Jde tudíž o mobilní místo setkávání a diskusí, které budou probíhat po celý rok v Desavě, Berlíně, Kinshase a Hongkongu. Hlavním tématem je problematika kánonu západní kultury, jejíž je škola Bauhaus vrcholnou představitelkou. Výročí Bauhausu si budou připomínat i významné galerie a muzea umění po celém světě. Do 27. ledna probíhá například v londýnské Tate Gallery výstava významné textilní výtvarnice Anni Albers, zítra začne v Berlíně multižánrový festival 100 let Bauhausu, jenž potrvá až do příštího čtvrtka, Museum Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu otevře 9. února výstavu netherlands ⇄ bauhaus – pioneers of a new world, která se bude zaměřovat na šedesát nizozemských umělců ovlivněných touto školou. Přehled nejdůležitějších německých událostí naleznete zde.

3/ Ruští umělci a aktivisté Pjotr Pavlenskij a Oksana Shalygina byli minulý týden odsouzeni za zapálení oken Francouzské centrální banky v Paříži

Pjotr Pavlenskij při své performanci v roce 2014. Autor snímku: Missoksana, zdroj Wikimedia Commons

Pjotr Pavlenskij, umělec a aktivista pocházející z Petrohradu, vytrvalý kritik Putinova režimu, byl spolu se svou bývalou partnerkou Oksanou Shalyginou minulý čtvrtek odsouzen v Paříži za uměleckou akci, jež proběhla v roce 2017, krátce poté, co oba dva obdrželi ve Francii azyl. Pavlenskij proslul několika happeningy, které spočívají v sebedestrukci a provokativních gestech stojících na hraně zákona – na protest proti zadržení členek skupiny Pussy Riot si v roce 2012 zašil ústa a stál tak na schodech Kazaňské katedrály v Petrohradě (akce Šev), v roce 2013 si v rámci happeningu Fixace přibil své genitálie k dlažbě Rudého náměstí, v roce 2014 v Petrohradě reagoval na události kyjevského Majdanu tím, že spolu s dalšími aktivisty vytvořil barikádu. V témže roce protestoval proti praktikám psychiatrů tím, že si nahý uřízl ušní lalůček před psychiatrickou klinikou (viz obrázek). V roce 2014 byl též hostem jihlavského Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. Výčet jeho performancí však pokračuje zapálením vstupních dveří budovy Federální bezpečnostní služby (bývalé KGB) v roce 2015. Právě na princip této akce navázala performance Osvětlení v Paříži (2017), kdy společně s Oksanou Shalyginou chtěli podpálením oken francouzské centrální banky protestovat proti bankéřům, kteří podle jejich slov nahradili monarchy. Právě podpálení banky na Place de la Bastille, místě, kde se zrodila Velká francouzská revoluce, mělo symbolický charakter a podle umělců anticipovalo protesty tzv. „Žlutých vest“. Po dlouhém soudním jednání, kde umělci prezentovali své postoje, soud vynesl rozsudek. Pjotr Pavlenskij, jenž strávil 11 měsíců v detenci kvůli riziku, že své akce bude opakovat, dostal dvouletý odklad výkonu trestu a jeden rok ve vězení, Oksana Shalygina šestnáctiměsíční odklad a pět měsíců vězení. Je však možné, že za dobré chování bude rozsudek zrušen. Soud však umělcům vyměřil i pokutu – umělci musí zaplatit zhruba 21 600 eur, v nichž jsou zahrnuty i škody na majetku. Pavlenskij i Shalygina ihned po soudním líčení prohlásili, že peníze zaplatit neplánují. Více zde.