Jan Šída v pondělním (30. 7.) vydání Práva představil čtenářům amerického fotografa Alexe Webba, za jehož fotografiemi se návštěvníci mohou do 26. srpna vypravit do pražské Leica Gallery. Jelikož Webb vybíral díla pro výstavu osobně, zaměřuje se článek na jejich významy a společná pojítka, zatímco klade důraz na obrat od černobílé fotografie k barevné, který u Webba před téměř 30 lety nastal.

Žďáru nad Sázavou odkázala v roce 2006 dcera místního významného rodáka Josefa Kosinky otcovy obrazy a určitý finanční obnos. Teprve nyní, po 12 letech, zná město přesnou částku – určení se komplikovalo kvůli tomu, že část dědictví byla uložena v cenných papírech. Částka činí téměř 4,6 milionu korun a návrhy na její využití jsou různé, například zřízení galerie v nevyužívaném Čechově domě nebo v budově Staré radnice. Informaci přinesl 31. 7. Jiří Bárta v Mladé frontě DNES.

Ve středu 1. 8. vyšel v Lidových novinách rozhovor Judity Matyášové s kurátorkou Marianou Kubištovou. Rozhovor je zaměřen na aktuální výstavu fotografií Josefa Sudka v pražském Domě fotografie. „Na výstavě představujeme nejen Sudkovy fotografie z prvních poválečných měsíců, ale také snímky jeho současníků. Návštěvník galerie tak může porovnat, jak stejnou scénu nafotili různí autoři.“

V novém vydání časopisu A2 z 1. 8. vyšel rozsáhlý komparativní článek, na němž spolupracovali Magdaléna Šipka a Martin Vrba a který prostřednictvím srovnání Berlínského bienále a souběžně probíhající výstavy děl Kazimira Maleviče, Ela Lisického a Marca Chagalla kritizuje nedůvěru vzbuzující slabost, s níž se na Berlínském bienále prezentoval postkolonialismus a dekolonizace. „O dědictví avantgard bylo (…) napsáno víc než dost. Spíše si v takové situaci můžeme položit otázku, jakou stopu v dějinách umění zanechají současné postkoloniální a dekolonizační snahy.“ ptají se autoři.

Na základě rozhovoru s malířkou Radu Tesaro sepsala Stanislava Koblihová pro Jindřichohradecký týden vydaný 1. 8. stručný životopis této umělkyně a zároveň představila její aktuální výstavu v Hotelu Zvíkov. Na výstavě jsou k vidění i díla Michaely Mackové – Velíškové a brazilského grafika Heitora Satyro.

Eva Maršalová v Nymburském deníku z 1. 8. skrze aktuální výstavu děl Julie Slauky představuje nejen tvorbu této mladé umělkyně, ale i galerii G18, která byla v Poděbradech založena v březnu tohoto roku. Za projektem galerie stojí místní umělec Lukáš Kladívko a Michal a Petra Loučovy, jejichž plánem je v galerii poskytovat prostor menšinovým žánrům.

Brněnské výstaviště čekají velké architektonické změny. Jelikož celý prostor výstaviště není dostatečně využívaný, rozhodlo se město více otevřít část prostranství veřejnosti. Výhledově by tak měla na výstavišti vzniknout nová multifunkční hala nebo parkoviště. Nové využití dostane i budova A, která už dnes není pro pořádání veletrhů vhodná. „Mohla by tam být specializovaná galerie architektury 20. století, která snad nikde ve světě neexistuje.“ navrhuje hlavní brněnský architekt Michal Sedláček. Informace přinesla 1. 8. Martina Marečková v Hospodářských novinách.

V novém vydání časopisu Reflex z 2. 8. vyšla recenze Dana Wlodarczyka na výstavu Anatomie skoku do prázdna. Wlodarczyk na výstavě oceňuje především to, že se na srpnovou okupaci roku 1968 nedívá optikou televizních reportáží, ale nahlíží jí jako „národní trauma“, tedy událost, která vyvolala niterné reakce otupení, zmatku a zármutku. Zároveň vyzdvihuje, že pro výstavu bylo použito značné množství děl slovenských autorů.

Také Klára Čikarová v novém vydání časopisu Instinkt z 2. 8. zrecenzovala výstavu Anatomie skoku do prázdna v Západočeské galerii v Plzni. Čikarová vyzdvihuje širokou škálu autorů, jejichž díla byla pro výstavu děl reagujících na okupaci v roce 1968 vybrána, která je různorodá generačně i stylově. Na výstavě jí naopak chybí díla, která by vojenskou intervenci na československém území schvalovala a vytvořila tak zajímavý kontrast.

Mladá fronta DNES přinesla 2. 8. informaci o odložení znovuotevření Galerie Emila Filly na zámku Peruc. V rámci opravných prací na jižním křídle zámku, kde galerie sídlila, vyšlo najevo, že zdi byly silně poškozeny odpadní vodou, která dlouhá léta protékala do historických podzemních prostor. „Majitelka zámku chce proto po Galerii Benedikta Rejta, respektive Ústeckém kraji jako zřizovateli požadovat finanční kompenzaci za zničení těchto prostor.“ uvádí článek.

Historii Galerie NoD, která je součástí Experimentálního prostoru NoD, představil čtenářům Lidových novin v pátek 3. 8. Jiří Machalický. Galerie byla založena na konci 90. let Linhartovou nadací a na pozici kurátorů se zde vystřídali například Krištof Kintera, Zuzana Blochová, Darina Alster, Jiří Ptáček nebo Milan Mikuláštík. Postupem času se prostor galerie rozdělil na hlavní sál a kavárnu, dříve zde například fungoval i videosál nebo minigalerie.

Tomáš Svoboda přinesl v Mladé frontě DNES reportáž z bulharského památníku Buzludža. Tento památník, nacházející se v horách v centrálním Bulharsku, byl megalomanskou stavbou vzniklou v místech, kde se utvářela bulharská historie. Slavnostně byl otevřen veřejnosti v roce 1981, v současnosti je ale jeho stav natolik špatný, že byl pro veřejnost uzavřen. „Památník se pro Bulhary stal prestižní záležitostí. (…). Na svou dobu to nebyla ledasjaká stavba, kupříkladu mramorové lavice vystavěné do kruhů – jakoby formou amfiteátru – v hlavní dvoraně budovy byly vytápěné.“

Jak pokračují stavební práce na hradě Helfštýn, kde probíhá rozsáhlá rekonstrukce zchátralého renesančního paláce, informoval 4. 8. v deníku Právo Miloslav Hladil. Oprava začala v září loňského roku a má trvat až do konce roku příštího, neboť palác byl téměř 250 let bez střechy a stavba byla natolik poškozená, že do ní byl před začátkem prací zakázán vstup.

V příloze deníku Právo Magazín vyšel 4. 7. rozhovor Lenky Hlouškové s Johnem Muchou, vnukem Alfonse Muchy, jehož jméno je v posledních letech v médiích skloňováno především v souvislosti se spory o Slovanskou epopej. V obsáhlém rozhovoru se ale Hloušková zaměřuje především na životní osudy Johna Muchy i jeho rodiny a správu rodinného majetku.