Artalk.cz

TZ: Dominik Gajarský

Dominik Gajarský / No Fear / kurátorka: Tereza Jindrová / Oblastní galerie v Liberci / Liberec / 28. 9. – 2. 12. 2018

Dominik Gajarský říká: „Žádnej strach!“

Oblastní galerie Liberec otvírá další výstavu, která vznikla ve spolupráci se Společností Jindřicha Chalupeckého.  Dominik Gajarský připravil pro galerii výstavu s názvem No Fear. Pokusil se v ní vypořádat s odvěkým lidským pocitem, se strachem z neznámého a nového. Vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 27. září.

Dominik Gajarský je zástupcem nejmladší generace současné české umělecké scény. Jeho práce není striktně ukotvena v jednom médiu, ale vybudoval si specifický vyjadřovací jazyk. Ten je založen na černobílé vizualitě, která navazuje na jazyk modernistické fotografie. Subjektivním způsobem, a přesto s poukazem na historii, mapuje události kulturní minulosti i současnosti.

Gajarský se dlouhodobě, včetně své dizertační práce, na které momentálně pracuje, zajímá o chápání exotismu a podmínky exotizace. Toto téma je nedílně spojené s teoretickým rámcem post-kolonialismu, ale i emancipačních hnutí ve smyslu pohlaví, rasy, sexuality atd., a to především skrze kategorii tzv. Jiného/Druhého/Cizího. Jako příklad exotizace uvádí kurátorka výstavy Tereza Jindrová příklad z našeho kulturního prostředí: „V řeči dospívajících je označení „exot“ běžné i u nás. Exot, tedy někdo, kdo je divný, výstřední, podivínský, nebo prostě stručně řečeno nějak jiný, budí pozornost, pobouření, zavrhování. Je paradoxní, že i ve společnostech, které vyznávají západní, moderní hodnoty jedinečnosti a originality, panuje zároveň velká míra nesnášenlivosti vůči jinakosti. Můžete vyčnívat třeba v showbyznyse, podnikání, vědě nebo sportu, a to především díky svému talentu, píli nebo i bezostyšnosti, ale odlišnost pokud jde o nějaký handicap, sexuální orientaci nebo třeba alternativní způsob života, zpravidla není obecně žádoucí a vede k vyčleňování.“

Dominik Gajarský ukazuje tuto problematiku v liberecké výstavě na specifickém příkladu tzv. gotiků. Pro zástupce této post-punkové subkultury je charakteristický poněkud morbidní zjev, který zahrnuje černobílé líčení, tmavé oblečení přivlastňující si středověké nebo romantické prvky, kříže, korzety, kůži. Spolu s obskurními zájmy o smrt, okultismus, vampirismus apod. je v očích široké veřejnosti klasifikuje jako nefalšované exoty. Vzezření gotiků je možná pro „slušné lidi“ poněkud zneklidňující, ale ve skutečnosti jde o subkulturu, která nepředstavuje žádné veřejné nebezpečí.

Vystavenou čtveřici identických portrétů v gotickém stylu doplňují čtyři fotogramy s ironickými říkankami, které ukazují momenty, kdy se očekávání staví na hlavu. Nafialovělé přítmí, evokující pouťový strašidelný hrad nebo noční hudební klub, generuje v galerii bezprostřední atmosféru, kterou může aktivní divák ještě rozšířit zvukovou složkou skrývající se za QR kódem u vstupu do výstavy.

Pohled dívky na Gajarského fotografiích je navzdory líčení připomínajícímu lebku, ducha nebo image kapely Kiss, mírumilovný a zahloubaný. Zmnožením této tváře na galerijní stěně je „deviace“ symbolicky přetvářená v sériovou normu. Pokud si na odlišnost zvykneme, zpravidla zjistíme, že není třeba se jí obávat.

Autor spolu s kurátorkou výstavy zvou na komentovanou prohlídku, která se jistě setká s velkým zájmem: „Chceme upozornit, že komentovaná prohlídka se uskuteční výjimečně pouze jedna a to 25. října v 17 hodin. Srdečně zveme širokou veřejnost.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *